4 ponaučení z končícího dluhového moratoria

Nově se radní Nidetzký v předtočeném rozhovoru pro Českou televizi vyjádřil, že banky dokáží většinu klientů hypotečních úvěrů „rozplatit“. Problém u hypotečních úvěrů nenastane, v očích Nidetzkého jde přece o úvěry zajištěné. A když na realitním trhu vládne „nedostatečná nabídka, vysoká poptávka“, není se čeho obávat. Delikvence nebude vysoká a v případě extrémních scénářů se nemovitost prostě prodá.
Realizační ceny jsou totiž vysoké, alespoň podle prohlášení Nidetzkého v sestříhaném vyjádření pro Byznys ČT24, odvysílaném Českou televizí v pátek 30. 10. 2020. V realitě ovšem může být všechno jinak. Ještě loni, konkrétně 2. listopadu loňského roku radní ČNB Marek Mora, víceguvernér, v Lidových novinách hovořil o nadhodnocení cen nemovitostí až o 15 %. Tisková zpráva ČNB z 28. listopadu už hovořila o nadhodnocení o 20 %. Rok se s rokem sešel a nynější realizační ceny nemovitostí jsou udržitelné a úměrné? (Ne)omylná vyjádření? Omylná se nakonec ukázala i dubnová vyjádření guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka, týkající se úvěrového moratoria.

Ponaučení PRVNÍ: Prohlášení čelních představitelů státní moci neberme vážně

Plošné zastavení splátek a snížení úroku, dubnová představa guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka, se ukázala být zavádějící. Ano, epidemiologickými omezeními prolnuté jaro bylo hektické. Kdo sledoval vládní tiskové konference a diskusní pořady vysokých politiků a funkcionářů, se nestačil divit. Jedno nedělní dopoledne v přímém vysílání diskusního pořadu komerční televize oznámila ministryně financí Alena Schillerová (za hnutí ANO) návrh půlročního moratoria na splácení úvěrů. ČNB s tím nemá problém, nebude nutné tolik řešit rizika.
Ve stejný den plošné moratorium potvrdil člen bankovní rady ČNB, guvernér Jiří Rusnok (jmenovaný prezidentem Zemanem). Prostě plošně, o nic nebude zapotřebí žádat. Na první pohled se zdá být plošné odložení splátek jednoduché a efektivní. Nikde nevznikne nápor žadatelů o odklad splátek, věřitelé nebudou zahlceni žádostmi, které nebudou zvládat. Stačí rozhodnutí adekvátní právní síly a problém nesplácení se na půl roku zamete pod koberec.
Podle představ guvernéra mělo být úročení po dobu moratoria jen symbolické – „Asi by úrok měl být navázaný na naši repo dvoutýdenní sazbu a k tomu nějakou minimální přirážku“. Nyní citujeme z vyjádření rozhovoru Martiny Maškové v Českém rozhlasu, na webu rozhlasu publikovaném pod označením „Rusnok: Zmrazení splátek úvěrů doporučuji, ale ani v době moratoria by neměly být úplně zadarmo“.
V té době aktuální 1% úroková sazba by pro všechny dlužníky představovala pěkný dárek z rukou státu. Odklad splátek při nízkém úročení, při úroku nepokrývajícím inflaci by znamenal jasné zvýhodnění dlužníků. Nakonec ovšem tento experiment, kdy by se na půl roku zhaslo, nebyl realizován. Naštěstí všechno bylo jinak, plošné moratorium se symbolickým úročením skončilo v koši.

Ponaučení DRUHÉ: Poskytovatelé úvěrů hájí své zájmy, podepsat můžeš, přečíst musíš

Co by pro dlužníky znamenalo zisk, by na druhé straně věřitelům způsobilo prokazatelné ztráty. Symbolické úročení by mohlo znamenat žaloby a arbitráže. Poněkud zarážející může být, že reprezentant instituce, která má sama pečovat o finanční stabilitu a tzv. makroobezřetnost, nedomýšlel důsledky. Rusnok možná v dubnu dvakrát neměřil a rovnou řezal, otázky v souvislostech nedomýšlel.
Banky se svižně ozvaly, proslulým se stal výrok prezidenta České bankovní asociace o tom, že plošný odklad splátek je čímsi nesmyslným jako preventivní nasazení plicních ventilátorů pro půlku republiky. Zní to i logicky, pokud by se na půl roku zhaslo, informace o bonitě a solventnosti dlužníků by se ztratily.
Po půl roce by stěží někdo věděl a tušil, které úvěry jsou výkonné, bezproblémové a které v selhání. Představa o finančním zdraví dlužníků by byla v mlze – nastala by situace zásadně nepříjemná i pro finanční stabilitu. To, že po půl roce by související nápor asi poskytovatele úvěrů stěží zvládli, už technokratický pohled guvernéra centrální banky neřešil.
Je solventní, není a bude schopen splácet? V dobách hospodářského šoku jde o klíčovou otázku, kterou si poskytovatelů úvěrů kladou. Z pohledu věřitelů jde v první řadě o to dlužníky „rozplatit“. A když se to nedaří, chtějí ze své pohledávky získat maximum. Dluh je prostě nabalující se koulí, a když se tato stane příliš velkou, už s ní nikdo nepohne.
Nikoliv nadarmo se s nadsázkou říká, že banka vám půjčí deštník, když je pěkné počasí. Když začne pršet, chce ho zpět. Nelze se divit, věřitelé fungující na poli úvěrového byznysu nejsou žádnou charitou. Chtějí si udržet zodpovědné dlužníky a mít jen pohledávky, které se neukáží být toxickými aktivy. V dobách pandemie poskytovatele úvěrů nečekají lehké časy.
Nejednou nastupuje kodrcání se po rozblácené cestě vypořádávání se s neplatiči. Zjevně tou nejlepší cestou je právě ono dlužníka „rozplatit“. Třebas mu snížit splátky a pak sledovat, zda se podaří splácení udržet. Poslední úlevou může být umožnění splácení pouze úroku.

Ponaučení TŘETÍ: Bez peněz do hospody nelez a bez rezerv na úvěr ani nepomysli

Navazující cesta řešení dlužníků, kteří už nejsou schopni splácet ani úroky, už není jen rozblácená. Je hrbolatá, plná výmolů. K posunu už nestačí jen naleštěné a čisté auto, chce to auto terénní a nepříjemné zašpinění se blátem. V realitě to znamená třebas možnost opřít se o institut notářského zápisu o dohodě se svolením k vykonatelnosti. Když na to dlužník v rámci individuálního jednání s věřitelem ve své neznalosti přistoupí, pozice věřitele pro posun na hrbolaté cestě se zlepší.
Možnost bez dalšího soudního řízení žádat soudního exekutora o exekuci majetku se věřiteli hodí, je to urychlující. Nelze si dělat iluze, účel světí prostředek. Dlužníci rádi vyčkávají a taktizují a věřitelé si nemohou nechat líbit, aby se problémy dlužníků zvětšovaly a dlužník zatím skončil v insolvenci.
Dlužníky je nutné hlídat, pohlídat a zavázat. Mít představu o vývoji jejich financí. Včas zatáhnout za brzdu. Přijímat opatření. Hlavně ne žádná plošná opatření, moratoria. Půjde o historii, o příjmy, o záruky. Svou roli bude hrát výše úvěru, výše rezerv. Když se klienta nepodaří „rozplatit“, s úvěrem jako pohledávkou je nutné pracovat dál. Lze ji prodat, aby se ke slovu dostali tvrdší právníci anebo vymahači.
Příjmy nejsou, finance došly. Co by měl v tuto chvíli dělat člověk, který se ocitl bez příjmu a kterému docházejí finance? Člověk by měl přehodnotit své výdaje, jejich strukturu. Myslet na příjmovou stranu, houslová virtuoska třebas může pracovat na pokladně. Proaktivní přístup dlužníka se prostě cení. Kdo hledá pomocnou ruku, najde ji  na konci své paže. Takto nějak radní ČNB Tomáš Nidetzký (jmenovaný v roce 2016 prezidentem Milošem Zemanem)  v dubnu letošního roku na podcastu ČNB radil dlužníkům, co mají dělat. Zřejmě dostal za úkol komunikovat připravenou informaci o výsledném řešení půlročního dluhového moratoria, které s nástupem podzimu nyní končí.

Ponaučení ČTRTÉ: Myslete na pomocnou ruku na konci své paže

Nidetzký v podcastu shledal, že s plošným řešením dluhového moratoria přišlo Ministerstvo financí. Protože prý vládla obava, že klienti budou muset věřitelům prokazovat oprávněnost – nastoupilo státem umožněné půlroční moratorium. To ale nenastoupilo automaticky, dlužníci museli žádat. Ke splácení byli motivování, úročení nebylo symbolické. Moratorium platilo do konce října, od listopadu už mají dlužníci řádně splácet. Kdo si splátky odložil, k jeho dluhu se připsal úrok, a to nikoliv symbolický, jak původně proklamoval guvernér ČNB ve veřejném rozhlasu a televizi.
Jaro skončilo, léto uteklo a máme tu podzim a druhou vlnu pandemie. Z celkem 400 miliard úvěrů by asi u 100 miliard mohlo nastat nějaké zadrhnutí. U úvěrů, které jsou zajištěné nemovitostmi (v objemu 160 miliard), by pak podle aktuálního vyjádření Nidetzského pro pořad Byznys ČT24 neměla vzniknout významná delikvence.
Ve stejném pořadu pak ministryně financí Alena Schillerová v přímém vstupu opakovala, že plošné moratorium nikdo nechce, že na stole je „moratorium individuální“. Slibovala, jak zafungují opatření, že se budeme vracet do běžného života – na svou hlášku o tom, že máme největší hospodářskou krizi, tentokrát zapomněla.
Nově tak má být otestována individuální cesta dohod mezi dlužníky a věřiteli. Je to logické, rezervy došly a nabalující se dluhová koule by mohla dlužníky zavalit a svrhnout do situace předlužení. A tak jak ministryně vyjádřila svou víru o návratu do běžného života, hovořila i o parametrech toho, k čemu by „úředníci bankovních a nebankovních struktur“ měli přihlížet.

^REKLAMA

Bobřík mlčení radních centrální banky

S omezením ekonomiky nastupují výpadky příjmů, epidemiologická opatření vyčerpávají rezervy a drtí bonitu dlužníků. V realitě se neví, kdy pandemie odezní, zda jde o vlnu poslední. Zatímco věřitele zajímá schopnost dlužníků splácet, politici mají zájem připsat si kladné body. A technokrati centrální banky potřebují v klidu přežít, mají své jisté. Ministři potřebují hlasy voličů a nelze se divit, že jejich slova budou hovořit o nutnosti získat statistiky, pracovat na výkaznictví, reportingu, aby se vidělo, jak proaktivně pomáhají a řeší.
Legislativní zásahy mohou nastoupit kdykoliv. V přímém přenosu České televize se ukázalo, že zatímco ministryni financí trápí výkaznictví nebankovního sektoru, zástupce věřitelů trápí neplatiči a hra o jejich „rozplacení“. Zadrhnutí splácení je problém, ale banky mají procesy, metodiku, k dlužníkům přistupují individuálně a vědí, jak své zájmy (u)hájit. Konečně musí k věcem přistupovat s péčí řádného hospodáře.
Paní ministryně možná tak trochu žije ve stínu technokratického a populistického pohledu na věc. Zástupci bankovního sektoru s čímsi jako rozvolněním, úlevami pro dlužníky, nijak nesouzní. V přímém přenosu byli nadmíru diplomatičtí a asertivní. Na rozdíl od Tomáše Nidetzského v pořadu Byznys ČT24 České televize vystoupili naživo, stejně jako paní ministryně. Živých vystoupení radních ústřední banky státu je jako šafránu. Bobřík mlčení se hodí, diplomaticky zodpovídat všetečné otázky je náročné.
Radní ČNB se vlastně ani nikomu nezpovídá, a pokud svůj mandát zastává poprvé, potřebuje udržet sympatie ve svou osobu toliko u prezidenta republiky a jeho poradců.
Podzimní dny nepřináší pochmurnou náladu jen z hlediska počasí. Pandemie bude mít své oběti. Nejen na poli fyzického přežití, ale i na poli splácení úvěrů. Z pohledu instituce ústřední banky státu se starosti o cenovou stabilitu, úkol plynoucím z Ústavy, rozšířily i o další úkoly.
Právě nyní budou na scénu vstupovat rizika pro finanční stabilitu. S ohledem na nafouknutí bilance bankovního sektoru a někdejší polévání ekonomiky živou vodou nastoupí nejedna výzva. Začne se i ukazovat, jak v realitě zafunguje novinka tzv. makrobezřetnostní politiky garantovaná institucí ústřední banky státu.