Exekucí je stále víc… věřitelé vyhrabují staré dluhy

Počet nařízených exekucí v roce 2001 byl 4 302. Z nich bylo 1 902 exekucí (44 %) ukončeno vymožením a 890 exekucí (21 %) ukončeno zastavením. V roce 2002 se nařídilo již 57 954 exekucí, o rok později 132 469 a počty nařízených exekucí rostly i nadále. Od roku 2007 se tempo růstu nařízených exekucí ustálilo a pohybovalo se v průměru kolem 35 %, výjimkou byl rok 2010, kdy došlo k poklesu. Zatímco v roce 2009 činil počet nařízených exekucí téměř 761 tisíc, o rok později to bylo necelých 702 tisíc. Rekordním je loňský rok, kdy bylo nařízeno přes 936 tisíc exekucí.

„Podíl na zvýšení počtu nařízených exekucí má i skutečnost, že ubývá soudních výkonů rozhodnutí. Věřitelé se s návrhem na vymožení svých pohledávek stále častěji obracejí na soudní exekutory, neboť jejich činnost je efektivnější než činnost soudů,“ uváděla k rostoucímu počtu exekucí v uplynulém roce JUDr. Jana Tvrdková, někdejší prezidentka Exekutorské komory.

Graf 1: Vývoj exekucí v letech 2001 až 2011

Zdroj: Autorka podle Exekutorské komory ČR

Do roku 2005 se dařilo více než 50 % nařízených exekucí ukončit. Úspěšné ukončení, tedy vymožením pohledávky, se pohybovalo od 42 do 47 %. S tím, jak exekucí přibývalo, přibýval i počet neukončených exekucí. V letech 2007 až 2011 tvořily přibližně 70 %. Nejméně úspěšným byl rok 2008, kdy jejich počet dosáhl 85 %. Pouhé 1 % v tomto roce bylo ukončeno zastavením a 14 % bylo úspěšně vymoženo.

Za poslední tři roky úspěšnost vymožení osciluje kolem 20 %. Z celkového počtu nařízených exekucí 936 219 v roce 2011 bylo téměř 97 000 zastaveno a 191 000 vymoženo.

Graf 2: Struktura nařízených exekucí (%)

Zdroj: Autorka podle Exekutorské komory ČR a vlastních výpočtů

Ať už si to dlužníci uvědomují nebo ne, škodí si i tím, že si nepřebírají korespondenci. Soud i soudní exekutoři doručují písemnosti na adresu trvalého bydliště, pokud není uvedena jiná doručovací adresa, například v Centrálním registru obyvatelstva. Pokud se nepodaří písemnost dlužníkovi doručit klasicky, uplatňuje se doručení fikcí. Písemnost je tedy považována za doručenou, přestože se dlužník o ní nedozvěděl. Daná osoba se tak připraví o možnost jakýchkoliv námitek a případného jednání.

Asi třetinu všech dluhů tvoří poměrně malé částky. Například nezaplacené vyúčtování za mobilní telefon, pokuty za jízdu bez jízdenky v městské hromadné dopravě, poplatky za odpad apod. Z těchto malých a na první pohled neškodných dluhů se ale mohou stát v mžiku tisícové částky. A to v případě, kdy věřitel začne pohledávku vymáhat prostřednictvím exekutora.

Tabulka 1: Náklady exekuce od 1. března 2012 při dobrovolném plnění dlužníka

Zdroj: Autorka podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 63/2012 Sb.

Doplnění Exekutorské komory ČR (18. 6. 2012):

Ráda bych upozornila na několik nejasných závěrů, které dle mého názoru vznikly z nekompletních zdrojových informací. Některé z nich se snažím vysvětlit níže:

Počty nařízených exekucí v letech 2001–2011:

[1] 01.05.2001 vstoupila v účinnost část exekučního řádu (měnil se jím starý zákon o soudech a soudcích). První návrh na nařízení exekuce bylo možné podat až 01.09.2001 (samotný výkon je možné provádět od tohoto data), přičemž soudy rozhodovaly o nařízení exekuce cca dva měsíce. Statistický údaj za rok 2001 je tedy relevantní jen částečně, neboť vypovídá jen o závěru roku.

V letech 2001–2008 vedla Exekutorská komora statistiky podle jiných parametrů. Ke změně došlo na popud Ministerstva spravedlnosti (dále jen „MS“) v roce 2009. Vymahatelnost coby samostatný údaj jsme sledovali v prvních osmi letech existence soudních exekutorů. Data z posledních let sice také vypovídají o vymahatelnosti, ale pouze částečně. Nevycházejí z týchž zdrojových informací.

Vymahatelnost v letech 2001–2008 se pohybovala kolem 37 %. Údaje za jednotlivé roky:

Zejména v posledních třech letech, resp. v letech 2009–2011 jsou citované údaje o vymahatelnosti použitelné jen v omezené míře. O tom, kolik exekucí bylo vymoženo z celkového počtu nařízených exekucí v daném roce, vypovídají zčásti nepřesně. Exekuce, která byla vymožena v roce 2011, totiž mohla být nařízena v letech předchozích. V rámci komparace statistik také nutno podotknout, že v letech 2001–2008 fungovalo v ČR méně exekutorských úřadů než dnes. Je tedy otázka, zda lze porovnávat situaci před deseti lety a nyní.

Obecně lze ale říct, že vymahatelnost pohledávek v rámci exekucí je několikanásobně vyšší než při soudním výkonu rozhodnutí. Bezvýslednost exekucí se pohybuje kolem 70 % (především kvůli bezmajetnosti dlužníků). V případě soudních výkonů rozhodnutí je bezvýslednost vyšší, neboť věřitel je nucen sám označit postižitelný majetek dlužníka; soud majetek aktivně nedohledává. Sám věřitel musí soudu navrhnout, že může být postižen konkrétní bankovní účet či že mohou být prováděny např. srážky ze mzdy (věřitel má konkrétní informaci o tom, že je dlužník někde zaměstnán). Je evidentní, že tento způsob provádění výkonu rozhodnutí implikuje menší naději na vymožení pohledávky – odhadem některých odborníků jde o 3 až 5 procent.

V neposlední řadě bych si dovolila poukázat i na konstatování, že „třetinu všech dluhů tvoří poměrně malé částky“. V roce 2011 byla průměrná vymáhaná částka 85.000 Kč.

Petra Báčová, tisková mluvčí Exekutorská komora