Jan Maršálek: H-System není jediná kauza. Jsou potřeba systémové změny realitního trhu

V roce 2012 majitelé prodali prostřednictvím realitní společnosti Reality 21, která byla franšízou skupiny Century 21, své nemovitosti. Peníze od kupujících šly na účet advokátní úschovy a nemovitosti byly následně přepsány na katastru nemovitostí na kupující. Peníze ale z advokátní úschovy zmizely a prodávající se ocitli bez peněz i bytů. Část poškozených se sdružila do společnosti PROTI BEZPRÁVÍ 21, jejímž mluvčím je jeden z poškozených Jan Maršálek.
Našel se viník této zpronevěry?
Advokátem, který zpronevěřil peníze z advokátní úschovy, byl Miloš Vlasák. Ten se sám přihlásil na policii a letos v lednu nastoupil do vězení. Byl odsouzen k osmi letům vězení, na deset let mu byla zakázána činnost a rozsudkem mu bylo nařízeno, aby nahradil okradeným škodu.
Tato část celého příběhu je ale vlastně ta méně zajímavá. Je to podobné, jako když ukradnete housku v obchodě. Necháte se chytit a třeba vás zavřou. To je celkem jednoduché a policie bohužel celou kauzu četla tímto způsobem. Spokojila se s tím, že má viníka, který ukradl housku. Poté jen sbírala svědectví od poškozených, kterých bylo celkem 55 a celková hodnota zpronevěry činila zhruba 65 milionů korun.
Spravedlnosti tedy nebylo učiněno za dost?
Nebylo. Peníze se nenašly a pan Vlasák nemá z čeho škodu uhradit. My jsme navíc od začátku přesvědčeni, že problém je jinde. Advokát vystupoval jako spolupracující osoba realitní kanceláře Reality 21. Máme dokonce podezření, že realitka o jednání advokáta věděla. Ve chvíli, kdy došlo k průšvihu, se od něj ale distancovala.
Minimálně Reality 21 věděla, že se něco děje špatně. A nezasáhla. Nemáme ovšem důkazy, se kterými bychom uspěli v trestním řízení. O zodpovědnosti realitní kanceláře za vzniklou škodu ale již rozhodl soud. Přiřkl nám odškodnění ve výši 21 milionů korun. Přesto jsme zatím žádné peníze neviděli a zřejmě ani neuvidíme. Společnost Reality 21 byla vytunelována a její makléři i se svými zakázkami byli převedeni do sousední pobočky Century 21.
Kam tedy zmizely peníze?
To nikdo neví podobně jako v kauze H-Systemu. Policie měla svého viníka a nic jiného ji nezajímalo. Myslím si, že v našem případě vyšetřovatel na celou věc nestačil a podali jsme i podnět k prošetření nejvyššímu státnímu zástupci.
Reality 21 byla franšíza Century 21. Není tedy zodpovědná i sama skupina Century 21?
To je celá smutná kapitola. Až následně jsme zjistili, že nejsme klienty Century 21, ale pouze u společnosti s.r.o. Franšíza v podstatě spočívá v tom, že se prezentujete jako součást někoho velkého, přitom ale nic velkého nejste. A Century 21 od kauzy dala ruce pryč.
Century 21 jsme nikdy nezažalovali, protože jsme zjistili, že s nimi vlastně nemáme žádný právní vztah. Nejsme jejími přímými klienty. Přesto jsme s nimi měli v průběhu let několik jednání. Century 21 projevila zájem situaci vyřešit. Což pro ní znamenalo nějak se nás zbavit.
Současný majitel Century 21 se dokonce při jednáních zavázal, že nám přinejmenším vrátí provize, které si od nás vzali. Provize jsme ale nikdy neviděli a Century 21 s námi navíc znenadání přestala komunikovat.
Dostali jste ale políček i od státu…
Ano, v té době pětiprocentní daň z převodu nemovitosti měla být podle smlouvy zaplacena z peněz uložených v advokátní úschově. Jelikož ale v úschově žádné peníze nebyly, daň zaplacena nebyla. To jsme zjistili až později, a tak jsme i stotisícové daně museli zaplatit ze svého. A nádavkem také pokuty z prodlení.
Byla to v podstatě daň z krádeže. My jsme byty neprodali, nic jsme za ně nedostali. Prodali jsme nemovitosti pouze z hlediska katastru, který je navzdory všemu převedl. Platit daň z prodeje nám tak přišlo absurdní – a samozřejmě bolestivé. I zákon podle nás připouští, abychom byli od daně osvobozeni, ale nebyli jsme.
Obrátili jste se na finanční úřad, aby vám platbu odpustil?
Obrátili jsme se na tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, který byl kompetentní k odpouštění daně. Ministr sice odpověděl, že takovou kompetenci má, nicméně si ji vyhrazuje pro případy přírodních katastrof. Což je restriktivní výklad zákona, protože v zákoně jde pouze o příklad.
Ministerstvo si to tedy vyložilo minimalisticky a tím to skončilo. Pro ministerstvo byl výklad takový, že nám nic odpustit nemohli, protože by tím porušili zákon. Ale i odborníci nám potvrdili, že tento výklad je zjevně zjednodušenou verzí. A my jsme o tom přesvědčeni do dneška.
Domáháte se svých práv ještě někde jinde?
Soudíme se i s bývalým jednatelem a spolumajitelem Reality 21 Petrem Koubou. Soud stále probíhá a další jednání bude na podzim. Další spor vedeme také s pojišťovnou Generali, která Reality 21 pojišťovala. Myslíme si, že když je realitní kancelář pojištěna, tak by měla být jí způsobená škoda kompenzována. Soud sice uznal Reality 21 vinou z pochybení, ale pojišťovna odmítá plnit.
Z jakého důvodu nechce pojišťovna hradit škodu, když byla realitní kancelář pojištěna?
Pojišťovna tvrdí, že jí pojistnou událost nikdo nenahlásil. My nejsme přímými klienty pojišťovny, takže není na nás nahlašovat pojistnou událost. Máme ale dokumenty, které ukazují, že realitní kancelář událost tehdy nahlásila a pojišťovna pojistnou událost posoudila. Nakonec ale odmítla plnit.
I když je někdo pojištěný, ještě to tedy zjevně neznamená, že v případě újmy dostane odškodné. Soud s pojišťovnou Generali stále probíhá a věříme, že dopadne v náš prospěch. Jsme přesvědčeni o logice věci. A kdyby nedopadl dobře, tak je to podle nás závažná zpráva pro pojišťovnictví a mělo by se něco stát. Proto si myslíme, že naše činnost má stále smysl.
Má vaše iniciativa kromě probíhajících soudních sporů ještě další význam?
Snažíme se dokázat, že zodpovědnost padá i na realitní kancelář. V novém realitním zákoně by mělo být pojištění realitních kanceláří povinné. Chceme upozornit na to, že i když pojištění bude, neznamená to, že transakce budou bezpečné. Advokát, který zpronevěřil naše peníze, vybíral z advokátní úschovy přímo na pobočkách banky v hotovosti. Bance to nepřišlo divné, navíc nikdo neprověřoval transakce, které prováděl.
Ani advokátní úschova není dnes o nic bezpečnější, než to bylo dřív. Advokátní komora sice vymyslela nějaký registr, to ale neznamená, že to někoho odradí, aby utekl s dalšími miliony. Problém je systémový.
Máme také stále na paměti, jakým způsobem s námi bylo nakládáno ze strany Century 21. Máme chuť čas od času připomínat, jak se tato společnost chová dravě a bezohledně.
Napsal jste otevřený dopis premiérovi Andreji Babišovi, když se začal zajímat o kauzu H-System. V čem jsou si obě kauzy podobné?
Obě kauzy jsou v oblasti realit. Je to o běžných lidech, na které neštěstí dopadne nečekaně a dramaticky. Vystěhováváte se z domů a bytů a nemáte najednou kam jít. To se stalo i nám. U nás se to ale stalo opravdu ze dne na den.
V naší kauze máme také případ podobný tomu, o čem se v poslední době v rámci kauzi H-System tolik mluví. Jednomu klientovi se podařilo na poslední chvíli svůj byt „zachránit“ pro sebe. Jde o člověka s rodinou, kterému rozhodně nepřejeme nic zlého. Nicméně proti němu vedeme soudní spor, protože byt získal na úkor ostatních věřitelů. Přesvědčil advokáta, aby mu vrátil majetek ve chvíli, kdy byl již součástí insolvenční podstaty, a tudíž by se o něj měl dělit všichni věřitelé. Až soudní spor vyhrajeme, dotyčný se bude muset vystěhovat, stejně jako se to děje v kauze H-System.
Zde není nic spravedlivého. Jsou to poškození proti poškozeným, kteří si jdou po krku. Výsledkem zkrátka je, že někoho oberete o jeho byt nebo o byt, který neměl již být jeho, protože mu měl být ukraden. Jsme také na straně těch zlých, kteří vystěhovávají poškozeného.
Další podobností je selhání státu. V H-Systemu to bylo trochu jiným způsobem než u nás. Od doby, co jsme byli okradeni, stát celou věc podceňuje, nyní tak očerňovaná 90. léta z tohoto hlediska ještě neskončila. Zde nejde o mimořádné opravné prostředky, kterých bychom se s pomocí cizího neštěstí domáhali, ale o celkový přístup státu, od kterého jsme neustále biti.
U soudu věčně platíme soudní poplatky splatné do tří dnů, když nám měl ale stát vrátit zálohy z insolvenčního řízení, doprošovali jsme se jich měsíce. Od státu jsme se dočkali o to více arogance, o co méně se v celém našem případu dokázal zorientovat a zmobilizovat se v náš prospěch.
Na vleklé soudní spory jsme si zvykli, i na jejich nepředvídatelnost. Rozumím tomu, že některé kauzy jsou složité, ale ten pocit, že je to všem jedno…
Státu ale například kauza H-Systemu jedno není… Proč to tak je?
To je otázka spíše pro politology. Ale myslím si, že to státu zase za chvíli jedno bude. A to je ten problém. Proto jsme vystoupili s otevřeným dopisem premiérovi. Myslíme si, že to není žádná výjimečná událost, kde by stát měl výjimečně intervenovat.
Nemáme nic proti odškodnění, nejde nám o to upírat někomu odškodné nebo jiné řešení. Ale ať stát přemýšlí také o tom, co udělat, aby se takové věci neopakovaly. A pokud se opakují, tak má najít řešení nebo doprovázet poškozené nějakým účinnějším způsobem, než jak to dělá dnes. Zatím se to státu příliš nedaří.
Česká advokátní kancelář (ČAK) je další neuvěřitelný hráč v těchto kauzách. Advokátů, kteří něco zpronevěřili není málo a jediným ochranným mechanizmem je, že ČAK advokáta vyloučí. Což jí nebrání v tom, aby na svých stránkách údajně garantovala kvalitu advokátských služeb.
Co by podle vás bylo řešením pro realitní trh?
Každému rozmlouvám advokátní úschovu. Stále je totiž možné provést to, co před šesti lety. Rozhodně by tedy bylo dobré zamyslet se nad advokátní úschovou a nad jejími parametry a ochranou převodu do chvíle, než je nemovitost převedena na katastru nemovitostí.
Další věcí je informovanost o fungování realitních kanceláří a garancích, které dávají. Neříkám, že tohle má za úkol stát, nicméně stát může dát nějaký impulz. Stejně jako to udělal u spotřebitelských půjček. Jde ale i o povědomí o tom, co to je frančízing a jaké to má právní důsledky.
Bylo by možná dobré se rozhlédnout, co se děje v okolních zemích. Existují realitní trhy, které jsou pro běžné lidi bezpečnější. Možná by nemuselo být katastru nemovitostí jedno, jestli prodávající dostanete zaplaceno nebo ne. Snad by měla být možnost nějakého nápravného prostředku proti zapsání do katastru, když se ukáže, že jste byl podveden.
Jsou zde mezery, o kterých by se mělo minimálně přemýšlet.
Realitní zákon by ale například měl řešit pojištění realitních kanceláří…
Nepochopil jsem, v čem by mělo pomoci v případě podobném tomu našemu. Stát se třeba pozitivně vložil do problémů s cestovními kancelářemi: když vás nechá náhle zkrachovalá cestovka na pláži, už vás na ní nenechají napospas vlastnímu osudu, protože nechat uvíznout českého občana na prázdninách by byl skandál. Ukradené bydlení už pro stát tak velký skandál není, protože to není tolik vidět.
Ale v H-Systemu lidé vidět jsou. A tak doufejme, že z toho vyjde něco rozumného. Ať je to ale nějaké systémové řešení nebo systémový prostředek pomoci. Doufám, že k tomu tato kauza přispěje. K tomu směřoval i náš dopis. Nešlo primárně o dožadování se odškodnění.
Samozřejmě, že když si pan premiér uvědomí, že to zdanění krádeže od něj nebylo úplně lidské, tak se klidně rád od státu nechám odškodnit, i když pan premiér nyní od varianty odškodnění pro H-System spíše ustupuje. Opravdu si myslím, že nám stát něco dluží, přesto i změna pravidel by byla dobrým výsledkem.
Děkuji za rozhovor.