Smrtí dlužníka povinnost splácet hypotéku nekončí. Ani pro dědice

Zažádat si o hypotéku mohou až 4 osoby, avšak s tím omezením, že se může jednat o členy pouze dvou domácností. Pokud je tedy ve smlouvě uvedeno více dlužníků, po smrti jednoho z nich přechází povinnost splácet úvěr na dalšího z nich. Nejčastěji je tímto spoludlužníkem partner zemřelého. I přesto, že smrt si připouští v době žádosti o úvěr málokdo, není od věci zauvažovat, jaké může mít tato nadmíru nepříjemná událost následky, jak je řešit a případně jakým způsobem se pro takový případ dopředu zajistit. 

Případů, kdy zemřel některý z dlužníků, evidují hypoteční banky v České republice zatím pouze minimum. Hypoteční trh je v České republice prozatím dalo by se říci "v plenkách", nicméně těchto případů bude postupem času přibývat. A to ať už z důvodu rychle rostoucího počtu nově sjednaných hypotečních úvěrů nebo stárnutím klientů – dlužníků. 

Co dělat v případě úmrtí spoludlužníka?

Velice důležité je začít okamžitě jednat, o úmrtí co nejdříve informovat banku, která jako důkaz bude požadovat úmrtní list zemřelého a domluvit se s financující bankou na dalším postupu. Řešení bude záležet na tom, zda spoludlužník bude mít prostředky na pravidelné měsíční splátky hypotéky a také na tom, zda bude mít zájem nemovitost dále využívat. Případné snížení splátek lze například dosáhnout prodloužením doby splatnosti úvěru.

Spoludlužník by si měl především zjistit, jakým způsobem je právně ošetřen převod vlastnických práv zemřelého k nemovitosti. V případě manželů je to jednoduché, pokud o hypotéku zažádali společně, nabyli nemovitost do společného vlastnictví. Pokud jsou však spoludlužníci například pouze nesezdaní partneři a vlastnictví nemají nijak právně ošetřeno (závětí), může v rámci vyřizování dědictví dojít k výrazným komplikacím. Ve splácení úvěru je totiž potřeba plynule pokračovat a to bez ohledu na to, že ještě nebylo například ukončené dědické řízení. V opačném případě může banka dlužníkům naúčtovat sankční poplatky z prodlení.

^REKLAMA

V případě, kdy spoludlužník  nemá dostatečný příjem na to, aby mohl ve splácení úvěru pokračovat, nezbyde mu nic jiného než nemovitost prodat a hypotéku buď převést na nové majitele nemovitosti, anebo ze získaných prostředků hypoteční úvěr předčasně splatit. Banky v těchto nenadálých situacích zpravidla klientům vycházejí stříc a neúčtují si sankční poplatky za předčasné splacení, jak je to jinak u hypotečních úvěrů běžné.
 
Úmrtím dlužníka není dotčeno zástavní právo banky, takže pokud by k žádné dohodě s dědici a spoludlužníky nedošlo, může banka nemovitost sama prodat v nucené dražbě.

Jak je to v případě, kdy neexistují spoludlužníci?

V takovém případě, kdy dlužníkem byl jednotlivec je ustanovení vlastnických práv otázkou dědického řízení. Nemovitost lze získat buď z titulu zákonného dědice, anebo na základě závěti sepsané zemřelým. Dědic, který v pozůstalosti získá nárok na jakoukoliv nemovitost, by si měl co nejdříve ověřit, zda na ni není vázán hypoteční úvěr a zástavní právo. A teprve poté případně svůj dědický podíl přijmout.

Spolu s nemovitostí může dědic snadno získat také dluh, který v případě že dědictví přijme, bude povinnen za zemřelého splácet. A to včetně zmeškaných splátek a případných úroků z prodlení, o které mohl úvěr v době dědického řízení narůst. Pokud by tomu tak bylo a dědice by úvěr mohl zruinovat není nic jednoduššího než se dědictví vzdát ve prospěch státu, který převezme jak majetek, tak i dluhy zemřelého.

^REKLAMA

Závěr

Nejsnadnějším řešením, jak se vyhnout všem výše uvedeným nepříjemnostem a jak ochránit pozůstalého partnera a ostatní spoludlužníky, je sjednání životního pojištění. Pokud dojde k úmrtí, pohledávku bance splatí pojišťovna a úvěr zanikne. 
 

Při výběru pojištění je třeba dbát na to, aby pojistka odpovídajícím způsobem kryla přinejmenším riziko smrti, ale od věci není pojistit si rovněž riziko invalidity a závažných onemocnění. Tyto události často vedou k výraznému snížení příjmu, což může znamenat pro člověka splácejícího úvěr, potažmo pro jeho rodinu závažný problém. 

Kapitálové či investiční pojištění sjednané zcela bez rizikové složky je pouze spořením, pokud má sloužit jako ochrana dlužníka či jeho pozůstalých, je třeba připojistit si další rizika. Pro účel splácení úvěru je spíše vhodnější čistě rizikové pojištění, které neobsahuje spořicí složku, a je proto výrazně levnější. Dlužník platí pojišťovně pouze za ochranu proti možným rizikům, ne za správu svých úspor.