Ústavní soud: Na špatnou regulaci nájemného doplatí stát!
Ústavní soud rozhoduje ve věci regulace nájemného poměrně často. Včerejší nález v případu Jana Jošty je dalším z mnoha. Již před rokem v obdobné věci rozhodl a rozhodl obdobně jako včera. A ne jednou. Od té doby jsou jednání ve stejném duchu na takřka na denním pořádku Ústavního soudu (před p. Joštou rozhodoval Ústavní soud případ Stanislava a Jany Haklových 3. března 2010). Co je podstatou soudních sporů?
Základním bodem ústavních stížností a soudních sporů není regulace nájemného. Naopak. Přestože se hovoří o regulaci nájemného a náhradě za ni, středem sporů je neexistence cenové vyhlášky, konkrétně "vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve znění pozdějších předpisů". Tu, shodou okolností, zrušil Ústavní soud s účinností k 31. 12. 2001. Od 1. ledna 2001 tak chyběla legislativa upravující regulaci nájemného – a jeho zvyšování. Politici přijali příslušnou legislativu až s účinností od 1. ledna 2007.
Jak k tomu došlo? V zásadě Ministerstvu financí procházelo "nelegální" vydávání cenových výměrů poměrně dlouho. Bylo k němu zmocněno § 20 zákona č. 526/1990 Sb. Ten byl ale zrušen zákonem č. 135/1994 Sb, který konkrétně v článku II bodu 2. stručně konstatuje: "Ustanovení § 20 se vypouští." Od 29. června 1994 nemělo Ministerstvo financí k vydávání vyhlášky k regulaci nájemného zákonné zmocnění, což konstatoval až 21. června 2000 (tedy o šest let později) Ústavní soud. Politikům k přijetí nové legislativy ponechal téměř půl roku. Potřebovali pět a půl…
Odškodnění? Ano, ale rozhodnou jiné soudy
Ústavní soud konstatoval, že došlo k porušení Listiny základních práv a svobod, konkrétně v článku 11 bodu (1): "Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje." Jsou-li dva srovnatelné domy ve vlastnictví dvou majitelů, z nichž jeden je nucen pronajímat za regulované nájemné a druhý má nakládání s majetkem volné, dochází k diskriminaci.
Přestože součástí žalob podaných k Ústavnímu soudu je vyčíslení škod z regulace nájemného, o přiznání náhrady tento soud nerozhoduje. Vrací pouze spor na první instanci s konstatováním porušení základního lidského práva – a soudní martýrium poškozeného pokračuje. Pokud by soudy nerespektovaly usnesení Ústavního soudu, může se koloběh soudních procesů přetočit zpět k této "instanci poslední záchrany" – k tomu ale dosud nedošlo.
REKLAMA
Upřesnění 16. června 2010 v 13:00: Podle informací Karla Polaty z OSMD se již jeden z případů pana Jošta k Ústavnímu soudu dvakrát dostal, když soudy v Pardubicích a Hradci Králové první rozhodnutí Ústavníh soudu nerespektovaly. Pondělní nález Ústavního soudu je 44. případem evidovaným OSMD od roku 2000 ve věci protiústavní regulaci nájemného.
Vyčíslené škody dosahují nemalých částek. Ve včerejším sporu se jednalo o 104 400 Kč. Škoda vyčíslená v březnovém sporu dosahovala 921 888 Kč. V současnosti se náhrady škody za regulaci nájemného domáhá 4500 majitelů bytů a domů u soudu ve Štrasburku. Celkový účet pro Českou republiku se může pohybovat v řádu desítek miliard korun.
"Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu je naprosto logickým, i když velice opožděným krokem. Naše justice se tak přibližuje k dodržování Ústavního pořádku a Evropského práva zakotveného v Úmluvě o Lidských Právech a Svobodách pod vidinou blížícího se obdobného závěru, ke kterému spěje i stížnost majitelů domů u ESLP (Evropského soudu pro lidská práva) ve Štrasburku," komentoval rozhodnutí Ústavního soudu Tomislav Šimeček, předseda Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí v ČR
Jaké by mělo být nájemné? Tržní!
"Výše nájemného je zásadní ekonomickou veličinou, která může vzniknout pouze na svobodném trhu, a stejně jako v Německu, musí být státem pouze zjišťována, nikoliv stanovována. Jediná regulace je tam v tom, že nesmí růst příliš rychle. Průměrné nájemné v Evropě je cca 6,3 % z tržní ceny nemovitosti, tedy zhruba stejné jako tržní nájemné v ČR," uvádí k výši nájemného Tomislav Šimeček, ale zároveň dodává: "Stejné Ústavní právo jako majitelé domů ale mají i nájemníci, kteří se ocitnou v nezaviněné nouzi, aby jim stát dočasně pomohl zaplatit takové rovnovážné nájemné v přiměřeném bytě. To řeší mnohem levněji a v souladu s Ústavou nedávno představený zákon o sociálním bydlení."
Současný systém regulace nájemného, který ještě v některých městech přetrvává, je nespravedlivý jenom ekonomicky, ale také sociálně. K bytům s regulovaným nájemným nemají přístup zdaleka jen ekonomicky slabší domácnosti. Naopak, ty velmi často platí nájemné tržní. Přístup k regulovanému nájmu by se dal přirovnat k loterii, v níž body navíc získali prominenti minulého režimu.