Půl milionu bytů v panelových domech čeká na modernizaci

Vlastníci panelových bytů by si měli uvědomit, že každý stavební zásah, ať se jedná o výměny bytových jader a další úpravy interiéru v bytové jednotce nebo dodatečné zateplení pláště domu, či úpravy balkonu a lodžií, by měly být prováděny s ohledem na konkrétní typ panelového domu. Jednoduše řešeno – není panelák jako panelák. Na místě je proto včasná konzultace se stavebními projektanty, ideálně statiky. Potřeba odborně zpracované dokumentace při stavebních úpravách panelových domů je však často podceňována. Na místě je také připomenutí, že konstrukce domu, jako jsou stropy nebo stěny, nepatří jen majiteli bytu, ale všem vlastníkům objektu.

V České republice bylo postaveno více než 80 tisíc panelových domů, převážně čtyř až osmipodlažních, s 1,2 milionu bytů. Od 60. let minulého století se používalo hlavních 12 typů konstrukčních soustav panelových domů (známá jsou označení G 57, T 06 B, VVÚ ETA, P 1.11 atd.) rozvinutých do dalších několika desítek lokálních krajských variant. Každá taková varianta představuje vždy vlastní ucelený soubor prefabrikovaných stěnových, stropních a dalších dílců používaných v minulosti v daném kraji a v určitém časovém období pro návrh a výstavbu panelových domů. Jednotlivé soustavy se odlišují prostorovým uspořádáním svých konstrukcí a stavebním, technickým a materiálovým provedením.

„Před každým stavebním zásahem je důležité začlenění konkrétního panelového domu do dané soustavy a určení technických parametrů použitých panelů. To je úkol stavebních inženýrů a architektů při navrhování úprav panelových domů. Bez této analýzy mohou vést jakékoliv dispoziční úpravy k narušení nebo snížení spolehlivosti stavebních a nosných konstrukcí objektu,“ upozorňuje Luděk Vejvara, předseda výboru ČKAIT pro oblast Plzeň.

Komora se přitom setkává s řadou případů, kdy byly stavební úpravy provedeny „paušálně“, bez přihlédnutí ke specifikům dané panelové soustavy. Důsledkem jsou přetížené nebo narušené konstrukce, popraskané spáry, do nichž zatéká, nekvalitně provedené izolace, tepelné mosty doprovázené plísněmi, opadané nebo jinak znehodnocené zateplovací obklady na plášti apod.

^REKLAMA

S velkými problémy se setkávají i snahy o vybudování tzv. zelených střech na stávajících panelových domech. „Nová zelená střecha totiž znamená velké dodatečné statické zatížení, s nímž původní návrh konstrukce panelového domu nepočítal. U většiny panelových soustav proto není možné umístit ani relativně lehčí, extenzivní vegetační souvrství. Vždy je třeba začít statickým posudkem možného zatížení,“ dodává Robert Špalek, předseda ČKAIT.

ČKAIT upozorňuje i na soubor problémů spojených s úpravami interiérů, které jsou často v médiích prezentovány jako ukázkové. Jsou na nich mnohdy vidět hrubé a potenciálně nebezpečné zásahy do nosných stěn, přetěžování stropů například nově vyzdívanými příčkami či přizdívkami o tloušťce 100 mm a větší, zasekávání rozvodů do stropů nebo do příčných nosných betonových stěn často jen 140 -150 mm silných, výrazné přebetonování podlah nebo úpravy lodžií.

Obezřetnost je na místě zejména v případě zásahů do nosných stěn. Neproblematičtější je v tomto případě rozšíření nebo posun dveřního otvoru. Většinou nelze uložit ocelový překlad na úzké stěny a zajistit jeho dostatečnou tuhost. Pro nový nebo upravovaný otvor je třeba znát i kolik podlaží je nad upravovaným bytem i jak vypadají stěny v bytě nad a pod touto jednotkou.

Komora upozorňuje, že přesně toto jsou důležité faktory, aby nebyl ohrožen dům jako celek i sousední byty. Obecně platí, že čím širší otvory ve stěnách jsou, tím větší riziko skýtají, nemluvě o vyřezávání částí stěn za účelem zvětšování nebo prosvětlování prostor. Větší zásahy jsou nákladné na vlastní přípravu, posouzení i realizaci. Tyto úpravy vyžadují vysoce odborný přístup a zkušenost, a ve většině případů nejdou realizovat tak, jak si zadavatel představuje. Důsledky zasahují často celý objekt anebo jeho značnou část.

„Je třeba vědět, že dnes požadované úpravy často přesahují původní zadání pro návrh panelových objektů v době jejich vzniku. Nový navrhovaný stav je třeba posuzovat podle dnes platných norem a předpisů a s vyhlídkou na využívání i v dalším období životnosti stavby. Každé úpravy přinášejí také změny v zatížení působícím na konstrukce stavby. K tomu je třeba počítat se stářím konstrukcí panelového objektu a použitých materiálů. Leccos lze dnes technicky vyřešit, ale s omezením nebo za vyšších nákladů,“ doplňuje Luděk Vejvara.

Zmíněná doporučení jsou důležitá i s ohledem na stav bytového fondu v panelových domech. Podle odhadů Svazu českých a moravských bytových družstev (SČMBD) prošlo první vlnou modernizace pouze 60 % z celkového počtu zhruba 1,2 mil. bytů v panelových domech s více než 2 miliony obyvatel. Ostatních 500 – 550 tisíc bytových jednotek na svou obnovu a modernizaci teprve čeká.

 „Očekáváme, že v nadcházejících deseti letech čeká modernizace 300 tisíc bytů, které jsou dosud v původním stavu. Neobejde se to však bez intervence státu, neboť na řadě míst nejde jen o technický stav domů, ale komplexní sociální problémy vybraných lokalit,“ říká Martin Hanák, ředitel metodického odboru SČMBD.

Rychlost provádění stavebních úprav panelových domů záleží i na dotačních titulech. V minulosti byly hojně využívány programy IROP, Zelená úsporám, Nový panel nebo Bytové domy bez bariér. Jak ale dokládá analýza Svazu českých a moravských bytových družstev, velmi efektivní a nápomocný IROP se transformoval do Nové zelené úsporám, která není pro správce a vlastníky bytových domů příliš motivující, a tudíž ani využívána. SČMBD se proto snaží u Ministerstva životního prostředí i Státního fondu životního prostředí dosáhnout toho, aby se intenzita podpory zdvihla na minimálně 30 %.

 „Jednoznačně tyto kroky podporujeme, nová výstavba není všespásná. A jsou to právě panelové domy, které – pokud pomineme vyloučené či jinak problematické lokality – reprezentují slušný standard bydlení. Navíc, čím kvalitnější bydlení již stávající domy, včetně těch panelových, nabídnou, tím nižší bude tlak na zahušťování výstavby. A tudíž i tlaku na snižování komfortu bydlení ve starší zástavbě,“ uzavírá Robert Špalek.