Dědické právo: Vydědění při nevhodné výchově
Může být neplatné vydědění potomka v případě, že vedení nezřízeného života je následkem nedostatečné a nevhodné výchovy v jeho dětství nebo mládí? Odpověď nastíní rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Jaké zákonné důvody poskytuje zůstaviteli občanský zákoník, aby mohl vydědit nepominutelného dědice? Může zůstavitel vydědit nepominutelného dědice, pokud je zadlužen natolik, že se nezachová povinný díl pro potomky dědice? Odpovědi v předchozím článku k tématu dědického práva „Kdy může zůstavitel vydědit nepominutelné dědice?“.
Případ vydědění syna
Případ, který v konečném stádiu řešil Nejvyšší soud, vycházel ze situace, kdy zůstavitelem byla vdova, která měla dva syny, přičemž jednoho ze synů vydědila pro několik zákonných důvodů, a to včetně trvalého vedení nezřízeného života.
Vyděděný syn podal žalobu na neplatnost vydědění. Soud prvního stupně a také odvolací soud dospěly k závěru, že vydědění je platné. Soudy dovodily, že vyděděný syn vede trvale nezřízený život, když byl zejména dlouhodobě nezaměstnaný, neplnil své závazky, prostředky z dědického řízení po svém otci použil pouze pro svou obživu a dopustil se v minulosti úmyslného poškození cizí věci.
Vyděděný syn podal dovolání k Nejvyššímu soudu, kdy nesouhlasil s tím, že by měl neuspokojivou pracovní morálku a použití finančních prostředků z dědictví po otci by bylo nezřízeným způsobem života, kdy také poukazoval, že vytýkaný přestupek byl ojedinělým skutkem.
Tip: Dědické právo v novém: Pozor na dluhy potápějící dědice!
Co je vedení nezřízeného života
Vedením nezřízeného života se rozumí dle právní teorie zejména situace závislosti na alkoholu, drogách, hazardu, cílená nezaměstnanost, zanedbávání povinné výživy, opatřování si prostředků na živobytí nekalými praktikami apod. Chování vyděděného v tomto negativním smyslu musí být dlouhodobé a kontinuální, kdy nepostačují pouze ojedinělé známky negativního jednání.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu a vrátil případ k dalšímu řízení. Nejvyšší soud mimo jiné poukázal ve svém rozhodnutí, že při řešení splnění podmínek vydědění pro trvalé vedení nezřízeného života je nutné přihlédnout nejen k dobrým mravům ve společnosti, ale také vycházet z okolností každého konkrétního případu (např. zda zůstavitel také plnil své rodičovské povinnosti vůči vyděděnému potomkovi a chování potomka není tak výsledkem disharmonického rodinného prostředí).
Nejvyšší soud uvedl, že vydědění potomka není možné v případech, kdy zůstavitel zanedbával své rodičovské povinnosti vůči potomkovi nebo přihlížel, jak jiné osoby ve společné domácnosti negativně zasahují do řádné výchovy potomka, a jednání zůstavitele je tak hlavním a přímým důsledkem trvalého vedení nezřízeného života potomka.
K tomuto Nejvyšší soud: „Vydědění přichází v úvahu jen tam, kde vedení nezřízeného života potomkem není bezprostředním a hlavním důsledkem nedostatečného uspokojení důležitých psychických či fyzických potřeb potomka v jeho dětském či mladistvém věku, případně zcela chybějícího či disharmonického rodinného zázemí, na němž se zůstavitel sám podílel.“
Uvedené a citované rozhodnutí (Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2547/2016) naleznete v kompletním znění na webových stránkách Nejvyššího soudu: www.nsoud.cz.
Dědické právo představuje pro běžného občana složitou oblast práva, kde nesprávný postup může způsobit újmu na majetku dědice. Informujte se o svých právech u pověřeného notáře v dědickém řízení nebo vyhledejte odbornou právní pomoc advokáta.
REKLAMA