Kritice navzdory jsou mírnější podmínky pro dlužníky o krok blíž úplnému schválení

Pokud novela projde, oddlužení by trvalo tři, pět, nebo sedm let. Délka insolvence pak bude záviset na výši splacených dluhů. Dlužník už by tedy nemusel být schopen uhradit v pěti letech alespoň 30 procent svých dluhů. Toto je momentálně jedna z podmínek, kterou musí žadatel o osobní bankrot splnit.
Insolvenční novela čelí velké kritice. Proti je například ODS nebo Česká asociace věřitelů. „Dluhy se mají platit,“ zdůraznil proti vládnímu návrhu Ivan Adamec (ODS). Připouští, že problém lidí v dluhové pasti existuje, ale novela jej chce řešit za cizí peníze. „Návrh je nespravedlivý vůči lidem, kteří své dluhy splácejí,“ řekl Jan Bauer z ODS.
„Jakékoli plošné oddlužování je hazard,“ připojila se ke kritikům Hana Aulická Jírovcová (KSČM). Někteří očekávají, že přibydou další změny. Například poslanec Dominik Feri (TOP 09) řekl, že pokud by novela nedoznala při dalším projednávání změn, v závěrečném schvalování by pro ni nehlasoval.

Potřeba splácet dluhy bude prý nižší

Česká asociace věřitelů (ČAV) považuje novelu za velmi nešťastnou. Z hlediska řešení předluženosti některých občanů je prý neúčinná a k věřitelům mimořádně nespravedlivá. „Věříme, že novela v dalších fázích schvalovacího procesu dozná ještě řady významných změn, které budou více respektovat základní účel insolvenčního řízení, jímž je ochrana práv věřitele,“ říká Pavel Staněk, prezident ČAV.
Největší problém ČAV vidí v tom, že novela může ve svém důsledku výrazně posunout hranice vnímání dluhů a potřeby je splácet. „Může tak snížit nejen vymahatelnost již existujících dluhů, ale do budoucna také negativně ovlivnit morálku dlužníků při vytváření dluhů nových a jejich následném splácení, respektive spíše nesplácení,“ upozorňuje Pavel Staněk.
Asociaci se také nelíbí odstranění minimální hranice povinně splaceného dluhu při prodloužené hranici oddlužení. „Sedmiletá varianta oddlužení bez garance jakékoli minimální míry uspokojení věřitelů znamená de facto vyvlastnění jejich majetku bez nároku na kompenzaci, což je v zásadním rozporu se základními principy právního státu a ochrany vlastnického práva,“ uvádí Pavel Staněk.
Podle aktuálních údajů je 16 procent oddlužení ukončeno splacením celého dluhu. Více než 42 procent dlužníků dokáže v horizontu pěti let splatit více než polovinu. „Věřitelé by se tedy v případě přijetí projednávané novely museli smířit nejen s tím, že od části dlužníků nemusí v rámci sedmileté varianty získat zpět vůbec nic, ale zároveň by získali daleko méně i od dlužníků, kteří jsou v současnosti bez problémů schopni splatit téměř celý dluh,“ poukazuje na nespravedlivost vůči věřitelům Pavel Staněk.

Insolvenční správci novelu naopak vítají

„Předložená „oddlužovací novela“ systémové řešení, které je potřebné nejen z pohledu dlužníků, ale i věřitelů. Novela umožní řešení úpadku statisícům lidí, kteří jej za současného právního stavu de facto řešit nemohou. Cestou pro ně totiž není a nemůže být exekuční řízení, ve kterém jsou pro ně dluhy mnohdy nesplatitelné, neboť exekuční srážky nestačí ani na pokrytí neustále narůstajících úroků a smluvních pokut. Těmto dlužníkům pak nezbývá nic jiného než pobyt v ekonomické šedé zóně, tedy práce načerno, ze které nemají nic ani věřitelé, ani společnost (resp. sociální, zdravotní a daňovým systém),“ uvedl Oldřich Řeháček, insolvenční správce Administrace insolvencí City Tower.
Insolvenční a exekuční řízení si nijak nekonkurují. Řeháček vysvětluje, že v insolvenčním řízení se mají řešit dluhy osob nacházejících se v platební neschopnosti, tedy těch, kteří své závazky nejsou schopni hradit. Pro ostatní, kteří tedy mají dostatečný majetek či příjmy, ale nejsou ochotni své dluhy plnit, je exekuční řízení.