Drahé a nedostupné nemovitosti donutily Čechy přehodnotit rodinné vztahy
Bydlení – téma, které v určité životní etapě trápí skoro všechny. Otázkou je, jak bydlet dobře, v dostačujícím prostoru, v hezké lokalitě s vyhovující občanskou vybaveností, ale nedat za to horentní sumy peněz. Nemovitosti byly před koronakrizí hodně drahé a až čas ukáže, jak se nouzový stav a vše s ním spojené projeví na dalším vývoji cen.
Lidé každopádně musí zvážit, zda se například pustí do nákupu bytu, či domu, nebo budou bydlet v nájmu, či vezmou na milost rodinu a v rámci finančních úspor budou bydlet třeba i s tchýní.
Vícegenerační bydlení jako odpověď
Kolem 13 procent Čechů řeší bytovou krizi bydlením ve vícegeneračních bytech či domech. Ukázal to nedávný průzkum společností ze Skupiny MONETA. Kdyby bylo nejhůř, tak se tomuto řešení bytové situace nebrání ani značná část ostatních respondentů. Společné bydlení se širší rodinou by si dokázalo představit 65 procent dotázaných, kteří zatím vícegeneračně nebydlí.
„Vícegenerační bydlení je jedním ze způsobů, jakým Češi před nouzovým stavem reagovali na chybějící byty. Ve většině případů se přitom jednalo o trvalé řešení, podle vlastních slov respondentů našeho průzkumu je totiž takové bydlení výhodné. Realitní trh se ale během posledních několika měsíců razantně proměnil a zpřístupnil řadu obytných prostor, které byly určené pro krátkodobé pronájmy zejména turistům. Vlastní bydlení by tak nyní mělo být přístupnější,“ upřesňuje Zuzana Filipová ze Skupiny MONETA.
Každý osmý Čech musel ještě před koronakrizí upevnit, či dokonce znovu spravit rodinné vztahy, zatnout zuby a bydlet se širší rodinou. Nejčastějšími spolubydlícími přitom byli vlastní rodiče, se kterými spojili domácnost 52 procent respondentů. S rodiči partnera či partnerky bydlelo kolem 20 procent Čechů. Dospělé děti u sebe doma pak znovu přivítalo přes 30 procent.
„Vícegenerační bydlení je určitě řešením bytové krize v rodině. Na druhou stranu je nutné sehnat vyhovující nemovitost, aby každý měl alespoň trochu soukromí a dostal se do koupelny dřív než před polednem. Nehledě na to, že z psychologického hlediska jsou rodinné vztahy leckdy složité a dlouhodobě vyjít se širší rodinou nedokáže každý. Proto je lepší tak řešit třeba momentální krizi, ale když se finanční situace zlepší, poohlédnout se po vlastním bydlení či pronájmu,“ říká Jiří Tschiharsch ze společnosti RealityPro.eu.
REKLAMA
Mladí u rodičů dlouho zůstávat nechtějí
Jednou ze skupin, která se v době bytové krize spojila s dalšími rodinnými příslušníky, jsou mladí lidé třeba hned po škole. Z kolejí či ze studentských pronájmů se vrací do svých dětských pokojíčků a ke svým rodičům. Na přechodnou dobu to je jistě logické řešení, ale nevydrží to dlouho.
„Příčinou toho, proč mladí někdy zůstávají v dětském pokojíčku déle, než by chtěli, jsou určitě rostoucí náklady na pořízení bydlení. A to nejen vlastního, ale v poslední době i nájemního bydlení. Pokud chtějí rodiče dětem umožnit včasné osamostatnění, je dobré jim co nejdříve začít spořit právě na bydlení, ideálně formou stavebka,“ říká Lenka Molnárová, tisková mluvčí Raiffeisen stavební spořitelny a dodává: „Podle jejich průzkumu se na tom, že bydlení třicátníků u rodičů je nevhodné, shodnou stejnou měrou obě pohlaví. Ženy se prý trochu častěji stěhují před dvacítkou, zatímco muži čekají spíše do 25 až 30 let.“