Zamyšlení nad exekuční novelou – veřejnoprávní milostivé léto

Účelem tohoto článku není hodnotit práci jednotlivých poslanců, kteří své pozměňovací návrhy uplatnili. Některé jejich návrhy ostatně dávají smysl a představují smysluplnou záplatu na některé stávající nedostatky exekučního řízení. Bohužel mnohé návrhy spíše budí dojem snahy o co největší zviditelnění se při přípravě novely bez ohledu na to, že samotný pozměňovací návrh ve svém důsledku může nejen způsobit vážné komplikace v rámci již vedených exekučních řízení, ale může mnohé subjekty přímo ohrozit, včetně státu samotného. Tvořivost některých poslanců, která se zhmotnila do podoby pozměňovacích návrhů k novele občanského soudního a exekučního řádu, naneštěstí směřuje právě tímto směrem.
Jedním z takových návrhů budiž například návrh na zastavení veškerých exekucí, v nichž vystupuje veřejnoprávní oprávněný, pokud povinný do tří měsíců splatí celou jistinu a 750 Kč na nákladech exekuce – tzv. milostivé léto. Jistě, návrh tím na první pohled uleví mnoha povinným, kterým tak postačí zaplatit pouze jistinu a de facto nepatrnou částku nákladů exekuce. Na druhou stranu však existují oblasti, lidé a subjekty, na něž tento pozměňovací návrh vůbec nepamatuje a které přímo ohrožuje.
Kdo jsou oni veřejnoprávní věřitelé, jichž se návrh týká? Jedná se především o stát, kraje, obce, ale také třeba zdravotní pojišťovny. Na tomto místě nutně vyvstává otázka: Je taková úprava skutečně rozumná? Obzvláště nyní, kdy státní kasa operuje s naprosto ojedinělým schodkem rozpočtu ve výši hrůzostrašných 500 miliard Kč a kdy zdravotní pojišťovny vydávají rekordní množství finančních prostředků na léčbu pacientů s onemocnění COVID-19, na testování obyvatel, vakcíny, ochranné prostředky a podobně? Skutečně je chceme odříznout od neopominutelného množství peněz, které mohou vymoci po neplatičích a použít ve prospěch všech? Dokonce i pomineme-li patos současné koronavirové situace, peníze ve zdravotnictví chyběly vždy.
Návrh navíc nerozlišuje, zda veřejnoprávní věřitelé vystupují v daném vztahu v rámci svého veřejnoprávního postavení nebo v rámci soukromoprávního postavení. Pokud návrh legislativním procesem projde, nebude ani stát, kraj nebo obec moci trvat na vymáhání příslušenství ze soukromoprávních smluvních pohledávek, pokud povinný uhradí jistinu a výše uvedenou část nákladů exekuce. Ilustrativním příkladem za všechny budiž například smlouva státu na výstavbu dálnice. Dodavatel plnil pozdě a soud mu rozsudkem uložil zaplatit smluvní pokutu a úroky z prodlení. Dodavatel nezaplatil a dostal se do exekuce, v níž mu podle návrhu bude stačit zaplatit jistinu a 750 Kč (sic!) na nákladech řízení. Stát se pak k příslušenství této pohledávky vůbec nedostane. V tomto a obdobných případech návrh dále nahrává nepoctivým dlužníkům, kteří se tak spekulativně mohou vyhnout placení svých smluvních závazků. Veškeré příslušenství dluhů budiž dlužníkům ve jménu populismu a voličských bodů odpuštěno.
Již výše jsem nastínil, že předmětný pozměňovací návrh bude v případě schválení pouze nahrávat nepoctivým dlužníkům, kteří nebudou muset platit úroky, poplatky a další příslušenství svých závazků. Chrání tak plošně i ty, kdož si to nezaslouží, a to na úkor většiny. Zakládá také nepřijatelnou nespravedlnost a nerovnost mezi jednotlivými skupinami dlužníků. Jak se bude poctivý dlužník, který před přijetím návrhu zaplatil vše včetně úroků, dívat na nepoctivého dlužníka, který se placení vyhýbal a kterému velmi vhod přišla novela zákona umožňující mu zaplatit pouze jistinu? Proč dlužníci soukromoprávních věřitelů mají platit všechno, když dlužníci státu a jiných veřejnoprávních věřitelů platí pouze jistinu. Jak jim stát tento „dvojí metr“ vysvětlí?
Za donebevolající nestoudnost návrhu pak považuji skutečnost, že se milostivé léto vztahuje jenom na pohledávky vymáhané v exekučním řízení soudním exekutorem a nevztahuje se na daňové exekuce nebo na pohledávky vymáhané v rámci soudního výkonu rozhodnutí. Vždyť se jedná o totéž. Nebo se má snad jednat o další krok k tomu, jak ještě více omezit činnost soudních exekutorů? Stát by si měl konečně uvědomit, že drtivá většina vymáhání se odehrává u soudních exekutorů, kteří tak zajišťují státu jeden z jeho fundamentálních znaků – vymahatelnost práva.
Odměna soudního exekutora se odvíjí od výše vymoženého plnění. Milostivé léto však výrazně snižuje odměnu exekutora v těch řízeních, v nichž vystupuje veřejnoprávní oprávněný, neboť nebude možné vymáhat příslušenství, pokud povinný do 3 měsíců zaplatí jistinu. Za tragikomickou lze pak už považovat částku 750 Kč na nákladech exekuce, kterou v takovém případě povinný uhradí. Nejenže tato částka nepředstavuje ani zdaleka minimální částku nákladů exekuce stanovenou exekučním tarifem, ale reálné náklady exekuce nepokrývá vůbec. Je nutno si uvědomit, že dotčené exekuce mohou být velmi složité a mohou být vedeny i několik let. Návrhem stanovená částka nákladů exekuce už není ani směšná, neboť z ní absolutně není možné pokrýt náklady na chod úřadu.
Milostivé léto vztahující se na pohledávky veřejnoprávních věřitelů skutečně není to, co současná společnost potřebuje. Právní stát založený na respektu k právům, povinnostem a smluvním závazkům nemůže rezignovat na vymáhání práva bez ohledu na pohnutky navrhovatele. Odpuštění značné části dluhů v dotčených případech sice může na jednu stranu pomoci lidem, kteří se do problémů dostali nezaslouženě. Paradoxně však pomůže i těm nepoctivým, těm, kteří ze zásady neplní své závazky nebo se jejich plnění vyhýbají. U daleko většího množství dlužníků navíc bude vyvolávat toliko pocit nevysvětlitelné nespravedlnosti, nerovnosti a diskriminace. Stát a ostatní veřejnoprávní věřitelé budou odříznutí od značné části svých pohledávek, které nebudou moci vymáhat. Utrpí veřejné rozpočty; vzniklou mezeru budou muset nahradit poctiví daňoví poplatníci. Vážně to tak chceme?
Bohužel se nejedná o jediný případ nedomyšlené tvořivosti z poslaneckého pera. Ostatně velká část z 51 uplatněných pozměňovacích návrhů si vzájemně protiřečí nebo je vzájemně nesouladná. Nezbývá mi než doufat a apelovat na racionálního zákonodárce, že novelu v současné podobě neschválí a třeba ji vrátí zpět do druhého čtení, kde se ještě může mnohé napravit.
Komentář prezidenta Exekutorské komory ČR Jana Mlynarčíka