Stavební spořitelny bijí na poplach. Bojí se unie kapitálových trhů

Peníze uložené v bankách a ve stavebních spořitelnách nesou zejména při nízkých úrokových sazbách minimální výnosy. Stavební spoření zachraňuje státní příspěvek, který z něj pro konzervativní střadatele vytváří zajímavý a lukrativní produkt. Ovšem úspory v bankách nepodporují příliš ekonomiku, investice a růst. „Prioritou Komise – evropskou prioritou – je zaměstnanost a růst,“ uvádí Zelenou knihu Vytváření unie kapitálových trhů její předmluva.

Aby úspory obyvatel podpořily růst, musí být investovány efektivněji. Či zjednodušeně: Musí být investovány. Konzervativní Evropané ovšem o investicích, s nimiž je neodmyslitelně spjato investiční riziko, nechtějí ani slyšet. Proto Evropská komise hledá způsoby, jak přimět obyvatele k opuštění bezpečného přístavu bank včetně stavebních spořitelen a nasměrovat jejich úspory na kapitálový trh.

V prvé řadě Evropská komise hledá cesty, jak zvýšit důvěryhodnost kapitálových trhů pro drobné střadatele. „Posílení důvěry retailových investorů v kapitálové trhy a finanční zprostředkovatele by mohlo zvýšit tok úspor domácností (dnes uložených převážně ve vlastnictví domu nebo bytu a bankovních vkladech) do nástrojů kapitálového trhu,“ uvádí Zelená kniha.  

Ovšem přesměrování úspor obyvatel z bank a nemovitostí je přímo namířené i proti stavebním spořitelnám. „To je ale chybná cesta,“ kontruje Herbert Pfeiffer, prezident Evropského sdružení stavebních spořitelen (EuBV), a dodává: „Pro běžného občana platí především jedno: Bezpečnost jeho peněžních vkladů.“

Preferenci bezpečí bez investičního rizika potvrzuje i Zelená kniha: „Chuť retailových investorů investovat přímo do kapitálových trhů je v EU poměrně omezená. Tyto investice jsou většinou nasměrovány prostřednictvím kolektivních institucionálních investic. Evropské domácnosti však mají na bankovních účtech značné úspory, které by se v některých případech mohly využít k větší produktivitě.“

^REKLAMA

Jak ale přesměrovat peníze z bezpečných útočišť v bankách a stavebních spořitelnách? Částečně pomáhá současná měnová politika nízkých úrokových sazeb prosazovaná jak Evropskou centrální bankou (ECB), tak Českou národní bankou (ČNB). „Snižování úrokových sazeb z vkladů může domácnostem poskytnout určité pobídky k tomu, aby přesunuly větší část svého finančního jmění z bank na trh s cennými papíry,“ hodnotí Zelená kniha.

Evropská komise si uvědomuje, že bez důvěry v kapitálové trhy drobní střadatelé své úspory do spárů investic nepustí. Překážkou je ale i nízká finanční gramotnost. „Zlepšování finanční gramotnosti by spotřebitelům rovněž umožnilo efektivnější a snazší výběr finančních produktů a srovnání produktů.“ Drobný střadatel správně nevrhne své peníze někam, čemu nerozumí. Pokud ale neporozumí a nebude se chtít v oblasti investic vzdělat, bude přicházet o nemalé peníze.

Stavební spoření má ale své dlouhodobé zastánce, kteří za něj lobbují na evropské úrovni v Bruselu. „Kdo takto spoří, chrání před předlužením nejen sebe,“ tvrdí Andreas J. Zehnder, výkonný ředitel EuBV, a dodává: „Solidní systém financování je také garantem dlouhodobě stabilní konjunktury ve stavebnictví.“ Nabízí se ale otázka, zda není lepší úsporami prostřednictvím kapitálových trhů podpořit např. rozvoj technologických společností, než podporovat stavebnictví prostřednictvím stavebního spoření…

Čeho se stavební spořitelny obávají?

Zelená kniha Vytváření unie kapitálových trhů je konzultační materiál dotýkající se především harmonizace evropských kapitálových trhů a způsobu přilákání kapitálu pro financování ekonomiky mimo bankovní sektor. Bank ani stavebních spořitelen se nedotýká přímo. Potíž je, že pokud lidé budou více investovat na kapitálových trzích, budou méně peněz ukládat do bank a stavebních spořitelen. Obavy ale mohou mít hlubší kořeny.

^REKLAMA

Jednou z otázek kladenou k diskusi v Zelené knize je: „Jaká opatření politiky mohou zvýšit retailové investice?“ Odpověď je přitom nasnadě. Chce-li Evropská komise podporovat umísťování úspor střadatelů na kapitálovém trhu na úkor bankovních produktů a stavebního spoření, nabízí se jako první řešení zrušit či zakázat na evropské úrovni podporu nepreferovaných finančních produktů – tedy především příspěvek na stavební spoření.

Stavební spoření a specializované banky stavební spořitelny mohou mít pro klienty i pro ekonomiku určitý přínos. I samotné stavební spořitelny ale připouštějí, že bez státního příspěvku je stavební spoření neživotaschopné. Stavebním spořitelnám jde tedy o holou existenci. Nepomůže ani skutečnost, že „na poli úvěrů na bytové potřeby, které nejsou zajištěné nemovitostí, představují nejlepší dostupnou variantu,“ jak upozorňuje Jiří Šedivý, tajemník Asociace českých stavebních spořitelen (AČSS).