Patrik Nacher: Chceme zabránit obchodu s chudobou

Dnes dosáhne na oddlužení pouze ten, kdo je schopen během pěti let zaplatit alespoň 30 % svých závazků. Během této doby musí vyžít pouze z životního minima. Na podmínky osobního bankrotu však dosáhne jen zlomek lidí.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán navrhoval kromě varianty tři roky a splacení 50 % závazků a pěti let se splacením 30 % závazků i sedmiletou variantu oddlužení a splacením dluhu ve výši 0 %. Z jakého důvodu se vám nelíbí tato varianta sedmiletého oddlužení?
Podle mého názoru to není výchovné, protože to u některých lidí vyvolává falešný dojem, že se víceméně počítá s tím, že se zaplatí insolvenční správce a jinak věřiteli téměř nic. To není správné. Naopak ta kratší doba umožňuje dlužníkovi zbavit se dluhů rychleji a motivovat ho více vydělávat, což dnes poněkud chybí.
Čím se liší váš návrh od návrhu ministra spravedlnosti?
V návrhu, který jsme připravili s Taťánou Malou, jde o zlepšení pozice všech subjektů, které do insolvence zasahují. Nedá se říct, že všichni dlužníci jsou nezodpovědní a na druhé straně , že všichni věřitelé jsou bezpáteřní predátoři. Chceme vyvážený přístup – zlepšení pozice dlužníků, věřitelů, nekomplikovat situaci insolvenčním správcům, rozšíření počtu advokátů, kteří insolvenční návrhy sepisují, čímž by se zrychlil celý proces a otevřel více lidem. Zároveň by bylo dobré, aby i stát přispěl se svou troškou do mlýna. A k tomu by měla směřovat tato novela.
Co se tedy mění pro dlužníky?
Dlužníkům chceme zlepšit situaci oproti současnému stavu. Zůstává varianta tři roky a 50 % a pět let a 30 %. Oněch 30 % ale není bariérou, je to minimální cíl. K tomu, že to není bariéra nás vedly dva důvody. Za prvé to, že člověk nedosáhne na 30 %, neznamená, že nemůže splatit věřitelům alespoň něco. A to něco je vždy lepší než nic. Za druhé jde o to dostat dlužníky z šedé ekonomiky, protože jsou v situaci, kdy si vydělávají a nikdo moc neví jak, a stát na tom tratí při vyplácení různých sociálních dávek.
Dalším důvodem podobně jako u hypoték je hodnocení daného člověka v daný moment, je to pouze fotka v danou chvíli. My ale chceme vlastně udělat takové, obrazně řečeno video, příběh celého jeho života. Jinými slovy – pokud by v danou chvíli nedosáhl na 30 %, neznamená to, že by do budoucna nemohl začít vydělávat více, a nakonec by mohl splatit přes 30 %. Za současné situace by se ovšem do oddlužení vůbec nedostal.
Jakou další pomoc pro dlužníky připravujete?
Máme další dva návrhy. Jedna cesta je nepřipuštění některých příslušenství (pokuty, penále, kterými se zdražuje samotná jistina), které budou nad určitou procentuální hranicí. Původní jistina se totiž stává pouze zlomkem celkového dluhu. Druhou cestou může být obrácení pořadí uspokojování pohledávky. Nejprve by se splácela jistina a až následně příslušenství.
Je to tedy buď, anebo?
Může to být i kombinace obou. Jde o skutečnou pomoc zodpovědným dlužníkům vůči skutečným predátorům. Pokud někdo není predátor, tak nemá příslušenství násobně vyšší než jistinu. Příkladem může být majitel bytu, kterému nájemník dluží 50 tisíc. Takový „nepredátor“ z 50 tisíc půl milionu neudělá. V tomto případě by se návrh věřitele nedotkl. Naopak může pomoci například u predátorských půjček.
Kolikanásobek jistiny by to podle vás mělo být?
To jsme konkrétně neřešili. Cílem je, abychom našli shodu napříč politickým spektrem. Nechceme honit politické body na věci, kde opravdu chceme zabránit obchodu s chudobou. Je to na diskusi, zda 30 či 50 % či jiné procento nad jistinu se již může brát jako lichva. Jde o to, že se o tom budeme bavit jako o principu, o procenta se hádat nebudu.
Co navrhujete pro věřitele?
Chceme prodloužit dobu na přihlášení pohledávek věřiteli z 30 na 45 dní. Případně jiná opatření, která povedou k tomu, aby individuální věřitel nepřišel o pohledávky jen proto, že se nestihl podívat do insolvenčního rejstříku (hlídač rejstříku, větší povinnosti dlužníka apod.).
Další z vašich návrhů pro věřitele se týká kaucí u nájmů. O co konkrétně jde?
Dnes to funguje tak, že nájemce při pronájmu bytu platí pronajímateli kauci, pokud nájemník neplatí, pronajímatel ho vystěhuje. V případě dluhu na nájemném použije kauci na jeho pokrytí. Pokud ovšem půjde dlužník (původně nájemník) mezi tím do oddlužení, tak by nastala situace, kdy by majitel musel kauci vracet, protože si jí vzal po schválené insolvenci. Majitel bytu ale není instituce, aby si hlídal insolvence každý den, každý měsíc. Takovou situaci je potřeba řešit.
V návrhu se také objevuje zvýšení odměny pro zpracovatele insolvenčních návrhů ze čtyř na šest tisíc korun. Proč chcete odměny zvýšit?
Předchozí novelou se zajistilo, že insolvenční návrh mohou zpracovat pouze advokáti, právníci, notáři, exekutoři či neziskové spotřebitelské organizace, které jsou akreditované ministerstvem spravedlnosti. Zároveň se zastropovala odměna na čtyři tisíce korun. Výsledkem toho je, že se sice neobchoduje s chudobou, dlužníci neplatí za návrh 20 tisíc, ale zároveň se tvoří fronta. Důvodem je, že se zúžil okruh osob, které mohou insolvenční návrh podat. Navíc za čtyři tisíce to advokáti dělat nechtějí, protože je s tím spojena spousta práce a odpovědnosti.
Říkáme, že chceme do insolvence pustit více dlužníků, ale jedním dechem dodáváme, že množství lidí, kteří budou vypracovávat návrhy, bude stejné. Tím by se při vstupu vytvořil špunt a dlužník by musel čekat.
Jeden z návrhů je tedy zvýšit odměnu na šest tisíc, aby to motivovalo více právníků a proces oddlužení se nezablokoval hned na počátku.  Jsme otevřeni ale i jiným způsobům řešení současné situace.
Čtvrtým subjektem je stát. Jak ho chcete zapojit?
Myslím si, že když věřitel má něco obětovat, tak by měl obětovat něco i stát. Navrhuji proto snížení DPH u odměn insolvenčních správců a dalších služeb spojených s oddlužením. Bohužel se obávám, že s tím asi neuspěji, protože to spadá do právních služeb, které jsou regulované EU. Je to zřejmě takový můj marný pokus. Chci ale spíše otevřít diskuzi o tom, když stát generuje nějaké pravidlo, které ovlivňuje život dlužníků i věřitelů, tak by měl také s něčím přijít na oltář.
Výrazně by také mohl pomoci daňový odpočet nedobytných pohledávek. Miliony exekucí by mohly spadnout pod stůl. Otázkou také je, jestli by stát a obce neměly možnost odpustit penále či pokuty nad rámec, podobně, jako tak činí neveřejní věřitelé.
Počet exekucí neustále roste. V loňském roce bylo v exekuci 863 tisíc lidí a více než polovina z nich měla čtyři a více exekucí a 150 tisíc má dokonce 10 a více exekucí. Kolika lidem může pomoci váš návrh?
Když má někdo čtyři a více exekucí, tak je jasné, že to bude víceméně marné. Nový návrh insolvenčního zákona by u těchto případů mohl pro věřitele alespoň něco získat. Chtěli jsme to pojmout takovým způsobem, aby se nestala cestou, jak se vyhýbat placení svých dluhů.
A nezůstává i tak určité riziko, že bude oddlužení zneužito?
Určité riziko je, ale chceme udělat maximum pro to, abychom ho snížili. Zároveň chceme umožnit oddlužení více lidem. Proto je součástí návrhu i celá řada otázek.
Například co všechno a kdo všechno by do insolvence mohl spadnout. Dnes se pracuje s tisícinásobkem životního minima, což je 2,2 milionu korun. Kolegové navrhují nižší částku, protože průměrné nezajištěné dluhy činí 600 až 700 tisíc.
Další otázkou je, za jakou dobu může člověk insolvencí znovu projít. Návrh je 10, 15 let, ale i jednou v životě. Zatím se mi nejvíce líbí návrh 15 let. To je ale ještě na diskuzi. Myslím si, že jednou za deset let je příliš benevolentní, ale zase jednou za život je příliš přísné, protože život je košatý a nikdy nevíme, co může připravit za překvapení.
V návrhu jsou i změny, které můžeme a nemusíme podpořit. Například Kateřina Valachová bude chtít navrhnout kratší dobu oddlužení pro lidi pobírající invalidní důchod nebo důchod na dva roky. Podle mě je zajímavá myšlenka zkrátit oddlužení pro starší lidi. Otázka je, zda to bude na dva roky. Já bych byl spíše pro období tří let.
Jsem připravený přijmout kompromis, zásadní je pro mě zrušení sedmileté varianty s nulou, a aby se zlepšilo postavení také  pro věřitele. Jsem spíše pro variantu jednoho velkého pozměňovacího návrhu, který bude globální a bude řešit situaci komplexně.
Jaké vidíte šance na úspěch vašeho návrhu?
Neumím v této chvíli odhadnout. Návrh probíráme na podvýboru pro insolvence, exekuce a oddlužení a podvýboru pro ochranu spotřebitele. Debata je opravdu velmi odborná a detailní. Troufám si říct, že nějakým konsenzem drtivou většinu návrhů přijmeme všichni.
Nevím, jestli návrh projde podvýborem příští týden. Podle mého názoru se to může protáhnout. Je ale lepší, abychom se dohodli, než abychom to uspěchali. Ve výsledku bychom mohli přijmout něco, o čem bychom již v momentě odhlasování ve sněmovně věděli, že budeme muset dříve nebo později novelizovat. Toho bych se dožít nechtěl.
Děkuji za rozhovor.