Zastaralý požadavek na oslunění bytu nejspíš zmizí ze stavebních předpisů
Pražští radní schválili změnu pražských stavebních předpisů. Tím zrušili nařízení určující míru oslunění bytu v domě. Schválené změny právě tuto archaickou normu vypouští. Vyhráno ještě není, změny ještě musí schválit zastupitelé.
O co vlastně při proslunění bytu jde? Dne 1. března a 21. června musí slunce osvětlovat alespoň jednu třetinu součtu podlahových ploch všech obytných místností bytu umístěném v nejnižším obytném podlaží bytového domu.
„Případně musí doba proslunění stejné plochy sledovaného bytu od 10. února do 21. března dosáhnout minimálně 3600 minut. Tento poměrně složitý výpočet, který zahrnuje mimo jiné jas rovnoměrně zatažené oblohy, odraz světla od okolních budov či uvnitř místností, vypočítává míru oslunění. Vyhovět mu musí všichni projektanti nových budov v hlavním městě. To proto často vznikají domy s nesmyslně vlnitou fasádou,“ upřesňuje Evžen Korec, generální ředitel společnosti Ekospol.
Zrušení požadavku většina odborníků vítá. Současná úprava je prý zbytečně přísná a také zabraňuje lepšímu využití pozemku.
„Požadavek na oslunění bránil často rozumné míře a intenzitě zástavby městského charakteru; oslunění nelze zaměňovat za osvětlení, což je standard, který brání tvorbě nějakých ‚tmavých špeluněk‘. Vyškrtnutí požadavku na oslunění umožní vznik kvalitních městských struktur a městského veřejného prostranství,“ říká právník Jiří Plos. A dodává: „Podíváme-li se na nejcennější části města, zejména historická města pražská, nebyla by jejich výstavba za dosud platných požadavků možná – přesto jsou hodnocena z hlediska kvality života v nich jako nejpřitažlivější.“
Požadavek na oslunění podle odborníků například neumožňuje blokovou výstavbu, jako jsou pražské Vinohrady. Kdyby tehdy platilo toto nařízení, tato čtvrť by nevznikla. Někteří developeři se však snažili tento požadavek obejít. Byty, které nemají dostatek slunce, se prodávají jako ateliéry.
Proslunění je důležité, ale ne nejdůležitější
Podle autora Pražských stavebních předpisů, architekta a urbanisty Pavla Hniličky je proslunění bytů jedna z kvalit, které je třeba brát v úvahu při návrhu obytné stavby. Jenže to není nejdůležitější. Brát v úvahu se musí také orientace bytu v rámci konkrétního prostředí místa (do ulice / do zahrady atp.) je pro kvalitu bydlení mnohem podstatnější než orientace ke světovým stranám. „Míra prostupu slunečního záření do bytu má být osobní volbou, a nikoli povinností stanovenou obecně závazným právním předpisem,“ dodal.
„Norma na oslunění bytů má zcela jistě kořeny v lidové moudrosti‚ kam nechodí slunce, tam chodí lékař‘,“ připomněl architekt Josef Pleskot. Toto rčení vzniklo asi v první polovině 19. století, kdy lidé často bydleli ve vlhkých bytech s lokálním vytápěním, téměř bez oken, natož potom se slunečním osvitem. „Je potřeba připomenout, že hodně věcí od toho expanzivního 19. století se změnilo. Souhrnně řečeno, byl prostě čas odstranit ze stavební legislativy jeden předpis, který byl již dávno překonán vývojem životního stylu a jeho standardů,“ dodal Pleskot.
Kvalitu novostaveb to neovlivní
Podle odborníků by odstranění požadavků na kvalitu novostaveb neměl mít negativní vliv. Platí totiž ještě norma na denní osvětlení bytu.
Kvůli požadavkům na oslunění bytů vznikly tvarově neobvyklé bytové domy. Snaha splnit tuhle normu, zamotala architektům hlavu. Přitom stále platná norma na denní osvětlení zaručuje, že všechny pobytové místnosti musí mít okna. Nově navíc platí, že velikost oken by neměla být menší než 10 procent podlahové plochy, což většina novostaveb dokonce překračuje.