Nemovitosti. Oblíbený nástroj k praní špinavých peněz

Setkali jste se v průběhu vyřizování nebo splácení hypotéky s nečekaným telefonátem z banky, kde se vás bankéř ptal na původ prostředků, které na váš účet přišly nebo jej opustily? Rozhodně nemá cenu se rozčilovat, dotaz určitě neproběhl z pouhé zvědavosti samotného bankéře. Právě jste byl účasten jednoho z nutných opatření uplatňovaných v rámci boje proti praní špinavých peněz.

Cílem těchto opatření je zamezení legalizace výnosů z trestné činnosti – praní špinavých peněz (money laudering). Tedy snahy nezákonně získané prostředky, generované nejčastěji spolky zapojenými do organizovaného zločinu, legalizovat. Peníze mohou pocházet z prodeje a pašování drog, zbraní a jiného zakázaného zboží, podvodů různého druhu, organizované prostituce apod. 

Banky, stejně jako další společnosti a organizace pracující s většími objemy peněz, kde mohou vzniknout pochybnosti o původu peněz, jsou ze zákona povinny v rámci boje proti praní špinavých peněz prošetřovat transakce na účtech svých klientů a zjišťovat původ takto získaných prostředků. 

Detekci neobvyklých (podezřelých) transakcí zabezpečuje zpravidla některý z elektronických "Anti Money Laudering" systémů (v České republice je využíván například systém společnosti ADASTRA). Na základě hlášení systému je bankéř povinnen účastníka transakce kontaktovat a ověřit důvody uskutečněné platby. V případě, že by banka tyto údaje neověřila a prokázalo se, že se jednalo o nekalou transakci, hrozí jí pokuta v řádu desítek milionů korun.

Pravidla boje proti praní špinavých peněz

Na mezinárodní úrovni se boji proti praní špinavých peněz věnuje organizace Financial Action Task Force on Money Laundering (FATF), která pravideně vydává zprávy o "novinkách v oboru" a zároveň vydává doporučení (recommendation), jak v účinné obraně postupovat. 

^REKLAMA

Na národní úrovni se problému většinou věnují pověřené vládní úřady. V České republice především v právní oblasti hraje hlavní roli ministerstvo financí, především potom oddělení Finančně analytického útvaru (FAÚ). Na úrovni bank je to potom hlavní dozorový orgán Česká národní banka (ČNB).

V současnosti se v České republice boj proti praní špinavých peněz řídí zákonem č. č. 61/1996 Sb. novelizovaným v roce 2004 (zapracování některých evropských směrnic) a některých dalších opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Uvedený zákon ukládá vyjmenovaným organizacím (kromě bank jsou to také pojišťovny, spořitelní družstva, penzijní a investiční fondy, realitní, sázkové, advokátní kanceláře, herny a další) identifikovat každého klienta, jehož hotovostní operace nebo bezhotovostní převod přesáhne hodnotu 15 000 EUR (včetně ekvivalentu v jiných měnách). Přičemž za platbu v hotovosti se považuje i platba vysoce hodnotnými komoditami, jako jsou například drahé kovy nebo drahé kameny. 

Jak funguje praní špinavých peněz?

Proces praní lze rozdělit do tří částí, pro které jsou používány trefné české ekvivalenty.

^REKLAMA

Placement (namáčení) – jedná se o fázi, kdy dochází k pokusům začlenění nelegálně získaných prostředků do finančního systému. Zpravidla se jedná o hotovostní operace jako ukládání menších částek na bankovní účty, nákup šeků a peněžních poukázek, ale také uzavírání životních pojištění apod. Jakmile se peníze dostanou na finanční trh, nastává druhá fáze – mydlení.

Layering (mydlení) – v rámci této fáze dochází k řadě zdánlivě nelogických převodů a přesunů finančních prostředků s cílem co nejvíce se vzdálit od jejich původce. Dochází tak buď k opakovanému nákupu a prodeji investičních nástrojů, uzavírání životních pojištění, sérii převodů mezi několika účty (i zahraničními) a různými bankami.


Integration (ždímání) – poslední fáze spočívá ve faktickém zlegalizovaným prostředků. Finanční prostředky se navracejí zpět do finančního systému jako nezávadný, často zdanitelný podnikatelský příjem. Očištěné peníze, oddělené od svého původního zdroje jsou pak dále investovány do nemovitostí, často sloužící k dalšímu podnikání nebo rekreaci.

Účastníky těchto transakcí jsou zpravidla společnosti sídlící v tzv. off-shore zemích (daňové ráje) nebo zemích, které se odmítly zapojit do mezinárodního programu boje proti praní špinavých peněz. Jejich seznam tzv. black list je uveden na webových stránkách FATF. Patří tam velmi dobře známe exotické země jako Bahamy, Kajmanské ostrovy, Filipíny ale také Rusko, Lichtenštejnsko, Izrael a další (celkem 15).

Zájemci o přeprání určité částky prostředků za tímto účelem kontaktují některou ze společností působících ve zmíněných destinacích. Není výjimkou, že tato společnost za přeprání inkasuje až 25 % z celkového objemu přijatých prostředků. Podle odhadů tvoří množství vypraných peněz celosvětově asi pět procent hrubého domácího produktu.

Koupě a prodej nemovitosti bývají, jak už bylo uvedeno, jedním z oblíbených nástrojů třetí fáze – tzv. ždímání.
Přehled některých praktik přinesla ve své zprávě Money Laundering and Terrorist Financing Through The Real Estate Sector (v angličtině) organizace FATF.

Častými jsou případy, kdy nemovitost putuje během krátké doby od jednoho vlastníka ke druhému, přičemž cena nemovitosti se průběžně zvyšuje. Tímto způsobem se do systému dostávají další prostředky, které se díky tomuto cyklu podaří účastníkům "přeprat". Členové FATF se například setkali s případy, kdy během 3 dnů se cena nemovitosti zvýšila i 10násobně.

Podle zprávy FATF není neobvyklé, že organizované kriminální skupiny spolupracují s odborníky z realitního oboru – právníky, daňové poradci, účetními, odhadci nemovitostí a notáři, kteří svým jménem mohou zvýšit důvěryhodnost subjektu nebo osoby, která má zájem otevřít si v bance účet nebo zažádat o hypoteční úvěr. Nezřídka, pro získání ještě větší důvěryhodnosti, probíhají tyto transakce přes účty uvedených subjektů.