Ježíšek pražským bezdomovcem
Procházel jsem se po Staroměstském náměstí v Praze a pod vysokým stromem tam stály jesličky a v nich zavinutý v plenkách ležel malý Ježíšek. O kousek dál dýchal osel, kozy a ovce. Proč se z Ježíška stal bezdomovec?
Provizorních ubytovacích zařízení pro novorozeně a jeho rodiče se před Vánoci vyloupne nespočetné množství nejen v Praze, ale i v ostatních končinách České republiky a – světe, div se – i ve světě. Otevřené příbytky jsou často na mrazu, bez jakéhokoli topení a ve vyšších nadmořských výškách dokonce zapadané sněhem.
V některých případech se předvánoční ubytovny pro novorozence nacházejí ve středověkých centrech kultury a obchodu – v kostelech. I ty sice mnohdy postrádají topení, pevné kamenné zdi nicméně chrání alespoň před ledovým větrem a nejtěžšími mrazy.
Jak se z Ježíška stal bezdomovec? Nepochybnou příčinou je růst cen nemovitostí. Rodina s novorozeným dítětem, kde matka je na mateřské a otec soukromý podnikatel s možností uplatnění 80 % příjmů jako výdaje, nemá moc možností dosáhnout na pozvolna zdražující hypoteční úvěr. Banka jim nepůjčí.
S nájmem to není o mnoho lepší. Byť česká ekonomika roste o 105, ovšem soukromé podnikatele tíží nová a nová byrokracie. Nová regulace ochrany osobních údajů neumožní Josefovi téměř ani, aby zavolal svým stálým klientům, zda nepotřebují nový stůl či židli, natož aby sháněl klienty nové. Kde má živnostník na rostoucí nájmy brát? Naštěstí Ústavní soud zastavil prorůstání EET i do řemeslných cechů.
Pohled na provizorní příbytky na pražských náměstích potvrzuje alespoň jednu pozitivní zprávu. Úředníci na Magistrátu hlavního města Prahy se chytli za hlavu a začali povolovat stavby. Jak jinak by bylo možné vysvětlit zastavěné proluky i na Staroměstském náměstí? Ještě před pár týdny byla oblast mezi Janem Husem a Celetnou ulicí pustá a prázdná, vyplňovali ji pouze procházející pěší. Dnes je zastavená novostavbami, byť převážně komerčními. Alespoň se procházející lidé mohou nasytit, napít a utratit přebytečné úspory za zbytné zboží. A tak se kola ekonomiky roztáčejí.
Jen Josef s Marií a malým Ježíškem stále dlí v promrzlé ubytovně. A to navzdory skutečnosti, že novostavby hned v jejím okolí jsou dřevostavby. Truhlář Josef má zřejmě smůlu a byl vytlačen z pracovního trhu zástupem přibližně 14 uprchlíků, kteří nedošli až do Německa, ale usadili se již v české kotlině.
Nabízí se otázka: Kde je stát? Proč se o bezdomoveckou rodinu s nemluvnětem nepostará? Vždyť přeci platíme daně a stát z nich vyplácí sociální dávky. A jednou z nich je i příspěvek na bydlení, který zajišťuje, že obyvatel Prahy nezaplatí víc než 30 % svých příjmů za náklady spojené s bydlením! Jenže… pro rok 2017 příspěvek na bydlení klesl… zato nájemné se vydalo opačným směrem.
A proč nepomohou lidé? Někteří pomáhají. Ale je to stejné jako s penzijním systémem: Když si stát vezme 28 % z hrubé mzdy na důchodovém pojištění, z čeho si mají lidé soukromě spořit? A když jim stát vezme 21 % z většiny nákupů, aby mohl živit bující úřednický aparát a rozdávat sociální dávky i těm, kteří se o svou nelibou situaci zasloužili vlastní nelibostí k práci, pak na solidaritu již příliš prostředků nezbývá. Navíc s politickým marketingem „stát se postará“ se postupně rozpouští i zbytky mezilidské solidarity.
Vánoce jsou za dveřmi a všudypřítomný doutnající františek a kadidlo rozdmýchává pozůstatky lidské sounáležitosti a solidarity s chudými, nemohoucími a nemocnými. Nezapomínejme ani mimo svátky na to, že ne každý má v životě štěstí – a to především, když se nám daří.