Stavební spoření, nebo státní dluhopisy?

Stavební spoření lesku zbavené

Český občan je při správě svého finančního majetku konzervativní a nerad riskuje. Stavební spoření pro něj proto bylo ideálním řešením. Nabízelo unikátní kombinaci relativně vysokého zhodnocení úspor s minimálním rizikem. Výnos byl pevně stanoven smlouvou, nárok na státní podporu také. Nebezpečí, že by klient o své úspory přišel, bylo prakticky nulové. Navíc mohl nejen spořit, ale také získat úvěr na řešení svých bytových potřeb. Na koupi domu či bytu sice úvěr většinou nestačil, ale na jejich opravy ano.

Jedinou nepříjemností stavebního spoření byla nízká dostupnost úspor před uplynutím vázací doby. Po dobu pěti, resp. u smluv uzavřených po 1. 1. 2004 po dobu šesti let, nebylo možno s vkladem na účtu stavebního spoření disponovat pod hrozbou nejen sankčních poplatků, ale také ztráty nároku na státní podporu. Většině lidí to moc nevadilo. Stavební spoření stejně považovali především za nástroj pro vytváření dlouhodobých finančních rezerv. Když ne pro sebe, tak pro své děti nebo svá vnoučata.

Dramatické změna nastala v roce 2011, kdy stavební spoření o velkou část své atraktivity přišlo. Státní podpora se u všech smluv snížila na 10 % z ročně uspořené částky, maximálně na 2 000 Kč. Úroky nově podlehly 15% srážkové dani. Šok přineslo hlavně zdanění státní podpory za rok 2010 zvláštní 50% daní. To sice nakonec Ústavní soud zrušil, ale nejistota do budoucna zůstala. Stát dal jasně najevo, že stavební spoření nebude oázou finančního klidu a bezpečí a jeho podmínky se mohou kdykoliv změnit.

Státní podpora, daně a inflace

Pro člověka, který chce dlouhodobě spořit a o využití úvěru na řešení bytových potřeb neuvažuje, může být stavební spoření stále zajímavé. Nadále platí, že o své úspory určitě nepřijde. Jen s jejich zhodnocením je to složitější, než se na první pohled zdá. Roční výnos kolem 5 %, na který stavební spořitelny lákají klienty, je sice zajímavý, nikoliv však zcela jistý. Vychází totiž z předpokladu zachování státní podpory ve stávající výši po celou dobu šestiletého spořicího cyklu, což ale klientovi nikdo nezaručí.

Stát nemusí jen snížit výši své podpory. Úplně stačí, když změní podmínky pro její přiznání. Poslední varianta připravovaných změn uvažuje s účelovým vázáním právě jen státní podpory. Ve hře ale byla i varianta, kdy by klient získal podporu jen, pokud by na stanovený účel vynaložil vše, co si na účtu stavebního spoření uspořil. Vyloučit nelze například ani dodatečné zdanění výnosů ze stavebního spoření při jeho využití k jinému než státem podporovanému účelu.

O výnosy nemusí klienty stavebních spořitelen připravit jenom stát. Obdobně jako u jiných, dlouhodobých pevně úročených vkladů (termínované vklady), představuje velké nebezpečí pro střadatele inflace. V případě rychlého růstu cenové hladiny spojené s poklesem kupní síly peněz jsou vklady uzavřené v době nízkých úrokových sazeb znehodnocovány. Klient pak může mít na výběr: buď oželí státní podporu a zaplatí sankční poplatek za předčasný výběr vkladu, nebo bude sledovat, jak mu úspory požírá inflace.

Úbytek klientů je pro stavební spořitelny rizikem

Změny podmínek stavebního spoření a především přetrvávající nejistota o jeho dalším směřování stavebním spořitelnám komplikují jejich další existenci. Stále totiž není jasno, za jakých podmínek budou moci v dalších letech fungovat. Stavební spoření sice dál zůstává výhodné, ovšem se spoustou ale, která tu dříve nebyla. Je jen otázkou času, než si to začnou uvědomovat i lidé, kteří už spoří nebo o (znovu)sjednání stavebního spoření uvažují. Nejspíš se pak budou více poohlížet i po jiných alternativách uložení úspor.

O významnosti tohoto rizika svědčí i nedávné vyjádření viceguvernéra ČNB Vladimíra Tomšíka pro Hospodářské noviny, v němž mj. upozornil na existenci potenciální nestability v sektoru stavebního spoření. Dvě třetiny úspor evidovaných na účtech stavebního spoření představují vklady klientů spořících déle než 5, resp. 6 let. Jde o vklady po uplynutí vázací doby, které lze kdykoliv vypovědět a stavební spořitelna je povinna je po uplynutí zpravidla tříměsíční výpovědní lhůty klientům vyplatit.

Pokud by lidé začali své úspory vybírat rychleji než dosud, stavební spořitelny by mohly začít mít problémy s likviditou. Ne, že by je – byť s obtížemi a za zvýšených nákladů – nebyly schopny vyřešit. Všechny v Česku působící stavební spořitelny jsou součástí kapitálově silných finančních skupin. Jen by se pak jejich akcionáři mohli začít o to víc zamýšlet nad smysluplností jejich další existence. Vklady klientů ale každopádně ohroženy nebudou a na výplatu náhrad z Fondu pojištění vkladů nejspíš nedojde.

Tabulka 1: Vklady domácností u stavebních spořitelen

*1) Vklady s běžící dobou spoření do 5, resp. 6 let. Splatnost vkladu je omezena lhůtou stanovenou v podmínkách pro vyplacení státní podpory (vázací doba) a případnými sankcemi stavební spořitelny za předčasný výběr vkladu.

*2) Vklady s pokračující smlouvou o stavebním spoření po uplynutí vázací doby. Splatnost vkladu je omezena smluvní výpovědní lhůtou (zpravidla 3 měsíční).

Zdroj: ČNB – databáze ARAD

Spořicí státní dluhopisy pro občany

Investice do státních dluhopisů v Česku byly doménou spíše institucionálních investorů. Změnu přinesl podzim roku 2011, kdy Ministerstvo financí vydalo pilotní emisi spořicích státních dluhopisů určených i občanům. Zájem o ně předčil všechna očekávání. Objednávky už během prvního týdne dvojnásobně překročily původně zamýšlený objem a ten byl nakonec navýšen na 20,4 mld. Kč. Dluhopisy si pořídilo bezmála 33 000 občanů, z nichž více než polovina byla v předdůchodovém a důchodovém věku.

Největší zájem byl o jednoletý diskontovaný dluhopis (byl prodáván za nižší částku, než která bude vyplacena při splatnosti dluhopisu), který se prodal v celkovém objemu 9,5 mld. Kč. Necelých 9 mld. Kč lidé uložili do pětiletého reinvestičního dluhopisu (úrokový výnos dluhopisu je reinvestován a bude vyplacen při splatnosti dluhopisu). Zbylých 1,9 mld. Kč uložili do rovněž pětiletého, ale kuponového dluhopisu (úrokový výnos je vyplácen ročně ke stanovenému datu).

Nyní přichází další možnost si státní dluhopisy pořídit. Ministerstvo financí vydává další čtyři emise státních spořicích dluhopisů určených občanům, neziskovým organizacím a právnickým osobám z vládního sektoru. Kromě obdoby dluhopisů z podzimních emisí je nabízena i novinka v podobě reinvestičního sedmiletého „proti-inflačního“ dluhopisu. Jeho výnos není pevně stanoven, ale bude odpovídat procentní změně indexu spotřebitelských cen. Investor tedy bude mít možnost ochránit své úspory proti inflaci.

*    rozdíl mezi nominální hodnotou dluhopisu a jeho pořizovací cenou

  úrokový výnos není vyplácen, ale je reinvestován připsáním dalších spořicích dluhopisů v objemu úrokového výnosu na majetkový účet

Zdroj: MF – odbor 20 – Řízení státního dluhu a finančního majetku

Odlákají dluhopisy stavebním spořitelnám klienty?

Státní spořicí dluhopisy jsou prezentovány jako velmi bezpečný a výhodný, v případě „proti-inflačních“ dluhopisů pak zcela nový a unikátní, způsob uložení úspor. Jedenapůlletý diskontovaný dluhopis s čistým ročním výnosem 3 % za 18 měsíců (2,05 % ročně) představuje alternativu spíše k termínovaným vkladům. Rušit nebo nezakládat kvůli pořízení tohoto dluhopisu stavební spoření by nemělo smysl. Obdoba platí pro pětiletý kuponový i reinvestiční spořicí dluhopis.

Oba pětileté dluhopisy sice nabízejí možnost předčasného splacení bez sankcí a čistou průměrnou roční výnosnost  3,22 %, resp. 3, 41 %. Háček je ale v tom, že úrokové výnosy nejsou konstantní. V prvním roce výnos nebude žádný. V druhém roce činí 1 % a pak roste až na 6 % v pátém roce. Uvedená více než 3% roční výnosnost tedy platí jen v případě držení dluhopisu do splatnosti. V případě předčasného splacení by byla podstatně nižší. Tedy dostupnost prostředků bez sankcí, ale za cenu ztráty podstatné části výnosů.

Část klientů stavebním spořitelnám může odlákat asi hlavně sedmiletý „proti-inflační“ dluhopis, který sice nenabízí reálné zhodnocení úspor, ale zároveň by měl zabránit jejich reálnému znehodnocení. To může oslovit střadatele obávající se růstu inflace. Zájem o tyto dluhopisy se bude odvíjet především od publicity, které se jim dostane. Času na jejich objednání (na vybraných pobočkách ČSOB, České spořitelny a J&T banky) moc nezbývá. Další příležitost nejspíš bude zase na podzim.