Nákup nemovitosti byl a je tou nejdražší investicí, kterou průměrný člověk za svůj život může učinit. V minulosti tak většina ani nesnila, že by si za svůj život byla schopna na takový nákup našetřit.
Lidstvo však vynalezlo bankovnictví a s ním i pojem hypotéka, která se poprvé objevuje v roce 1190 v anglickém zvykovém právu pod názvem „mortgage“ . Historie a význam tohoto slova, které dnešní hypoteční úvěr
poprvé definovalo, je vskutku zajímavá. Skládá se ze dvou slov. „Mort“, což latinsky znamená smrt, a „gage“, jež dnešní angličtina zná jako „pledge“, tedy úpis. Vynález tohoto „Faustova“ úpisu má po 800 letech za následek finanční krize, které tou nynější zcela určitě nekončí.
Staletí se společnost dělila na privilegované vlastníky pozemků
a stavení a neprivilegované nájemníky. Jen zlomek neprivilegovaných měl to štěstí a na svou vlastní nemovitost ušetřil, pokud vůbec takovou ambici měl. Generace lidí žili vcelku spokojeně bez nutnosti během života splácet půjčku a úrok jen proto, aby neplatili nájemné. Neexistoval žádný rozumný důvod, který by jednotlivce k uzavírání „úpisů smrti“ nutil.
„Jak jinak si lze interpretovat to, že například ve Velké Británii v roce 1914 mělo své jméno zapsáno v katastru nemovitostí pouze 10 % obyvatelstva. Dnes je to více jak 70 %,“
říká Jakub Koťan, ředitel společnosti KotanGuard Estates. Podíl na vlastním bydlení ve zbytku Evropy včetně ještě neexistujícího Československa vypadal před první světovou válkou velmi podobně.
Stěhování obyvatelstva do měst mezi světovými válkami
umožnil postupné a přirozené zvyšování procenta vlastního bydlení. To, co však následovalo v druhé polovině dvacátého století, nemá v historii obdoby. Je nutné podotknout, že východní Evropa také zažívala tou dobou převratné změny, jež s vlastnictvím nemovitostí hýbaly. Komunistické řádění je však z globálního vývoje potřeba nechat stranou.
REKLAMA
V Evropě a Severní Americe se právo na vlastnictví stalo politickým tématem. Dům už nebyl pouhým domovem, ale stal se i investicí, která se má zhodnocovat, a tím budovat bohatství i finanční svobodu jednotlivců. Vlády vytvořily politický tlak na vytvoření dosažitelných hypotečních produktů a roztočila se spirála života na úvěr.
Používání cizích peněz na financování vlastního realitního snu se stalo naprostým standardem. K vytvoření současného světa přispěla v osmdesátých letech minulého století i britská ministerská předsedkyně Margareth Thatcherová prosazením politiky práva na nákup nemovitosti pro každého.
Západ si mezitím prodělal několik realitních krizí, ale na zájmu o investování do nemovitostí to nic nezměnilo. V polovině devadesátých let se k tomuto trendu přidalo i Česko. “Obecně byl vytvořen zájem půjčovat si na bydlení. Banky často přimhouřily oči nad bonitou klientů, či je nepřímo vybízely k nadsazení příjmů jen, aby bylo možné úvěry poskytnout,“ říká Jan Rosák, předseda představenstva Century 21 BONUS Praha. A to jen proto, že jak žadatel o hypotéku, tak banka vidí nemovitost jako investici, jež je z nějakého virtuálního důvodu imunní vůči výkyvům ostatních trhů a teoreticky bude stále růst na hodnotě. Kdo ale ví, jestli skutečně bude?
Z našeho krizí poučeného pohledu je nutné nedívat se na domov jako na majetek. Musíme především vidět hypoteční splátky jako životní závazek, který zaniká pouze úplným splacením. Dlužník musí každý měsíc zaplatit splátku hypotéky, ačkoli mu jeho investice nevytváří žádný reálný příjem. Musí také platit za opravy a udržovat domov ve stavu, který dovoluje případné zvýšení budoucí ceny prodeje.
REKLAMA
„Kdo ale dokáže odhadnout budoucí hodnotu? Každá investice může vynést zisk pouze dnem prodeje za cenu, kterou je možné v tu danou dobu získat. Do té doby se jedná pouze o majetek s nejasnou hodnotou a obrovským závazkem splácet,“ dodává Jakub Koťan.
Dnešní společnost považuje vlastní bydlení za atraktivnější. Je však otázkou, jestli ona atraktivita je vyvážena množstvím stresu a finanční odpovědnosti, které hypotéka nevyhnutelně přináší. Během života se mnoho z nás ocitá v různých finančních situacích a hypotéka má rozhodně potenciál udělat ze života absolutní peklo.
Česko v porovnání se Západem prochází hypoteční krizí relativně bez úhony. Oněch 20 let volného obchodu ještě nestačilo na to, abychom si nasekali úvěry v procentu srovnatelném se zbytkem Evropy. Přesto už dnes jsou některá čísla ze zdroje ministerstva pro místní rozvoj
alarmující. České domácnosti si za dobu mírně přesahující deset let stihly půjčit přes půl milionu hypotečních úvěrů a proti těmto úvěrům ručí majetkem v hodnotě vyšší než jeden trilion korun.
Nemovitost dnes slouží jako domov a majetek zároveň. Investiční faktor je tak atraktivní, že často nestačí vlastnit pouze jednu nemovitost na bydlení, ale i další na pronájem. Už nám nejde jen o pouhou střechu nad hlavou, která stačila generacím před námi. Místo toho si za půjčené peníze dopřáváme lepší život, než na který jsme schopni našetřit. A současná krize navzdory obrovskému nárůstu exekucí nesplácených úvěrů na tom jen pramálo změní.
Člověk 21. století už nechce žít v pronájmu, chce vlastnit majetek a ještě k tomu úspěšně investovat. To vše za cizí peníze. Dnešní společnost uzavírá stále více hypoték na financování majetku, jehož hodnota bude s krizemi stále více spekulativní a třeba cenové propady nebudou trvat jen několik let ale celé dekády. Možná se opravdu ukáže, že v 12. století s termínem „úpis smrti“ nebyli tak daleko od skutečnosti.
Vstoupit do diskuze
2 komentáře
