Luboš Smrčka: Teritorialita soudních exekutorů sníží vymahatelnost pohledávek

Vaše analýza získala mnoho kritiků, jedním z nich je i analytik organizace Člověk v tísni Daniel Hůle. Ten jí označuje za tendenční a vyčítá jí, že nezohledňuje sociální dopady exekucí.

To je argument, který mi připadá prazvláštní. V prvních řádcích analýzy se říká, že jsme byli požádání o analýzu ekonomických dopadů takového kroku. Jsme ekonomové, nezabývali jsme se sociální problematikou, nezabývali jsme se morálním aspektem věci, k tomu se necítíme povoláni. Byly nám položeny ekonomické otázky a my jsme je ekonomicky zodpověděli. Jediné, co v analýze má určitou sociální souvislost, jsou některé zmínky o dopadech na zaměstnanost. To je vše.

Ale sociální rozměr exekucí existuje, to připouštíte?

Samozřejmě, o tom přece nikdy nebyl spor. Jsem mnoho let členem dozorčí rady obecně prospěšné společnosti Poradna při finanční tísni, já si naprosto přesně a detailně uvědomuji sociální rozměry tohoto problému. To je organizace, která za dobu své existence pomohla překonat finanční problémy ne stovkám nebo tisícům lidí, ale desítkám tisíc rodin. Někdy jsou to strašné případy, opravdu tragické situace, které nutně vzbuzují soucit a sounáležitost.

Ale pokud jsem jako ekonom osloven a požádán o ekonomickou analýzu, pak musím postupovat určitými standardizovanými analytickými mechanismy a dojít k odbornému stanovisku. Co si z něj politici vezmou, nakolik se jím budou řídit, jaká další stanoviska a jaké další pohledy na věc budou brát v potaz, to jsou jiné otázky a mně nepřísluší je komentovat natož hodnotit. Ostatně máme v této zemí dost lidí, kteří jsou kdykoliv připraveni hodnotit a komentovat cokoliv od trenéra fotbalové reprezentace až po exekuční řízení nebo politiku České národní banky. Já bych s dovolením zůstal jenom na svém ekonomickém písečku.

Nicméně celý mechanismus zadání studie je poněkud záhadný, to snad uznáte? 

^REKLAMA

Proč? Současný ministr spravedlnosti doktor Pelikán mne požádal, tehdy byl ještě prvním náměstkem na úřadě, zda bych nemohl ministerstvu pomoci a nevypracoval bych zmíněnou analýzu. Teď by byla logická novinářská otázka, proč mne a za kolik? Odpovědi jsou velmi jednoduché. V podstatě shodou okolností znal pan ministr některé studie, které jsem publikoval já a náš tým Výzkum insolvence v rámci projektů podporovaných TA ČR. Tyto dva na sebe navazující projekty mají jako důležité výstupy také návrhy legislativních řešení některých otázek týkajících se insolvenčních řízení.

Takže my dlouhodobě spolupracujeme s Ministerstvem spravedlnosti – již od doby, kdy byl ministrem pan doktor Pospíšil. Pana doktora Pelikána zaujaly naše pokusy vytvořit pomocí matematických analýz metody, kterými by bylo možné detekovat v určité množině insolvenčních řízení takové případy, které jsou nestandardní. To by mohl být významný podnět pro kontrolní orgány a případně pro státní zastupitelství.

Když si vezmete nyní připravovanou novelu insolvenčního zákona, naleznete tam například elektronickou přihlášku pohledávky a to je jeden ze základních stavebních kamenů takového systému.

Vrátím-li se do exekuční oblasti, tak pan doktor Pelikán mi položil otázku, zda jsme schopni metody matematické analýzy aplikovat na exekuční systém a odhadnout, jaký dopad na efektivitu vymáhání by měla změna systému, konkrétně zavedení teritoriality s rovným nápadem případů. Naše odpověď byla jednoduchá – uplatnění postupů matematické analýzy možné je, ale pouze v případě, že bude existovat datová základna, se kterou budeme pracovat.

Vynechal jste za kolik…

Pravda. Zadarmo. Náš výzkum insolvence je placený částečně z veřejných prostředků a exekuční řízení je velmi příbuzná oblast.

Vraťme se k potřebným údajům – ty, jak je asi obecně známo, v podstatě nejsou…

Přesně tak. Když si vezmete, že insolvenčními řízeními a exekučními řízeními prochází ročně aktiva ve výši zcela nesporně významně překračující jedno procento objemu HDP země, a pravděpodobně i dost vyšší, a porovnáte to s našimi znalostmi o výsledcích těchto řízení, tak je to zarážející nepoměr.

V rybářství víme v podstatě o každém vyloveném kaprovi, v zemědělství o každém osázeném hektaru, známe přesně počet vyrobených převodovek v této zemi, počet vyvezených a dovezených plastových oken, ale o efektivitě insolvenčních a exekučních řízení nevíme skoro nic. Jak je ale možné dělat racionální legislativu, která má dávat pravidla v takto důležitých oblastech?

^REKLAMA

Ke kritikům se přidala také Platforma za teritorialitu soudních exekutorů s tím, že právě data jste hodnotili tendenčně. Co odpovíte na tuto výtku?

Že na kritiku má právo každý, je ale dobré nenastupovat k fotbalovému zápasu v bruslích a s hokejkou. Já jenom poznamenám, jak jsme data vlastně získali, protože to je hodně důležité. My jsme prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti oslovili všechny Exekuční úřady v zemi, tedy téměř 160 soudních exekutorů. Ochota ke spolupráci nebyla většinová, abych to řekl kulantně. Nicméně jsme získali určité cenné soubory – samozřejmě s podmínkou absolutní anonymizace dat.

Samotná Exekutorská komora nějaké údaje má, ale ty, která nám byly poskytnuty, nejsou v žádném případě dostatečné k tomu, aby bylo možné vytvořit potřebné modely. Proto jsme oslovili také systémové věřitele – banky, pojišťovny, splátkové společnosti, operátory a další oprávněné, které bychom mohli označit za zkušené v tom smyslu, že díky velkému množství údajů jsou schopni nějakým racionálním způsobem shrnout své zkušenosti z vymáhání.

Formulovali jsme naše potřeby a postupy, dostali jsme množství velmi zajímavých srovnání exekučních úřadů a řadu dalších informací. Pak už zde byl jenom problém s tím, jak formulovat vlastní postup a zajistit jeho objektivitu – ale tyto problémy jsou v rámci matematických analýz řešené a vyřešené.

A co se týká toho fotbalu s hokejovou výbavou. Náš postup při zpracování a analýze dat byl naprosto objektivní a standardní. Takže ty závěry, které jsou od toho odvozeny, je absurdní napadat z hlediska neexistence objektivity. Pak ale studie obsahuje některé odhady. Odhad je vždy subjektivní věc. Ale fakt, že při srovnatelných balících pohledávek některé úřady vymohou pět nebo sedm procent z jejich objemu, jiné dvacet a jiné se dostávají i na čtyřicet procent, to je prostě fakt naprosto objektivní.

Nicméně právě Platforma množství vašich závěrů odmítá jako tendenční. To nelze jenom tak přejít, že?

Samozřejmě, ale já sem to již říkal. Pokud vím, že třicet procent úřadů v mém modelu vymůže srovnatelný balík pohledávek v průměru s úspěšností pod deset procent, další část úřadů končí mezi deseti a dvaceti procenty, jiné mezi dvaceti a třiceti a třeba desetina se dostává nad čtyřicet procent, pak z toho mohu dělat další závěry. Já třeba nyní vím, kolik z celkového počtu pohledávek tyto úřady řeší, jsme schopeni celkem přesně propočítat, kolik by řešily v případě teritoriality s rovným nápadem případů. A pak už je jenom otázka matematiky vypočítat, jak se změní celkový výsledek vymáhání.

Teď jsem to dosti zjednodušil, samozřejmě je tam třeba vzít ohled na řadu dílčích problémů, nicméně základní pohled na věc je asi jasný.

Pokud tomu správně rozumím, tak vycházíte z toho, že systémoví věřitelé si vybírají výkonné exekutory s nejvyšší schopností vymáhání, ti tedy mají nejvíce případů. Kdyby ale nastoupila teritorialita, všichni by „dostávali“ stejně, včetně těch méně výkonných, takže by celková úroveň vymožení poklesla, protože by větší díl trhu připadl na exekutorské úřady s nižší výkonností?

V podstatě tak. Je tu samozřejmě mnoho dílčích otázek. Oprávnění se chovají vysoce racionálně, takže jejich cílem nemusí být nutně nejvyšší vymožení, ale nejpříznivější poměr mezi vymožením a náklady, protože případů, kdy je vymožena nejen celá pohledávka, ale i celé náklady exekuce, není nekonečně mnoho. A dokud není dosaženo takového stavu, tak reálně alespoň část nákladů nese oprávněný, teprve při kompletním vymožení je to dlužník, tedy povinný. Proto systémoví věřitelé mnohdy hledají takové exekutory, kteří jsou ochotni jim poskytovat cosi jako „množstevní slevy“ na nákladech tam, kde se ukáže nedobytnost pohledávky.

My tento stav – naopak od Platformy za teritorialitu – považujeme za přirozený. To je dáno celkovým přístupem k věci a je to v pořádku. Platforma je lobbyistická organizace a sleduje zájmy většiny exekutorů, kteří takto mají šanci získat vyšší podíl na trhu. My hledáme ekonomický pohled a ten nám říká, že hospodářsky nejprospěšnější systém je ten, kde právo a svoboda volby stojí na straně věřitelů. Ale, a to chci zdůraznit, postup Platformy za teritorialitu soudních exekutorů považujeme za legitimní v tom smyslu, že právo hájit vlastní ekonomické zájmy musí být zachováno a respektováno.

^REKLAMA

Zmínil jste mnoho dílčích otázek, jaké jsou další?

Například nám bylo vyčítáno, že jsme nedokázali výkonnostní vztah mezi velikostí úřadu a vymožením ve smyslu čím větší – tím výkonnější. Ale to jsme se za prvé ani prokázat nepokoušeli, protože to nepovažujeme za nutně racionální premisu, za druhé samotný pojem velikost úřadu je problematický.

Především však nesporně existují relativně malé a přitom výkonné úřady, kde jmenovaný soudní exekutor nemá osobní záměr růst a rozšiřovat se. Nazval bych to strategií „rodinné firmy“ a je to naprosto seriozní podnikatelský model. Avšak – a to je podstatné – z hlediska věřitelů nebo těch věřitelů, kteří představují klíčový objem existujících a vymáhaných pohledávek, jsou tyto úřady jenom málo cenné.

Co ale tvrdíme, je, že zavedení teritoriality v současném prostředí by mělo za následek vznik vážných asymetrií v celém systému a to považujeme za problém ryze ekonomický a dalo by se říci národohospodářský.

Proč?

Exekutoři mívají tendenci, vcelku logickou, dívat se na věci svýma očima a svým pohledem. Jedni si chtějí udržet vydobytý trh, protože je to stálo mnoho úsilí, aby své úřady vybudovaly do podoby výkonných „továren“. Druzí chtějí větší díl trhu, ale v současném rozložení nevidí mnoho jiných cest, než vytvořením jiných zákonných rámců.

Podle mne a mých kolegů musí být ekonomický pohled jiný a sledovat primárně prospěšnost pro věřitele. Neboť čím snazší a levnější je vymahatelnost práva a vymahatelnost pohledávek, tím nižší riziko věřitelé podstupují, tím menší zohlednění těchto rizik musí vkládat do cen a tím efektivnější je proces alokace kapitálu a celý ekonomický systém.

Pokud budeme sledovat ten zájem, aby exekutoři měli dost práce a podobné podmínky nebo aby byl ten systém sociálně komfortní, nutně to vždy půjde na úkor oprávněných, tedy věřitelů. Jediným výsledkem bude přenášení nákladů na celou společnost místo toho, aby je nesli dlužníci.

Další otázka je již téměř klasická – jak můžete garantovat objektivitu analýzy, když jste již poměrně dávno vydal blog, ve kterém se stavíte proti teritorialitě?

To je opravdu klasická otázka – jak pan Hůle z Člověka v tísni, tak i Platforma za teritorialitu soudních exekutorů právě toto téma zdůrazňují. Ale jedna věc je osobní názor formulovaný v blogu, jiná věc je analýza vytvořená podle nějakých standardů práce a zpracování dat. Pro mne jsou to dvě odlišné věci. Já v analýze nemohu říkat něco, co v těch číslech není. My tam formulovali s kolegou Janem Plačkem (druhý autor analýzy – pozn. red.) výsledky, které jsou v podstatě matematické.. A pokud se pouštíme nad ně, tedy pokud pak děláme závěry o tom, že podle nás poklesne vymahatelnost pohledávek v nějakém rámci desítek procent, tak to označujeme za odhad vytvořený na základě známých údajů. My si za tím stojíme, jednoznačně a naprosto naplno, ale je to odhad.

Co je ještě důležitější – my jsme udělali nějaký podklad pro rozhodovací procesy, udělali jsme ho podle nás nejlépe, jak to při daných datových možnostech šlo. Ale zda při politickém rozhodování převáží jiné vlivy, to je věc politické reprezentace, nikoliv naše. Co však považuji za podstatné je, že nikdo už nemůže tvrdit, že teritorialita je ekonomicky lepší model. Může hovořit o etice, morálce, sociálních aspektech, ale ekonomicky je to omyl. Berme to za prokázané.

Na závěr – Daniel Hůle z Člověka v tísni naznačil, že výsledky analýzy ovlivnili velcí exekutoři…

To je jednání podle vzoru: „Když nemám argumenty, napadnu autora.“ Již jsme se k tomu vyjádřili v tom smyslu, že pokud bude kdokoliv pokračovat v podobných obviněních, které považujeme za pošpinění naší cti občanské i profesní, budeme se bránit s veškerou razancí a veškerými prostředky. Tady jsme na odborné půdě, politiku a podobné invektivy nechme stranou.

Já bych chtěl slyšet nějaké ekonomické argumenty, kterými pan Hůle popře existenci Paretova optima a dalších konstruktů, o které se opíráme, ze kterých vycházíme. Ať popře matematiku, kterou jsme použili, ale ať to podloží nějakým fundovaným ekonomickým názorem. Nebo ať se drží sociální problematiky a řekne otevřeně, že věřitelé mají dostat méně a dlužníkům má být nějak ulehčeno či částečně odpuštěno – já to například považuji za myšlenku, o které je možné diskutovat. Za myšlenku sice principiálně chybnou, ale relevantní v rovině politického a společenského řešení.

Teritorialita povede zcela neoddiskutovatelně k poklesu vymahatelnosti pohledávek. Řada lidí to však může považovat za cenu, kterou je možné zaplatit za to, že na straně druhé vzniknou nějaké sociální bonusy. Já sice těch kladů příliš nevidím, já tady vidím primárně snahu o přerozdělení trhu prostřednictvím netržních postupů, ale to je jiná věc a můj názor. Tohle musí rozhodnout politici, protože ti k tomu mají od občanů mandát. A jenom poznamenám, že takový mandát nemá ani Člověk v tísni, také nenese odpovědnost před občany. A nemá ho ani Platforma za teritorialitu soudních exekutorů jako lobbyistická organizace.