Snížení podpory stavebního spoření aneb Jak zbořit domeček z karet

Stavební spoření je považováno za velmi stabilní prvek bankovního sektoru. Za sebe již mluví to, že stavební spořitelny poskytly od ledna do července 2009 objemy úvěrů téměř jako hypoteční banky svých hypoték – propad v úvěrech stavebních spořitelen nebyl zdaleka tak silný jako propad hypotečního trhu.

Současný stav veřejných financí však opět rozvířil debatu, kde ušetřit. Nekompromisní návrh ze strany ministra financí dopadl také na státní podporu ze stavebního spoření. Přiznaná státní podpora za rok 2008 činila 14,2 mld. Kč a za rok 2009 se očekává 13,2 mld. Kč.  Snahám o snížení této výdajové položky se nelze divit vzhledem k očekávané výši deficitu veřejných financí. Jaké však může mít dopady? Nehrozí zhroucení celého systému při nešetrném zásahu?

Není nic jednoduššího, než je podívat na fakta, která jsou k dispozici. Na smlouvy uzavřené do konce roku 2003 je vyplácena státní podpora v maximální výši 4 500 Kč („staré smlouvy“), na smlouvy od roku 2004 pak 3 000 Kč („nové smlouvy“).

Zdroj: Ministerstvo financí + vlastní propočty

Podíl smluv uzavřených do 31. 12. 2003 se každoročně snižuje, avšak k 30. 6. 2009 stále činil více než polovinu uzavřených smluv. K tomu můžeme připojit údaje o objemu zůstatků na účtech klientů a zůstatků úvěrů v posledních letech.

Údaje za rok 2009 jsou pololetní, naspořená částka je tím značně ovlivněna a to z těchto důvodů:

• některé stavební spořitelny účtují poplatek za vedení účtu na počátku roku, úroky jsou však připisovány na konci roku
• smlouvy často končí v prvním čtvrtletí a nové smlouvy jsou uzavírány v posledním čtvrtletí – neboť i tak lze využít plnou státní podporu a peníze nemusí být vázány celý rok
• platby na stavební spoření jsou často zasílány na konci roku

Při zahrnutí těchto faktorů lze očekávat, že data za rok 2009 co do počtu úvěrů a objemu naspořené částky nemusí být nižší než data za rok 2008.

Podíl úvěrů na naspořené částce neustále roste, v současnosti mají stavební spořitelny rozpůjčováno přes 60 % vkladů klientů. Otázkou je, čím jsou úvěry financovány. Odpověď můžeme najít v datech, která jsou dostupná z roku 2007.

Zdroj: Ministerstvo financí

Z tabulky vyplývá, že v roce 2007 byla naspořená částka z téměř 90 % alokována ve "starých smlouvách".  V „nových smlouvách“ byla průměrná uspořená částka 25 286 Kč na smlouvu, ve „starých smlouvách“ 97 472 Kč na smlouvu. Z toho můžeme vyjít a propočítat předpokládanou hodnotu k 30. 6. 2009. Při této výši uspořené částky se u „nových smluv“ budou úroky a poplatky prakticky kompenzovat, podstatná je tak pouze výše státní podpory a výše vkladů. Pokud budeme předpokládat na každou „novou smlouvu“ pravidelnou úložku k maximalizaci státní podpory a plnou státní podporu, vyjde nám uspořená částka v „nových smlouvách“ do 100 mld. Kč, z čehož vyplývá, že ve „starých smlouvách“ bylo k 30. 6. 2009 uspořeno okolo 300 mld. Kč.

Tyto peníze již nejsou ve vázací lhůtě a klienti se je po uplynutí výpovědní lhůty mohou vybrat. Jediné, co tyto vklady drží stabilně ve stavebních spořitelnách, je právě výše státní podpory, při současném pravděpodobném průměrném zůstatku okolo 120 000 Kč na „starou smlouvu“ stále vklady vydělávají okolo 5,75 %. Jaké dopady by tedy mohla mít změna výše státní podpory ke stavebnímu spoření? Záleží na tom, jakým způsobem by byla provedena. Výše státní podpory po změně je diskutována v maximální výši 2 000 Kč, jsou však 2 možnosti realizace:

• platnost nové státní podpory na smlouvy uzavřené od účinnosti zákona (obdobně jako v minulosti)
• platnost na všechny, i již uzavřené smlouvy

Důsledkem prvního opatření by zcela určitě byl nárůst počtu uzavřených smluv za původních podmínek, výše přiznané státní podpory by však významně růst neměla, neboť by byla kompenzována postupným snižováním počtu smluv uzavřených před rokem 2004. K úsporám na vyplacené státní podpoře by docházelo v horizontu několika let.

Druhé opatření by mělo mnohem tvrdší následky. Vzhledem k tomu, že většina "starých smluv" byla uzavřena za podmínek úrokové sazby 2 % na spoření, nebo byla na tuto sazbu převedena po navýšení cílové částky, dá se očekávat, že většina klientů by své úspory vybrala, neboť obdobné zhodnocení mají klienti i na spořicích účtech (po zdanění) při plné likviditě. Stavební spořitelny by přestaly poskytovat úvěry, což by se projevilo především ve financování rekonstrukcí a oprav, neboť k těmto účelům je stavební spoření nejvíce využíváno.

Systém stavebního spoření by se nejspíše zastavil na místě. K pádu institucí na trhu by však dojít nemělo – spořitelny, které mají největší podíl úvěrů na vkladech, mají za sebou silné bankovní subjekty. Část vkladů by mohly zachránit stavební spořitelny úrokovými bonusy, čímž by získaly čas na refinancování závazků a zvýšení úrokových sazeb, mohlo by také dojít ke sloučení některých subjektů na finančním trhu.

Pokud by se stát rozhodl ponechat podporu v současné výši, neznamená to, že neušetří – i nadále bude vyplácená celková výše státní podpory klesat s končícími starými smlouvami. Stavební spoření by se navíc stabilizovalo po šoku, který obdrželo v roce 2003 při předešlé změně výše státní podpory, kdy bylo uzavřeno rekordních přes 2 mil. nových smluv. Tento šok začíná mít teprve nyní důsledky, neboť v minulém roce skončila vázací lhůta těchto smluv.

Průměrná cílová částka smluv z roku 2003 je 200 tisíc Kč. Očekáváme, že tyto smlouvy by byly do 3 – 5 let postupně ukončeny – maximálně do doby dosažení cílové částky, protože v té době dosáhnou nízké dodatečné výnosnosti. Dodatečný výnos je pouze 1 500 Kč státní podpory, protože 3 000 Kč může mít klient i na „nové smlouvě“ a 2 % na spořicím účtu, oproti kombinaci „nová smlouva“ + spořicí účet. „Stará smlouva“ tak ztratí pro klienta smysl, neboť si tyto prostředky může ponechat v plně likvidní formě.

Vzhledem k tomu, že současný systém stojí a padá se státní podporou, je lépe řešit tuto situaci spíše dříve než později. Většina úvěrů, které stavební spořitelny poskytly, jsou překlenovací úvěry a stavební spořitelny je poskytly s riziky, která mají ve financování – strukturu svých pasiv znají. Je logické, že stát nebude chtít do nekonečna dotovat stavební spoření, pokud nemá např. na výplaty důchodů.

Navíc existuje ještě jedna možnost, jak by mohl stát vydělat alespoň krátkodobě na zhroucení relativně fungujícího finančního soukolí. Při správném načasování může být “špatnými kroky“ na trhu stavebního spoření uvolněno 300 mld. Kč, které budou hledat nejvyšší zhodnocení…  neplánuje ministerstvo financí náhodou v brzké době emisi státních dluhopisů pro domácnosti?

Záměr ministerstva financí je jasný. Otázkou je, zda se k razantnímu kroku v oblasti podpor ze stavebního najde politická podpora – přece jen se jedná o několik miliónů voličů a volby jsou v ČR prakticky každý rok.