Exekucí je stále víc… věřitelé vyhrabují staré dluhy
Počet nařízených exekucí v roce 2001 byl 4 302. Z nich bylo 1 902 exekucí (44 %) ukončeno vymožením a 890 exekucí (21 %) ukončeno zastavením. V roce 2002 se nařídilo již 57 954 exekucí, o rok později 132 469 a počty nařízených exekucí rostly i nadále. Od roku 2007 se tempo růstu nařízených exekucí ustálilo a pohybovalo se v průměru kolem 35 %, výjimkou byl rok 2010, kdy došlo k poklesu. Zatímco v roce 2009 činil počet nařízených exekucí téměř 761 tisíc, o rok později to bylo necelých 702 tisíc. Rekordním je loňský rok, kdy bylo nařízeno přes 936 tisíc exekucí.
„Podíl na zvýšení počtu nařízených exekucí má i skutečnost, že ubývá soudních výkonů rozhodnutí. Věřitelé se s návrhem na vymožení svých pohledávek stále častěji obracejí na soudní exekutory, neboť jejich činnost je efektivnější než činnost soudů,“ uváděla k rostoucímu počtu exekucí v uplynulém roce JUDr. Jana Tvrdková, někdejší prezidentka Exekutorské komory.
Graf 1: Vývoj exekucí v letech 2001 až 2011
Zdroj: Autorka podle Exekutorské komory ČR
Do roku 2005 se dařilo více než 50 % nařízených exekucí ukončit. Úspěšné ukončení, tedy vymožením pohledávky, se pohybovalo od 42 do 47 %. S tím, jak exekucí přibývalo, přibýval i počet neukončených exekucí. V letech 2007 až 2011 tvořily přibližně 70 %. Nejméně úspěšným byl rok 2008, kdy jejich počet dosáhl 85 %. Pouhé 1 % v tomto roce bylo ukončeno zastavením a 14 % bylo úspěšně vymoženo.
Za poslední tři roky úspěšnost vymožení osciluje kolem 20 %. Z celkového počtu nařízených exekucí 936 219 v roce 2011 bylo téměř 97 000 zastaveno a 191 000 vymoženo.
Graf 2: Struktura nařízených exekucí (%)
Zdroj: Autorka podle Exekutorské komory ČR a vlastních výpočtů
Ať už si to dlužníci uvědomují nebo ne, škodí si i tím, že si nepřebírají korespondenci. Soud i soudní exekutoři doručují písemnosti na adresu trvalého bydliště, pokud není uvedena jiná doručovací adresa, například v Centrálním registru obyvatelstva. Pokud se nepodaří písemnost dlužníkovi doručit klasicky, uplatňuje se doručení fikcí. Písemnost je tedy považována za doručenou, přestože se dlužník o ní nedozvěděl. Daná osoba se tak připraví o možnost jakýchkoliv námitek a případného jednání.
Asi třetinu všech dluhů tvoří poměrně malé částky. Například nezaplacené vyúčtování za mobilní telefon, pokuty za jízdu bez jízdenky v městské hromadné dopravě, poplatky za odpad apod. Z těchto malých a na první pohled neškodných dluhů se ale mohou stát v mžiku tisícové částky. A to v případě, kdy věřitel začne pohledávku vymáhat prostřednictvím exekutora.
Tabulka 1: Náklady exekuce od 1. března 2012 při dobrovolném plnění dlužníka
Výše pohledávky za dlužníkem |
Odměna exekutora |
Paušální náklady exekuce |
Celkem |
Celkem vč. DPH (20 %) |
0 Kč – 10 000 Kč |
1 500 Kč |
1 750 Kč |
3 250 Kč |
3 900 Kč |
10 001 Kč – 20 000 Kč |
1 500 Kč |
3 500 Kč |
5 000 Kč |
6 000 Kč |
Zdroj: Autorka podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 63/2012 Sb.
Doplnění Exekutorské komory ČR (18. 6. 2012):
Ráda bych upozornila na několik nejasných závěrů, které dle mého názoru vznikly z nekompletních zdrojových informací. Některé z nich se snažím vysvětlit níže:
Počty nařízených exekucí v letech 2001–2011:
r. 2001 |
4.302[1] |
r. 2002 |
57.954 |
r. 2003 |
132.469 |
r. 2004 |
177.060 |
r. 2005 |
270.480 |
r. 2006 |
309.457 |
r. 2007 |
427.800 |
r. 2008 |
554.128 |
r. 2009 |
760.923 |
r. 2010 |
701.900 |
r. 2011 |
936.219 |
[1] 01.05.2001 vstoupila v účinnost část exekučního řádu (měnil se jím starý zákon o soudech a soudcích). První návrh na nařízení exekuce bylo možné podat až 01.09.2001 (samotný výkon je možné provádět od tohoto data), přičemž soudy rozhodovaly o nařízení exekuce cca dva měsíce. Statistický údaj za rok 2001 je tedy relevantní jen částečně, neboť vypovídá jen o závěru roku.
V letech 2001–2008 vedla Exekutorská komora statistiky podle jiných parametrů. Ke změně došlo na popud Ministerstva spravedlnosti (dále jen „MS“) v roce 2009. Vymahatelnost coby samostatný údaj jsme sledovali v prvních osmi letech existence soudních exekutorů. Data z posledních let sice také vypovídají o vymahatelnosti, ale pouze částečně. Nevycházejí z týchž zdrojových informací.
Vymahatelnost v letech 2001–2008 se pohybovala kolem 37 %. Údaje za jednotlivé roky:
r. 2001 |
44,21 % |
r. 2002 |
47,16 % |
r. 2003 |
45,16 % |
r. 2004 |
43,06 % |
r. 2005 |
42,10 % |
r. 2006 |
36,38 % |
r. 2007 |
26,92 % |
r. 2008 |
13,63 % |
r. 2009 |
17,61 % |
r. 2010 |
20,81 % |
r. 2011 |
20,40 % |
Zejména v posledních třech letech, resp. v letech 2009–2011 jsou citované údaje o vymahatelnosti použitelné jen v omezené míře. O tom, kolik exekucí bylo vymoženo z celkového počtu nařízených exekucí v daném roce, vypovídají zčásti nepřesně. Exekuce, která byla vymožena v roce 2011, totiž mohla být nařízena v letech předchozích. V rámci komparace statistik také nutno podotknout, že v letech 2001–2008 fungovalo v ČR méně exekutorských úřadů než dnes. Je tedy otázka, zda lze porovnávat situaci před deseti lety a nyní.
Obecně lze ale říct, že vymahatelnost pohledávek v rámci exekucí je několikanásobně vyšší než při soudním výkonu rozhodnutí. Bezvýslednost exekucí se pohybuje kolem 70 % (především kvůli bezmajetnosti dlužníků). V případě soudních výkonů rozhodnutí je bezvýslednost vyšší, neboť věřitel je nucen sám označit postižitelný majetek dlužníka; soud majetek aktivně nedohledává. Sám věřitel musí soudu navrhnout, že může být postižen konkrétní bankovní účet či že mohou být prováděny např. srážky ze mzdy (věřitel má konkrétní informaci o tom, že je dlužník někde zaměstnán). Je evidentní, že tento způsob provádění výkonu rozhodnutí implikuje menší naději na vymožení pohledávky – odhadem některých odborníků jde o 3 až 5 procent.
V neposlední řadě bych si dovolila poukázat i na konstatování, že „třetinu všech dluhů tvoří poměrně malé částky“. V roce 2011 byla průměrná vymáhaná částka 85.000 Kč.
Petra Báčová, tisková mluvčí Exekutorská komora