Sociální demokracie chce zdražit úvěry?

ČSSD v rámci plnění předvolebních slibů plení státní rozpočet. Když se k tomu přidají sliby ANO, tak rozhodně nebude líp, ale poroste deficit. Tomu ale obě vládní strany chtějí předejít. Sociální demokracie prosazuje zvýšení příjmů rozpočtu zavedením sektorové bankovní daně.
Sociální demokracie je přesvědčena, že bankovní daň zaplatí banky ze svých zisků. To ale vyvrací nedávno prezentovaná studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA). Ze zahraničních zkušeností odvozuje, že banky jsou schopny bezprostředně po zavedení sektorové daně přenést na klienty 45 % nové daňové zátěže, v delším období pak dokonce 80 %. Některé studie navíc uvádějí až 90% úspěšnost v přenesení nákladů na klienty.
Banky by případnou sektorovou daň přenesly na klienty i podle viceguvernéra Tomáše Nidetzkého. „Banky se podle toho zařídí. Z celkového zdaněného zisku banky odvedly 36 miliard korun na dividendách, ale 27 miliard tu ze zisku nechaly. Nelze předpokládat, že po zavedení bankovní daně banky odvedou ven na dividendách méně. Banky zareagují, nemysleme si, že ty banky si nechají daň na sobě. Promítnou ji do sazeb nebo poplatků, může to mít i další důsledky, třeba že vice bank povede úvahy, zda v Česku fungovat jen jako pobočka,“ uvedl v rozhovoru pro časopis Respekt.
Maďarská zkušenost ukazuje, že největší dopad by měla sektorová daň na domácnosti s hypotečními úvěry. Důvodem je jejich nízká flexibilita a vysoké náklady (zejména časové) při změně banky. „Stávající klienti bank v podobě běžných domácností jsou proto těmi zákazníky, kteří vyšší úrokové sazby přijmou, protože náklady jejich obětované příležitosti jsou vysoké, resp. nic jiného jim nezbývá,“ uvádí studie CETA.
Nejohroženější skupinou obyvatel jsou mladí lidé. Např. v kategorii domácností s osobou v čele do 24 let s hypotečním úvěrem má potíže se splácením 4 % z těchto domácností. Celorepublikový průměr nesplácených úvěrů je přitom poloviční.
Dopad sektorové bankovní daně podle CETA je nejtíživější pro mladé rodiny s dětmi a hypotečním úvěrem. „Právě těmto mladým rodinám hodlá ČSSD přilepšit štědřejšími sociálními benefity z rozpočtových prostředků odvedených prostřednictvím sektorové daně. Jde však o stejnou skupinu spotřebitelů, kterou pravděpodobně zatíží dopady implementace sektorové daně v té nejvyšší možné míře,“ vysvětluje studie CETA.
Lidé s nižšími příjmy jsou častěji lidé s nižším vzděláním. A jsou to stejní lidé, kteří mají nižší finanční gramotnost podle nejrůznějších průzkumů. Nízká finanční gramotnost se projevuje nejen horší znalostí finančních produktů, ale též špatným nakládáním s nimi. To vede k nízké flexibilitě těchto domácností, a jakékoli zdražení finančních produktů (i v důsledku sektorové daně) vede k jejich vyšším nákladům.
Dopady sektorové daně by byly ale ještě horší. Vedle domácností by se úvěry zdražily i pro podnikatele a firmy, to by mohlo vést ke zpomalení ekonomického růstu. Např. při zavedení sektorové daně v Polsku varoval Mezinárodní měnový fond (MMF) před poklesem úvěrové aktivity o 2 – 3 procentní body.
CETA předpovídá pokles hrubého domácího produktu (HDP) v případě zavedení daně v souvislosti s poklesem úvěrové aktivity bank o 0,43 až 1,3 procentního bodu. A odsud dopočítává dopady na příjmy státního rozpočtu, které by poklesly o 0,39 až 1,17 procentního bodu, tedy o 5,7 až 17,1 mld. Kč. Zároveň varuje před propadem do hluboké recese, která by mohla vést až k potřebě sanace bankovního sektoru.
Polská zkušenost také ukazuje bezprostřední snížení ratingu od ratingových agentur, v důsledku čehož klesl i objem polských státních dluhopisů držený zahraničními investory o více než 10 %. Nižší poptávka po dluhopisech vede k dražšímu financování státního dluhu.
A v konečném důsledku snaha o zavedení bankovní daně snižuje důvěryhodnost bankovního sektoru. „Dávat na výběr mezi „nepřiměřenými zisky“ bank a vyššími sociálními transfery pro důchodce a nízkopříjmové rodiny je přinejmenším neetické,“ konstatuje studie.