Stavební spoření potřebuje změnu, nikoliv likvidaci

Ministerstvo financí usiluje o změny v systému
stavebního spoření, jejichž cílem je podle ministerského návrhu zúčelnit příspěvky vyplácené
klientům stavebních spořitelen, posílit konkurenci mezi poskytovateli
stavebního spoření a zlepšit dohled nad vyplácenými prostředky. Pojďme se
podívat na možné dopady navrhovaných změn bod po bodu.

Státní příspěvky už jen na bydlení

Novela zavádí povinnost prokázání účelovosti použití státního
příspěvku. Pokud tedy bude klient čerpat maximální výši státního příspěvku 2
tis. Kč ročně a v šestileté vázací lhůtě obdrží maximálně 7 těchto
příspěvků, jedná se celkem o 14 tis. Kč. Tuto částku bude muset klient po
uplynutí vázací doby použít pouze na své bytové potřeby a zároveň splnění účelu
prokázat.

Problém nebude tak nízkou částku účelově prokázat, obzvláště
pokud bude mít klient 6 let na to, promyslet si, kde oněch maximálně 14 000
Kč proinvestovat. Ptát bychom se však měli, jakou cenu má toto prokazování účelovosti.

V rámci implementace systému střežícího účelovost užití
státních příspěvků bude v první řadě potřeba vynaložit prostředky na úpravu
informačních systémů, vyjasnění si pravidel a postupů prokazování, alokování
úředníků, atd. a to jak na straně stavebních spořitelen, tak i na straně
dozorových orgánů (MF, ČNB). Vedle toho je však potřeba
počítat s dalšími průběžnými náklady na chod celého systému, které rovněž
mohou dosáhnout více než deseti miliónů korun, a to ještě nejsme u konce.

K výše uvedeným nákladům implementace bude nutné v případě
schválení ministerského návrhu připočíst prostředky, které budou muset stavební
spořitelny vynaložit na přesvědčování klientů, především těch přátelských (ti
jen spoří, neberou si úvěr), že nemusí mít z prokazování účelovosti obavy
a že i těch 14 tis. Kč určitě za 6 let účelově vynaloží. V součtu by se
opět jednalo o částku v řádech desítek miliónů korun! Nakonec cíl bude
sice splněn, ale je zcela v rozporu s jiným cílem vlády – kterou je úspora
státních výdajů.

Stavební spoření nově v nabídce
univerzálních bank

Posílit konkurenci v sektoru stavebního spoření a
posílit jeho stabilitu – cíl č. 2. Obor stavebního spoření v ČR existuje
od roku 1993, tedy téměř 20 let. Stavební spořitelny evidují 4,95 milionu
aktivních smluv ve fázi spoření! Za celou dobu bylo klientům poskytnuto více
než 500 mld. Kč úvěrů ze stavebního spoření, z toho nesplacených je zhruba
300 miliard Kč.

Na počátku zde působilo 7 stavební spořitelen, v průběhu
let však došlo k fúzím, čímž se jejich počet snížil na 5. Celý sektor byl
a stále je velmi stabilní, a to i přesto, že vláda od loňského
léta jeho stabilitu podkopává. Důkazů je mnoho – překonal hravě jak příchod globální finanční
krize (podzim 2008), tak i následnou ekonomickou
recesi posledních let. Nižší rizikovost sektoru odráží také sazba
pojistného odváděného do Fondu pojištění
vkladů, která je u stavebních spořitelen v porovnání s bankami o
polovinu nižší.

Trh stavebního spoření je po téměř 20 letech značně
saturován a obor za tu dobu plně prokázal, že je velmi vhodným „doplňkem“
k hypotečnímu
financování. Především v letech ekonomických recesí a krizi plní zcela
zásadní stabilizační roli – lidé v době krizí spoří a přestávají si brát
hypotéky, spořitelny plní roli zásobníku likvidity pro realizaci malých úvěrů,
vůči kterým nejsou lidé v době krize tak averzní a které jsou 100% účelově
vynakládány (dáno Zákonem o stavebním spoření). Na rozdíl od hypoték a
spotřebitelských úvěrů, které jsou i neúčelové.

Novela celý tento doposud fungující systém zásadně naruší.
Princip paralelní existence uzavřeného systému stavebních spořitelen
(tak, jak dnes funguje a striktně dle zákona o stavebním spoření vymezuje
spořitelnám jejich činnost) a princip otevřeného systému univerzálních
bank, které by vklady mohly používat volně, třeba i jako zdroje na úvěrování kreditních karet, nemůže
dopadnou jinak než likvidací specializovaných stavebních spořitelen.

Cíl naplněn nebude, konkurence se nezvýší. Naopak. Dojde
k vytvoření nerovného prostředí! Specializovaná činnost stavebního spoření
se integruje do univerzálních bank a celý finanční sektor bude více náchylný
k otřesům. Navíc lidé pomalu přestanou spořit, čímž ekonomika přijde o
velmi účinný nástroj pro tlumení dopadů případných budoucích finančních a
ekonomických krizí. Příkladem budiž Velká
Británie, kde princip stavebních spořitelen v našem pojetí rovněž kdysi
existoval, ale hypoteční banky jej díky legislativním změnám rovněž převálcovaly.
Británie je dodnes drcena finanční krizí, problém likvidity je od jejího
vypuknutí v roce 2007 stále aktuální a náklady na sanaci škod jsou mnohonásobně
vyšší, než kolik by státní pokladnu stála podpora stavebního spoření.

Oči dozoru míří špatným směrem

Dalším z cílů novely je zpřesnit úpravu výkonu státní
kontroly Ministerstva financí nad čerpáním veřejných
prostředků. V sektoru bankovnictví (kam patří i stavební spořitelny) je
vynakládání veřejných prostředků, tedy státního příspěvku na stavební spoření
pod přímým dozorem jak MF, tak ČNB či ČOI. Za stavu, kdy v našem systému
unikají z veřejných prostředků v mnoha oblastech (veřejné
zakázky v oblasti stavebnictví, infrastruktury, atd.) desítky miliard
ročně, je tento cíl pikantní. Navíc jeho splnění s sebou opět nese
investice v řádu desítek milionů korun.

Shrnutí – z odborného hlediska je novela milníkem pro
budoucí existenci stavebních spořitelen. Jejich role je tímto skutečně
ohrožena. Z pohledu občanů/klientů, je novela prohrou, neboť pokud bude
schválena, povede s velkou pravděpodobností ke zdražení celkové nákladovosti
úvěrů
na bydlení v nižších částkách (300 až 500 000 Kč), kde banky jen
velmi těžko stavebním spořitelnám cenově konkurují. Z politického pohledu
je návrh průhledným vítězstvím bankovní lobby.

Škoda, že zájem miliónů lidí jde zcela stranou. Ale bohužel to je realita, kterou poslední roky předvádí mocenský aparát ČR. Vláda dokazuje, že její prioritou je opičí seškrtání státních výdajů za každou cenu. Bez jakékoli koncepční, ale i sociální úvahy v oblasti bytové politiky.

Ano, systém stavebního spoření je zde již téměř 20 let. V kontextu s nedávnou globální finanční krizí a ekonomickou recesí jsme nepochybně v odlišné ekonomické situaci a tento systém je nutné modifikovat, ale ne zlikvidovat. Pokud politická reprezentace toto nepochopí, je nejlepším řešením systém stavebního spoření ponechat, jak funguje, a snížit státní příspěvek, což se již stalo. Odhadovaný roční dopad na státní rozpočet bude minimální „daní“ oproti důsledkům, které by předkládaný návrh přinesl.

Autor je jednatelem společnosti GOLEM FINANCE