Nesplácet hypotéku? Vymáhat nebude banka!

Zadlužit se v době ekonomického růstu je snadné. Příjem pravidelně roste, s ním stoupá i optimismus a vize světlejších zítřků, že když dnes zatneme zuby a vydržíme pár let s napjatým rozpočtem, inflace okouše kus našeho dluhu a růst mezd nám uvolní ruce pro další spotřebu. Jenže…

Ekonomický cyklus je neúprosný. Po tučných létech nastávají léta hladová. Přehnaný optimismus je skropen sprškou reality a místo přidání leží na stole výpověď. Napnelismus rodinného rozpočtu poleví a vyrovnaný rozpočet praskne pod tíhou neodbytné splátky.

„Ohrožené“ úvěry

Banky sledují své úvěrové portfolio bedlivě. Musí. Nad nimi stojí centrální banka, která dohlíží nad jejich stabilitou. A nic nedokáže rozviklat základy bankovního domu spolehlivěji než hroutící se úvěry. (Tedy, snad kromě rizikových investic na kapitálovém trhu…)

Podle metodiky ČNB banky dělí úvěry na „pohledávky bez selhání dlužníka“ a „pohledávky se selháním dlužníka“. Do první kategorie patří ty půjčky, u nichž banka nemá pochybnost o jejich splacení a žádná splátka není v prodlení déle než 90 dní. Překročí-li doba po splatnosti 30 dní, zařadí se pohledávka mezi „sledované“.

Pozor! Neznamená to, že po nezaplacené splátce nemůžete obdržet záznam do některého z úvěrových registrů, ani že vám banka v příštím období nezvýší úrokovou sazbu z titulu vaší nespolehlivosti.

^REKLAMA

Překročí-li doba po splatnosti mezník 90 dnů (nebo jsou-li jiné pochybnosti o její dobytnosti), klasifikuje se úvěr mezi „pohledávky se selháním dlužníka“ – tzv. ohrožené pohledávky. Mezi nimi banky rozlišují „nestandardní pohledávky“ (do 180 dní po splatnosti, kde je nejisté splacení celé dlužné částky, ale vysoce pravděpodobné alespoň částečné splacení), „pochybné pohledávky“ (do 360 dní po splatnosti, kde je ještě možné částečné splacení) a „ztrátové pohledávky“.

Podíl ohrožených úvěrů na bydlení

Úvěry na bydlení jsou považovány za jedny z nejbezpečnějších úvěrů vůbec. Není to dáno jen zástavou nemovitosti, o níž by dlužník v případě nesplácení přišel (ostatně, zajištění hypotékou není nezbytné u všech úvěrů na bydlení – např. u stavebního spoření se požaduje až u vyšší částky), ale je to především obava před ztrátou střechy nad hlavou, která dlužníkům hrozí.

Graf: Podíl ohrožených úvěrů

Zdroj dat: ARAD – databáze časových řad

^REKLAMA

Přibližně do poloviny roku 2008 podíl ohrožených úvěrů klesal. U hypoték k obratu z klesajícího trendu došlo o něco dříve (počátkem roku 2008) u stavebních spořitelen o něco později (přelom roku 2008 a 2009). V polovině letošního roku přesáhl podíl ohrožených hypoték hranici 2 % a dále stoupá.

Hypotéky obecně mají vyšší podíl ohrožených úvěrů než stavební spoření. Jedním z důvodů může být, že úvěry ze stavebního spoření jsou poskytovány zpravidla na nižší částky, a tudíž lze jejich splátky hradit snadněji než splátky hypoték. Svou roli nesporně hraje i skutečnost, že u většiny úvěrů ze stavebního spoření musí klient pravidelně spořit ještě před přidělením úvěru a spořitelna tak má dostatečnou platební historii žadatelů o úvěr.

Podíl ohrožených úvěrů na bydlení v České republice není nijak závratný. Znepokojující je ale rychlý obrat a prudký růst, který po otočení trendu nastal. Neuklidňují ani výhledy. Např. podle Lubora Žalmana, generálního ředitele Raiffeisenbank, by měla nezaměstnanost růst až do poloviny příštího roku, což se může projevit v růstu počtu nesplácených hypoték ještě půl roku poté.

Nesplácíte? Banka „vás“ prodá…

Dostanete-li se do situace, kdy nejste schopni splácet hypotéku či úvěr ze stavebního spoření, vždy se vyplatí nehrát si na mrtvého brouka. Ležením na krovkách banku neobměkčíte, ale spíše naopak ji zaženete do kouta, z něhož je pro ni jediným řešením buď prodej zástavy, nebo prodej pohledávky třetímu subjektu.

^REKLAMA

Komunikace s bankou je v takovém případě vždy základem. Banky jsou zpravidla ochotny připravit pro dlužníka v potížích individuální splátkový kalendář, rozložit splácení úvěru na delší než původně sjednanou dobu apod. Samozřejmě – nic není zadarmo. I takovéto úkony klient vždy zaplatí. Ale… pořád je to lepší, než nechat dospět úvěr k realizaci (rozumějte prodeji) nemovitosti.

Banky ovšem nejsou institucemi specializovanými na vymáhání dluhu. Pokud dlužník nekomunikuje nebo skutečně nemůže z jakéhokoli důvodu svůj úvěr platit, po několika pokusech navrátit neplatiče mezi řádně hradící zákazníky banky své úsilí vzdávají a pohledávku prodávají. Na dlužníkovi dveře pak může zaklepat téměř kdokoli a může žádat uhrazení úvěru.

Prodejem pohledávky banky v prvé řadě získají část nedobytného úvěru zpět poměrně rychle v podobě úhrady od inkasní agentury. To je ale jen jeden benefit banky. Neopomenutelnou výhodou pro banku je pročištění rozvahy, z níž tímto krokem ohrožený úvěr vyvede.

V některých zemích přicházejí na trh banky s hypotékami, u nichž se zavazují, že ani v případě nesplácení pohledávky nedojde k jejímu prodeji třetímu subjektu. Toto je pro dlužníka ale spíše jen optické vítězství – banka bude při vymáhání nedobytných pohledávek postupovat stejně, jako kterákoli jiná legálně podnikající inkasní agentura.