Absurdní poplatek? Za správu a vedení úvěrového účtu!

Co je a co není absurdní

V anketách i diskuzích věnovaných absurdnosti bankovních poplatků se pojmu „absurdní“ přisuzuje jiný význam, než mu náleží (absurdní = nesmyslný, nepochopitelný, odporující logice). Přinejmenším některé bankovní poplatky ale nesmyslné ani nelogické nejsou. Jde tedy nejspíš o to, že jsou veřejností vnímány jako nespravedlivé nebo nepřiměřeně vysoké. Otázkou je, nakolik takovéto hodnocení vychází ze znalosti věci. Zdrcující kritice totiž bývají podrobeny i poplatky, které si banky neúčtují buď vůbec, anebo jen v minimální výši.

Příkladem může být dlouhodobě snad nejvíc kritizovaný „absurdní“ poplatek za vedení běžného účtu. Lidé ho sice kritizují, ale neuvědomují si, že neplatí za vedení účtu, ale spíše za služby, které si společně s tímto účtem u své banky objednali. Velká část z nich přitom ani netuší, jaké všechny služby to jsou. Částka, kterou jim banka z účtu každý měsíc strhává, opravdu může být nepříjemně vysoká. Většinou se však nejedná jenom o poplatek za vedení běžného účtu.

Rozdíly mezi jednotlivými bankami a jejich produkty jsou velké. Vedení osobního účtu s internetovým bankovnictvím, dvěma platebními kartami, elektronickými výpisy, několika příchozími i odchozími platbami a několika výběry z bankomatu může přijít na více než 100 Kč měsíčně. Také ale nemusí stát ani korunu. Klient, který má pocit, že ho jeho banka na poplatcích zbytečně moc odírá, může svůj problém snadno vyřešit tím, že banku jednoduše změní. Absurdní je, pokud to neudělá.

Běžný účet není určen ke spoření

Hlavním argumentem proti bankovním poplatkům bývá konstatování, že klient bance poskytuje své peníze a platit by tedy měla spíše ona jemu. Úrokové výnosy na běžných účtech ve srovnání s poplatky jsou ale směšně nízké. Jaká nehoráznost! Opravdu? Problém spočívá v nepochopení podstaty bankovních služeb. Běžné účty nenabízejí téměř žádné zhodnocení úspor proto, že k ukládání úspor nejsou určeny. Mají sloužit především k provádění platebních transakcí.

Možnosti bank disponovat s penězi uloženými na běžných účtech jsou limitovány požadavkem na jejich vysokou likviditu. Banka musí být schopna klientovi takovýto vklad kdykoliv vyplatit v hotovosti (prostřednictvím své pobočky či bankomatu) anebo provést bezhotovostní transakce podle jeho požadavků (převody na jiné účty, platby kartou u obchodníků). Za možnost využití těchto služeb klient bance platí. Jeho odměna v podobě úroku je kvůli vysoké likviditě vkladu nízká.

Pro uložení finančních prostředků, s nimiž klient po nějakou dobu nehodlá nakládat, jsou určeny jiné bankovní produkty – spořicí účty, vklady s výpovědní lhůtou a termínované vklady. Za jejich vedení a správu si banky žádné poplatky neúčtují. Úrokový výnos na nich se zpravidla odvíjí od výše vkladu a lhůty, po kterou se klient zaváže se svými úsporami nenakládat. Některé banky ovšem nabízejí i spořicí účty kombinující relativně vysoké úročení vkladů s jejich téměř okamžitou dostupností.

Absurdní poplatek, který není absurdní

Zatímco u vkladů jsou bankovní poplatky veřejnosti vnímány velmi negativně, v případě úvěrových produktů již méně. Svědčí o tom mj. i výsledky dosavadních ročníků ankety o nejabsurdnější bankovní poplatek organizované serverem www.bankovnipoplatky.com. V prvních šesti ročnících zvítězily poplatky související s používáním běžného účtu. Až v dosud posledním, sedmém ročníku respondenti za nejabsurdnější označili poplatek za předčasné splacení úvěru.

Paradoxní je, že zrovna tento poplatek, na rozdíl od mnoha jiných, má své jasné opodstatnění. Banka klientovi poskytne úvěr za podmínek, na kterých se s ním předem dohodne. Na smluvený termín čerpání úvěru mu připraví finanční prostředky a domluví se s ním, kdy a v jaké výši jí je bude vracet. Domluví se také na odměně v podobě úroku, kterou jí klient za poskytnutí úvěru zaplatí. Nedodržení této dohody klientem působí bance komplikace, čemuž se samozřejmě snaží poplatkem zabránit.

Splacení úvěru v dřívějším než dohodnutém termínu pro banku znamená nečekaný přísun finančních prostředků, pro které nemusí rychle nalézt odpovídající využití. Tím přijde o plánovaný úrokový výnos. Své závazky související s náklady na zdroje pro poskytnutí úvěru ale banka uhradit musí. V případě zrušení tohoto poplatku by banky své ztráty z předčasně splacených úvěrů nepochybně kompenzovaly navýšením rizikových přirážek k úrokovým sazbám. Poplatek by tedy vlastně rozpustily do splátek úvěru.

Poplatek za vedení účtu prodražuje úvěry

Poplatek za vedení běžného účtu veřejnost dlouhodobě irituje, ale zpravidla vyšší a méně pochopitelný poplatek za správu a vedení úvěrového účtu nikoliv. Má-li být některý z bankovních poplatků označen za absurdní, tak právě tento by měl patřit mezi horké kandidáty. Hlavně proto, že svou výší neodpovídá rozsahu služeb, které klient od banky protihodnotou za jeho zaplacení dostává. Lze ho tedy pokládat za poplatek neoprávněný a nespravedlivý a z tohoto pohledu tedy absurdní.

Například u hypotečních úvěrů banky (až na několik výjimek) za vedení a správu úvěrového účtu požadují 150 Kč měsíčně. Činnost, kterou v souvislosti se správou tohoto účtu vykonávají, ale většinou spočívá jen v zúčtování jediné došlé měsíční platby – splátky úvěru. Jiné služby související se správou úvěrového účtu klientovi neposkytují. Pro případy, kdy splácení úvěru vázne nebo dojde k úpravě úvěrové smlouvy z důvodů na straně klienta, mají stanoveny další poplatky. Podobné je to i u úvěrů ze stavebního spoření.

Kde se vzal jednotný poplatek?

V oblasti vkladových a transakčních bankovních produktů i na relativně malém českém trhu vládne konkurenční prostředí. Dostupné jsou prémiové produkty pro bohaté i nízkonákladová konta pro odpůrce poplatků, konta pro konzervativní i pro pokrokově založené klienty, hotové produktové balíčky i produkty, které si klient může poskládat sám. Kromě bank na českém trhu působí i družstevní záložny, které možná budí méně důvěry, ale vklady u nich jsou pojištěny úplně stejně jako vklady v bankách. Různé produkty, různé poplatky.

Trochu jinak tomu je v případě úvěrových produktů, zejména hypotečních úvěrů. V tomto tržním segmentu to vypadá, jakoby banky od sebe víc opisovaly. Jak je například možné, že všechny banky, které si účtují zmíněný poplatek za správu a vedení úvěrového účtu, ho u hypoték požadují ve stejné měsíční výši 150 Kč (až na UniCredit Bank, která si účtuje 200 Kč). Že by různé banky ve svých nákladových kalkulacích došly k identickým výsledkům? Nebo že by se jednalo o kartelovou dohodu? Ta by ale přece byla protiprávní!

Mají-li bankovní poplatky svou výší a strukturou odrážet náklady bank s poskytováním služeb, za které je vybírají, pak je poplatek za správu a vedení úvěrového účtu ve stávající výši jen těžko obhajitelný. Jak vysoký by musel být adekvátní poplatek u běžného účtu se vším servisem okolo? Možná je ale tento předpoklad chybný. Banky si totiž mohou většinu poplatků stanovit zcela dle vlastního uvážení. Podmínkou je jen ochota klientů tyto poplatky platit. V Česku sice lidé remcají, ale poplatky jim platí.