Energetická společenství se blíží. Zákon má ale nedostatky
Vláda dne 21. června schválila návrh novely energetického zákona tzv. Lex OZE II. Lidé si budou moci energii nasdílet buď z chaty do bytu, anebo vytvořit energetické společenství. Oproti původní předloze vládou schválený návrh obsahuje omezení pro energetická společenství.
„Jako příklad využívání energie uvnitř komunit si lze představit obec, která střechu obecní sportovní haly pokryje fotovoltaickými panely, z nichž vyrábí elektřinu. Vzhledem k tomu, že k pokrytí spotřeby sportovní haly stačí jen zlomek vygenerované elektřiny, obec může přebytek spotřebovat například při provozu školy či obecního úřadu,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
Zpoždění v transpozici směrnice
Pravidla týkající se komunitní energetiky již měla být do našeho práva transponována do konce roku 2020, resp. poloviny 2021.
„Pro konkrétní projekty energetických společenství to znamená, že existují v právním vakuu. Český energetický zákon komunitní energetiku jednoduše nezná, takže společenstvím a jeho členům nepřiznává žádná práva ani ochranu,“ uvádí Eliška Beranová, právnička Unie komunitní energetiky a Frank Bold. Ačkoliv ještě není sdílení energie v zákoně upraveno, řada subjektů už projekty buďto plánuje, anebo realizuje, v omezené míře.
„Mnoho projektů vzniká z iniciativy obcí, na které energetická krize dopadla velmi tvrdě. Existují již i enerkomy, což jsou spolky vytvořené na půdorysu Místních akčních skupin, které zapojují místní obyvatele, podnikatele i veřejné subjekty,“ dodává Beranová.
REKLAMA
Nevyužitý potenciál
Návrh novely je součástí většího balíčku změn – např. novela vyhlášky o pravidlech trhu s elektřinou, která umožnuje sdílení energií obyvateli bytových domů, anebo změna limitu pro povinnou energetickou licenci na 50 KW. Nyní je potřeba, aby zákon umožnil sdílení elektřiny prostřednictvím veřejných distribučních soustav.
„V oblasti obnovitelných zdrojů a zejména solární energie zaostáváme nejen za státy, které jsou známy jako velmi rozvinuté v oblasti výroby energie z obnovitelných zdrojů energie, ale také Maďarskem či Polskem. Naším cílem je to změnit, proto měníme legislativu, abychom zjednodušili povolovací řízení pro obnovitelné zdroje energie, a abychom jejich využívání zatraktivnili,“ říká Jozef Síkela, ministr průmyslu a obchodu.
V roce 2022 připojily distribuční společnosti 35 tisíc fotovoltaických elektráren, za první pololetí roku 2023 více než 45 tisíc. „Abychom mohli udržet stávající tempo připojování zdrojů, investujeme jednotky miliard do nutných úprav pro posílení sítí. Bohužel v této oblasti narážíme na problematiku majetkoprávních projednání staveb,“ uvádí k tomu člen Správní rady ČSRES Radim Černý.
„Komunitní energetiku považujeme za obrovskou příležitost, jak v Česku odblokovat místní potenciál pro výstavbu obnovitelných zdrojů. Výzkumy i zkušenosti ze zahraničí ukazují, že pokud mají občané možnost podílet se na projektu obnovitelné energie, nebo z něj jiný způsobem těžit, snáze akceptují jeho výstavbu v blízkosti lokality, kde žijí,“ uvádí Eliška Beranová.
Komplikace pro obce
Poslední změny v návrhu zákona zkomplikují původní záměry obcím. Nedostatky by ale bylo ještě možné opravit v Poslanecké sněmovně.
„Podmínky pro založení energetických společenství mohou přinést některé překážky především projektům měst a obcí, které plánovaly od roku 2024 sdílet elektřinu vyrobenou na svých střechách v rámci energetického společenství. Návrh zákona je na energetická společenství v mnoha ohledech přísný, například v souvislosti s podmínkou disponovat nejvíce 10 % hlasovacích práv,“ vysvětluje advokátka Anna Francová, expertka na energetické právo ve Frank Bold Advokáti.
To bude podle Francové problém hlavně pro obce, které budou v projektech výstavby nových zdrojů většinovým investorem. Zároveň nebude možné, aby příspěvková organizace byla členem energetického společenství.
Hlavní nedostatky návrhu
Podle spotřebitelské organizace dTest spočívají hlavní nedostatky v
- nedostatečné ochraně členů společenství před navyšováním cen ze strany dodavatelů (ti se totiž budou snažit vykrýt ztráty z menšího odběru tím, že členům navýší ceny)
- rozdílných podmínkách pro dodavatele energie a energetická společenství při ukončování smluv
- netransparentním zakotvení praktického provedení sdílení elektřiny (vyhláškou ERÚ)
- přílišných zásazích do úpravy práv členů společenství (hlasovací práva, podíl na zisku).
„Pokročilou legislativu má v tomto smyslu Portugalsko či Francie. Itálie a Německo vlastní legislativní rámec teprve připravují. V Belgii je problematika v kompetenci jednotlivých regionů, přičemž nejvíce se komunitní energetika rozvíjí ve Flandrech, kde existuje již více než 1 000 relevantních projektů. V Nizozemsku je sice patrná snaha spotřebitelů komunity vytvářet, na druhou stranu se potýkají se značnými legislativními překážkami. Komunity zde nepožívají zvláštních úlev, a proto, podobně jako dodavatelé energií, musí pro svou činnost získat licenci. To však představuje náročný a také nákladný proces. Alternativně se nizozemským komunitám nabízí navázat kvalifikovanou spolupráci s některým z dodavatelů, což však do jisté míry popírá smysl komunit jako takových,“ říká Eduarda Hekšová z dTestu.