Jsem oddlužen – nemám tedy žádné dluhy?

Na začátek malý příběh

Pan R.B. ročník 1967 (jméno a přesné nacionále jsou autorovi známy), požádal o povolení oddlužení a celým procesem prošel. Absolvoval 5 let oddlužení a na konci požádal soud o odpuštění nesplacených závazků. Soud tomuto vyhověl a pan R.B. byl tedy úředně označen za osobu nemající žádné dluhy (závazky).
Jaké bylo překvapení pana R.B., když dva roky po skončení oddlužení u něj v domě zazvonil exekutor a vymáhal závazek z doby před počátkem oddlužení. Navíc ještě pan R.B. nebyl při první návštěvě zastižen, a tak exekutor prostřednictvím svého asistenta informoval pana R.B. o existenci závazku tím, že výzvu vyvěsil veřejně u schránek v domě, kde pan R.B. bydlí. Zde se jedná spíše o vulgární formu osobního nátlaku, ale podstatou sdělení je, že exekutor se domnívá, že existuje závazek, který je dle mínění úpadce zrušen.

Exekutor u oddlužených… nic neobvyklého

Tato situace se stává poměrně často. Jsou dva postupy. Exekutor buď v průběhu oddlužení vůbec nekoná, nebo se do oddlužení přihlašuje, a pak, po skončení oddlužení, vymáhá zbytek závazku.
Ti z vás, kteří se v tomto textu již ztrácí, nechť jsou mnou uklidněni. Stejný zmatek v tomto mají i úpadci, kteří oddlužením prošli. Táží se, jak je možné, že prošli oddlužením, vše řádně a dle zákona splnili, a přitom jsou po skončení oddlužení konfrontováni s dluhem vzniklým před počátkem oddlužení? Vždyť přece právě to, aby nenastávaly takové situace, je hlavním cílem oddlužení.
Odpověď je poměrně prostá. Ukončením oddlužení, kdy úpadce požádá soud o odpuštění nesplacených závazků, skutečně končí platnost všech závazků a to ať přihlášených, či nepřihlášených. Dlužník prostě dluží nulu. Nebudu nyní hovořit o výjimkách typu výživné nebo pokuty z trestné činnosti. Hovořím o běžných závazcích. O takových, kterých se týká naprostá většina oddlužení.

Co dělat po oddlužení

Dlužník, který nic nedluží, by měl po skončení oddlužení provést ještě jeden krok. Sice ryze formální, ale důležitý. Měl by obeslat okresní soudy, které mají proti dlužníkovi vedenou exekuci, a provést návrh na zastavení exekuce z důvodu zrušení závazku krajským soudem v rámci oddlužení. Vypadá to složitěji, nežli to ve skutečnosti je. Jedná se o jeden jediný doporučený dopis.
Jde sice o ryzí formalitu, ale pokud je závazek uznán platným ve smyslu nařízené exekuce, musí se formálně zrušit. A toto se (překvapivě) neděje automaticky.
Existují exekutoři poctiví, a také jsou ti méně poctiví. Exekutor se správným přístupem povinného po skončení oddlužení ani neurguje a sám kontaktuje oprávněného a navrhuje mu ukončení exekuce. Formálních podkladů má k tomu dost.
Ovšem exekutor s jiným přístupem naopak povinného kontaktuje a vytváří dojem pokračování vymáhání závazku. Ano, skutečně existují takovéto exekutorské přístupy. Nakolik je tento postup v souladu s morálkou, ponechejme stranou. V rámci zákona ovšem legitimní je, protože pokud povinný provede souhlas (třeba v nevědomosti) exekutorskému pracovníkovi s pokračováním vymáhání závazku, stvrdí toto podpisem, tak se závazek stává opět platným a vymahatelným.

K uvedené věci obecně a ke konkrétnímu případu pana R.B. jsem požádal Exekutorskou komoru ČR k vyjádření. Odpovědi se mi dostaly prostřednictvím mluvčího EK ČR.
Otázka: Existuje povinnost exekutora prověřit si, zda jím vymáhaný závazek není součástí tzv. „oddlužení“?
Odpověď: Soudní exekutor musí respektovat účinky zahájeného insolvenčního řízení, vydání rozhodnutí o úpadku a pochopitelně také rozhodnutí osvobození dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Současně je třeba ale také osvobození promítnout do exekučních poměrů tím, že exekuční řízení se zastaví. Je v zájmu dlužníka, aby návrh na zastavení exekuce v takovém případě podal co nejdříve po osvobození.
Otázka: Jak vnímá EK ČR postup, kdy je závazek vymáhán vyvěšením na veřejně viditelné místo, když tento závazek podle práva neexistuje?
Odpověď: V tomto konkrétním případě došlo, dle soudního exekutora, k pochybení jeho zaměstnance, který nedůsledně konfrontoval spis se stavem insolvenčního řízení, což exekutor řešil s příslušným zaměstnancem pracovněprávní cestou. Jakmile toto pochybení zjistil, zaslal povinnému omluvu. Povinný mohl celé anabázi předejít, pokud by podal návrh na zastavení exekuce, což bohužel po dva roky od oddlužení neučinil; to však nic nemění na tom, že exekutor by neměl činit žádné úkony směřující k provedení exekuce.
(Poznámka autora: redakčně kráceno, zvýrazněno autorem)

^REKLAMA

Závěrem

Z uvedených odpovědí vyplývá, že pokud úpadce projde oddlužením a absolvuje veškeré právní úkony, neměl by zapomenout po skončení oddlužení pro svůj klid požádat o zastavení exekuce. Exekutor by sice následné kroky činit neměl, ale pokud je učiní, jedná se o prohřešek spíše morální. A pokud navíc úpadce provede souhlas se závazkem, po stránce právní je závazek znovu platný. Rozporování takto vzniklého závazku by bylo nutné provést pouze novým soudním řízením s poukazem na proběhlé oddlužení a neetický přístup exekutora. Soudní řízení s nejistým výsledkem.