Berlíňané se vyslovili pro vyvlastnění investičních bytů. Hrozí stejný scénář u nás?

Čtvrt milionu nájemních bytů 

Ani v Německu se nediskutovalo vyvlastňování jednotlivých bytů. Nucený odprodej berlínských bytů by se týkal pouze velkých společností, které vlastní a za účelem dosažení zisku pronajímají více než tři tisíce bytů. V praxi jde tedy o velké hráče berlínského realitního trhu – společnosti typu Deutsche Wohnen nebo Vonovia.

V září obě společnosti oznámily dohodu s Berlínem, podle které od nich hlavní město nakoupí přibližně patnáct tisíc bytů za celkovou cenu 2,46 miliardy euro.

Pro vyvlastnění se vyslovilo celých 56,4 % obyvatel Berlína. Radikální krok by se dotkl přibližně 240 tisíc bytů, tedy zhruba 15 procent všech bytů, které jsou v Berlíně pronajímány.

Návrh počítá s tím, že by k vyvlastnění bytů došlo za náhradu. Náklady na náhradu za vyvlastnění by se podle vedení Berlína pohybovaly mezi 29 a 39 miliardami euro. Iniciativa Deutsche Wohnen & Co. Enteignen ale náhradu odhaduje na maximálně 14 milionů euro.

^REKLAMA

Berlínské referendum bylo pouze poradní, není tedy na jeho základě přijímán konkrétní zákon. „Berlínský senát se jeho výsledkem musí zabývat, ovšem zda jej promění v legislativní návrh v podobném duchu není zatím vůbec jisté,“ míní advokát Ondřej Preuss, zakladatel služby Dostupnyadvokat.cz.

Zmrazení nájemného bylo protiústavní

Už v loňském roce se nedostupnost bydlení pokoušela německá metropole řešit zmrazením výše nájmů. Související zákon ale jako protiústavní letos v dubnu zrušil německý ústavní soud. Nájemci tak musejí dlužné nájemné doplatit.

Německý ústavní soud přitom argumentoval tím, že město nebylo oprávněno cenové stropy nařídit. Určovat výši nájemného by mohl pouze federální parlament na celostátní úrovni.

Vyvlastnění investičních bytů v Česku?

Ačkoliv vyvlastnění jako nucené odnětí nebo omezení vlastnického práva náš právní řád zná, je možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu.

^REKLAMA

„Dochází k němu v ojedinělých případech, například při využití částí pozemků pro potřeby významných dopravních staveb,“ připomíná Ondřej Preuss s tím, že i kdyby subjekt se zákonodárnou iniciativou obdobný návrh předložil, musel by následovat řádný legislativní proces.

„I po případném podpisu prezidenta by takový zákon, či jeho část mohla být zrušena Ústavním soudem, pakliže by jej shledal v rozporu s ústavním pořádkem. Dle mého názoru by Ústavní soud nepřipustil vyvlastnění jednotlivých bytů, i kdyby šlo o investiční nákupy,“ míní Preuss.