Odkud pocházejí peníze půjčované na hypotékách?

Uvažujme člověka, který má k dispozici 500 tisíc korun, které by byl ochoten na rok půjčit. Jak by ale tento jednotlivec s aktuálním přebytkem hledal nějakého zájemce o roční půjčku, který by chtěl půjčit přesně tuto sumu? Jak by se vypořádal s riziky nesplacení?

Na straně druhé na stejnou komplikaci naráží i potenciální dlužník, tedy ekonomický subjekt, kterému se peníze aktuálně nedostávají. Jednotlivec, který si chce půjčit 5 milionů korun na koupi domu asi nebude chtít čelit procesu jednání s mnoha "drobnými" střadateli. Jak by prokazoval svou bonitu?

Takový problém je příležitost pro to, aby na jeviště vstoupil finanční zprostředkovatel. Banka nebo spořitelna dokáže získat fondy od individuálních střadatelů, půjčil je dlužníkovi, a přitom ještě vydělat.

Někomu peníze přebývají, zatímco někomu jinému chybí

V ekonomice vždy existuje někdo, kdo má v aktuální situaci finanční přebytky, a někdo, kdo pociťuje finanční nedostatek. Když má někdo příjmy vyšší, než aktuální suma peněz, které potřebuje pro uspokojování běžných potřeb, vytváří úspory. Úspory mohou být použity k rozšíření stávajícího majetku, ať už majetku reálného nebo finančního.

Ti, kdo mají finanční přebytek, mohou být ochotni své peníze za jistých podmínek půjčit. Úspory jedněch mohou být použity jako půjčka pro druhé. V zájmu toho, kdo v aktuální situaci dosahuje finančního nedostatku, je tento nedostatek překlenout prostřednictvím půjčky, za kterou zaplatí stanovenou cenu (úrok).

^REKLAMA

Střadatelé a vypůjčovatelé mají vzájemně doplňující se zájmy. Vypůjčovatel potřebuje peníze dnes, chce svůj deficit vhodně profinancovat. Na straně druhé střadatel chce bezpečně uložit své úspory a možnost zapůjčení peněz může být skvělou příležitostí. Střadatel chce optimalizovat likviditu a pohotovost peněžních prostředků pro použití, s možností dosáhnout dobrého zhodnocení.

Role finančních zprostředkovatelů, jako jsou banky nebo stavební spořitelny

Střadatele (ekonomické subjekty s přebytky) a vypůjčovatele (ekonomické subjekty s deficity) spojují dohromady subjekty zastávající roli finančních zprostředkovatelů. Přebytkové subjekty se svými penězi hospodaří obvykle tak, že je přenechají k použití finančním zprostředkovatelům. Odměnou za přenechání peněz k použití je finanční instrument uspokojující retailové potřeby klienta, anebo také odměna v podobě úrokového výnosu.

Podobně může finanční zprostředkovatel spravovat finanční aktiva jiných subjektů, jako jsou firmy nebo jiné organizace. Finanční zprostředkovatel pečující o peníze svých klientů se může snadno stát prostředníkem mezi tím, komu aktuálně finanční zdroje přebývají, a tím, komu zdroje chybí. Mezi finanční zprostředkovatele patří komerční a hypoteční banky, stavební spořitelny, penzijní fondy, pojišťovny, obchodníci s cennými papíry nebo třeba leasingové společnosti.

Díky zprostředkování pak dochází k procesům, kde podniky a jednotlivci investují své fondy tím, že je poskytují finančním zprostředkovatelům, jako jsou banky, stavební spořitelny nebo penzijní fondy. Finanční zprostředkovatelé za získané prostředky nakupují finanční instrumenty deficitních subjektů a napomáhají k financování jejich deficitu. Jinými slovy řečeno získané peněžní fondy finanční zprostředkovatel investuje do různých druhů tzv. primárních cenných papírů, které mají nestabilní a kolísající tržní hodnoty a nízkou likviditu.

^REKLAMA

Různé finanční instituce se specializují na různé typy financování. Stavební spořitelny a hypoteční banky se například specializují na poskytování dlouhodobých úvěrů, zatímco komerční banky investují do hypoték, komerčních a průmyslových úvěrů, úvěrů spotřebitelských a dalších typů půjček. Střadatel ve styku s finančním zprostředkovatelem využívá jistého finančního instrumentu, a finanční zprostředkovatel díky tomu získává peníze, které může půjčovat dlužníkům.

Člověk spořící ve stavebním spoření využívá finančního instrumentu, který mu dává spořicí schéma. Má to být jeho plán, jak má našetřit dohodnutou cílovou částku a k tomu získat odměnu. Střadatel na svůj účet stavebního spoření posílá své úspory a při splnění podmínek získává státní podporu a úroky jako odměnu za poskytnutí svých peněz. Díky tomuto se akumuluje se peněžní suma, kterou má stavební spořitelna dlouhodobě k dispozici. Stavební spořitelna po dobu spoření disponuje s částkou, kterou může zhodnocovat tím, že někomu poskytne úvěr ze stavebního spoření (a získá účtované úroky a poplatky), nebo třeba tím, že bude investovat (nakupovat) státní dluhopisy (a získávat úrokové výnosy).

Přidaná hodnota poskytovaná finančními zprostředkovateli

Náplní práce finančních zprostředkovatelů je prodej cenných papírů a finančních instrumentů střadatelům, a následné hospodaření s těmito penězi spočívající v hledání někoho důvěryhodného, kdo by si tyto peníze půjčil a v budoucnu je splatil. Poskytováním těchto služeb finanční zprostředkovatelé pomáhají rozšířit investorovi svá reálná aktiva (např. v podobě zakoupeného domu), zatímco střádajícím jednotlivcům (přebytkovým subjektům) umožňují investovat své fondy relativně bezpečně. V zájmu banky je "nakoupit" levně fondy od jednotlivců, například za úrokovou sazbu 3 % ročně, a následně je "prodat" za úrokovou sazbu s odpovídající marží, kupříkladu za 10 % ročně.

Větší banka může hravě dát dohromady mnoho zdrojů z vkladů různých klientů, a těmito zdroji financovat i velké půjčky. Kombinace různých nezávislých fondů snižuje riziko jednotlivců, přebytkové subjekty nepůjčují konkrétnímu dlužníkovi, ale svůj vklad dávají mezi další jiné vklady. Zprostředkovatelský proces umožní, aby jednotlivci mohli bezpečně investovat své fondy, a aby potenciální dlužníci mohli získat půjčku tak, aby vše proběhlo hladce.

^REKLAMA

Ekonomické subjekty v roli finančních zprostředkovatelů zajišťují efektivnější, méně rizikové i likvidnější spojení přebytkových a deficitních subjektů. Specializující se organizace může zvládnout procesy spoření a procesy umísťování úspor mnohem ekonomičtěji. Snižují se tím nejenom informační a transformační náklady na vypůjčování, ale i náklady související se spořením a zhodnocováním přebytků.

Primární a sekundární cenné papíry

Finanční zprostředkovatelé usilují o získání peněz střadatelů. Dělají to tak, že se snaží střadatelům (přebytkovým ekonomickým subjektům) nabídnout a prodat vhodné finanční instrumenty (vkladní knížka, spořící schéma) nebo sekundární cenné papíry (např. hypoteční zástavní listy nebo investiční certifikáty), a tím získat peníze použitelné jako zdroje pro deficitní ekonomické subjekty. Sekundární cenné papíry jsou pohledávky za finančními zprostředkovateli. Je to slib finančního zprostředkovatele, že někdy v budoucnu střadateli vyplatí nastřádané a uložené v souladu s dohodou.

Mnohé cenné papíry, například veřejně obchodovatelné hypoteční zástavní listy, je možné za aktuální tržní cenu kdykoliv prodat. Investor tak nemusí čekat až na okamžik doby splatnosti, ovšem s rizikem prodeje v nesprávnou dobu a realizace kapitálové ztráty. Peníze, které finanční zprostředkovatel získá, jsou obvykle investovány do primárních cenných papírů. Tyto jsou přímými pohledávkami za dlužníky, primární cenný papír je v rozvaze finančního zprostředkovatele aktivem.

Protože se tržní hodnoty primárních cenných papírů mohou v krátkém období dramaticky měnit, nelze je považovat za likvidní. Má-li být primární cenný papír rychle prodán,  jde to obvykle s podstatnou ztrátou. Protistrana se pro takový obchod najde spíše v případě, že to pro ni bude obchod umožňující již v okamžiku nákupu dosáhnout podstatného kapitálového zisku.

Rozvaha finančních zprostředkovatelů

Rozvaha je přehledem aktiv a pasiv k určitému datu. Aktiva finančních zprostředkovatelů obecně sestávají z primárních cenných papírů a reálných aktiv, zatímco jejich závazky sestávají ze sekundárních cenných papírů. Příslušná reálná aktiva mohou zahrnovat pozemky, budovy, a zařízení, které finanční instituce potřebuje k uskutečňování svého byznysu. Primární cenní papíry na straně aktiv budou tvořit všechny pohledávky (dluhové a majetkové/podílnické cenné papíry) vůči obchodním společnostem a jednotlivcům.

Na straně pasiv finančního zprostředkovatele mohou být vklady na požádanou, vázaná depozita (např. termínované vklady), rezervy pojišťovacích a penzijních fondů, podíly podílových fondů, akcie, čisté jmění  a rezervy (zadržené výdělky). Míra, ve které finanční zprostředkovatelé zabývají dílčími typy primárních a sekundárních cenných papírů, a v jaké drží dílčí typy aktiv a pasiv, je ovlivněna zákony a regulací.

Zdrojem kapitálu u bank budou vklady na klientům vedených účtech a vlastní cenné papíry (akcie, vkladové listy, depozitní certifikáty, hypoteční zástavní listy), pasiva budou tvořit úvěry, půjčky, hypoteční úvěry, popřípadě jiné nakoupené investiční instrumenty. Zdrojem financí pojišťoven a penzijních fondů je přijaté pojistné a příspěvky zaměstnanců a zaměstnavatelů, na straně pasiv budou nakoupené akcie a vládní nebo komunální dluhopisy. Zdrojem peněz investičních společností jsou emitované podílové listy a akcie, tyto zdroje jsou použity k nákupu finančních instrumentů.