Neodhlásili jste trvalý pobyt po prodeji nemovitosti? Pozor na smluvní pokutu
Může být smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení pro neodhlášení trvalého pobytu z prodané nemovitosti shledána za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy?
Odpověď poskytuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, které si představíme k lepší znalosti nemovitostního práva.
Kupující si poměrně často zajišťuje splnění různých povinností prodávajícího nemovitosti prostřednictvím smluvní pokuty. Například může být smluvní pokutou stanovena povinnost prodávajícího odhlásit trvalý pobyt z prodávané nemovitosti.
Smluvní pokuta za neodhlášení pobytu
Předmětem sporu, který rozhodoval Nejvyšší soud, bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení, kterou vymezili prodávající a kupující v rámci kupní smlouvy na nemovité věci. Konkrétně byla stanovena smluvní pokuta pro případ, že se prodávající včetně všech příslušníků domácnosti nejpozději do 60 dnů od obdržení kupní ceny neodhlásí z trvalého pobytu v rodinném domě, který byl předmětem koupě. Prodávající se neodhlásil z trvalého pobytu a kupující se následně domáhal zaplacení smluvní pokuty.
Jak rozhodovaly soudy
Soud prvního stupně sice uznal platnost ujednání smluvní pokuty v této výši, avšak žalobu zamítl s odůvodněním, že výkon práva kupujícího jako žalobce shledal odporující dobrým mravům, když zasahuje do práva na trvalý pobyt. Odvolací soud dospěl k závěru, že neplatné je již ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy.
Soudní spor o smluvní pokutu byl rozhodován podle předchozí právní úpravy, ale i tak je aplikovatelný z podstatné části pro současnou právní úpravy vymezenou v novém občanském zákoníku.
|
Nejvyšší soud uznal oprávněnost smluvní pokuty
Kupující podal dovolání k Nejvyššímu soudu, které bylo úspěšné. Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v rámci svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že v projednávaném případě plnila smluvní pokuta zejména funkci preventivní a sankční, kdy kupující sledoval při ujednání smluvní pokuty prosazení svých legitimních zájmů, aby po úhradě kupní ceny neměly neoprávněné osoby trvalý pobyt v nemovitosti.
Nejvyšší soud také poukázal na skutečnost, že hlášení trvalého pobytu neoprávněné osoby v nemovitosti může negativně ovlivnit také její prodejnost, což podporuje právo na ujednání takové smluvní pokuty.
K tomuto Nejvyšší soud:
„Závěr, že účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý den, kdy žalovaná zůstala po obdržení kupní ceny hlášena k pobytu (a fakticky i pobývala) v převedeném domě, je nepřiměřeně vysoká ve vztahu vůči povinnosti, jejíž splnění zajišťuje, dovolací soud na rozdíl od odvolacího soudu nesdílí a jeho úvahy v tomto směru hodnotí jako zjevně nepřiměřené. Je na místě akcentovat, že žalovaná uzavřela kupní smlouvu dobrovolně s vědomím, že obsahuje ujednání o smluvní pokutě; musela být tudíž srozuměna s tím, že nesplní-li zajišťovanou smluvní povinnost, bude sjednaným způsobem (tj. denně) sankcionována. Oblast soukromého závazkového práva je ovládána zásadou pacta sunt servanda. Jestliže žalované byla zaplacena kupní cena, vznikla jí povinnost odhlásit se z pobytu a nemovitosti vyklidit. Skutečnost, že tak neučinila ani poté, kdy žalobce podal žalobu o vyklizení, nasvědčuje tomu, že sjednaná smluvní pokuta nebyla pro žalovanou očividně dostatečnou pobídkou.“
Uvedené a citované rozhodnutí (Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 613/2018) naleznete v kompletním znění na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Budete-li řešit obdobný spor, lze doporučit konzultovat s advokátem k posouzení veškerých aspektů vašeho konkrétního případu, a to i vzhledem k neustálému vývoji rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.