Vklady na stavební spoření dítěte ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu
Stavební spoření „na dítě“
Případ, který projednával v konečném stádiu Nejvyšší soud, řešil skutkový děj, kdy žalovaná matka uzavřela za svého nezletilého syna tři smlouvy o stavebním spoření. Po zrušení těchto smluv byly naspořené prostředky převedeny na účet žalované matky. Její syn po nabytí zletilosti žádal několikrát o vydání takto naspořených finančních prostředků. Žalovaná matka odmítala vydat tyto finanční prostředky s poukazem, že naspořená částka z první smlouvy o stavebním spoření byla využita za trvání jejího manželství na výstavbu domu a naspořená částka z druhé smlouvy na úhradu závazků v době její nezaměstnanosti. Žalovaná matka uváděla v rámci třetí smlouvy o stavebním spoření, že tuto smlouvu založila výlučně ze svých finančních prostředků a neměla zájem, aby s těmito finančními prostředky nakládal její syn. Žalovaná matka taktéž argumentovala, že případné vydání naspořených prostředků by bylo v rozporu s dobrými mravy, jelikož se s ní syn odmítá stýkat a nejeví o ní zájem.
Jak rozhodovaly soudy…
Soud prvního stupně rozhodnul, že žalovaná matka je povinna zaplatit synovi jakožto žalobci částku ve výši 254.550,– Kč s příslušenstvím. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kdy mimo jiné stanovil, že z dokazování najisto vyplynulo, že účastníkem smluv o stavebním spoření byl syn žalované matky, která byla na smlouvách uvedena jako zákonná zástupkyně. Odvolací soud dále argumentoval, že platby uskutečňované žalovanou matkou ve prospěch těchto stavebních spoření je nutné považovat za darování synovi. Žalovaná matka nesouhlasila s rozsudkem odvolacího soudu a podala dovolání k Nejvyššímu soudu
Pravidelný dar dítěti
Nejvyšší soud rozhodnul, že se dovolání žalované matky zamítá. Nejvyšší soud se ztotožnil s pojetím případu odvolacím soudem, kdy hradí-li rodič za nezletilé dítě vklady na stavební spoření uzavřené jménem dítěte, jedná se o pravidelný dar nezletilému dítěti. K tomuto Nejvyšší soud: „Ve vztahu k souzenému sporu lze tedy konstatovat, že je-li předmětem darování nezletilému určitý finanční obnos, pak se bezpochyby jedná o právní jednání sledující finanční prospěch nezletilého, přičemž není-li nezletilý vzhledem ke své rozumové a volní vyspělosti schopen posoudit podstatu darovací smlouvy, je třeba, aby přijetí takového daru za něj učinil jeho zástupce. Jsou-li dárci rodiče dítěte, jimž náleží rodičovská zodpovědnost, pak v daném právním vztahu vystupují nejen jako dárci, ale i jako zákonní zástupci nezletilého, oprávnění za něj dar přijmout. To ovšem platí v případě, kdy při tomto zastoupení nedochází ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů (§ 37 odst. 1 zákona o rodině). Střet zájmů při darování určitého finančního obnosu však v zásadě nelze očekávat. V daném případě tak soud nepochybil, dospěl-li na základě jím provedených skutkových zjištění k závěru, že ohledně plateb poskytovaných rodiči žalobce na jeho spořící účet byla mezi nimi uzavřena darovací smlouva.“
V tomto konkrétním případě se tedy žalovaná matka svým jednáním dopustila bezdůvodného obohacení, když nedošlo k předání naspořených částek ze stavebního spoření synovi po nabytí jeho zletilosti. Uvedené a citované rozhodnutí (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008) naleznete v kompletním znění na webových stránkách Nejvyššího soudu: www.nsoud.cz. Budete-li řešit obdobnou problematiku, lze jedině doporučit konzultovat s právníkem vzhledem k neustálému vývoji rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.
REKLAMA
REKLAMA