Odborníci z Allianz International Pensions, kteří se dlouhodobě zabývají udržitelností důchodových systémů a související problematikou, se zaměřili na 41 významných měst v Evropě a Spojených státech. Do výzkumu zahrnuli megalopole typu New York nebo Londýn, ale také hlavní města či důležitá regionální centra, ať už Prahu, Mnichov nebo třeba maličké hlavní město ostrovního státu Malta, Vallettu, která je v místním kontextu synonymem pro velkoměstský život. V potaz brali populaci ve věku 15 – 44 let.
„Zjistili jsme, že navzdory rozšířenému přesvědčení mají velkoměsta průměrně o 7 % vyšší hrubou míru porodnosti než země, ve kterých se nacházejí. Platí to bez ohledu na státní hranice: Lisabon má o 50 % vyšší porodnost než Portugalsko, Bratislava o 31 % vyšší než Slovensko a Birmingham o 17 % vyšší než Velká Británie,“ jmenuje Brigitte Miksa, ředitelka Allianz International Pensions, tři města s nejvýraznějšími rozdíly. V Praze se podle studie rodí o 6,4 % dětí více než v ostatních částech země, což Česku přineslo 16. místo.
Na otázku, zda ji nové informace překvapily, odpovídá Brigitte Miksa jednoznačně: „Ano. Ale co mě překvapilo ještě více, bylo, kde všude k tomu dochází. Častým předpokladem je, že velkoměsta porodnosti nepřejí, protože náklady na výchovu dětí jsou vyšší. Přesto i města s nejvyššími náklady na život a bydlení vykázala mimořádnou míru porodnosti,“ říká. „V Londýně – kde ceny nemovitostí stoupají rychlostí 5 liber za hodinu – rodí ženy o 8 % více dětí než je národní průměr,“ dodává. Čím to je?
Odborníci z Allianz se shodují na tom, že mezi hlavní důvody patří větší množství pracovních příležitostí, které umožňují lépe skloubit práci s osobním životem, lepší infrastruktura, ať už dopravní či v rámci zajištění služeb typu předškolní péče o děti. Lidé ve velkoměstech také bývají vzdělanější, mnohdy vydělávají více peněz než jejich spoluobčané z venkovských oblastí, což jim dobře vykompenzuje zvýšené náklady na život a bydlení. Ke spekulativnějším důvodům patří i to, že mezi majetnými se údajně rozšiřuje vnímání dětí jako symbolu bohatství. Aneb kdo jiný si může dovolit v centru Prahy a veškerém komfortu vychovávat čtyři děti než ten, kdo je „za vodou“?