Ono to samozřejmě byla jenom otázka času – dobrý vývoj rozpočtu (v 1. čtvrtletí v historicky nejvyšším přebytku) a blížící se volby jsou kombinací, která dříve nebo později musela na povrch vyplavit i ty bizarnější nápady z dílen sociálních inženýrů. Konec konců, na Slovensku před volbami také nebyla nouze o nápady: třeba lyžařský výcvik pro všechny…
Útok na státní kasu berme proto jako předvolební folklor. Trápí mě – a to mnohem více, a absolutní absence koncepčnosti rodinné politiky – pastelkovné a obědy zdarma pro všechny nejsou pražádným řešením nízké porodnosti a už vůbec ne neefektivního či možná zneužívaného systému sociální podpory. Tím jsou volné pracovní úvazky, dostupné jesle a školky či mezigenerační solidarita dětí a rodičů. To však vyžaduje mnohem více mnohem koncepčnější práce než heslo „obědy všem“.
Za zhoubný považuji postoj, který těmito návrhy prostupuje, a sice že „dítě je nenadálá nemoc“ a že „postiženým“ (ergo rodičům) je nutno neustále pomáhat – tento paternalistický přístup státu pouze oslabuje odpovědnost všech jednotlivců za své osudy a osudy svých potomků. Trápí mě také absence odborné diskuse o co nejefektivnějším využití peněz – skutečně si ministryně školství myslí, že státem placená keramika je lepším utrácením peněz než, řekněme, lektoři – rodilí mluvčí – v každé školce?
Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.