Zruší se státní příspěvek stavebního spoření?

Na počátku byl dobrý úmysl: pomoci lidem postarat se o vlastní bydlení. A jak to učinit nejlépe? Dát jim peníze, aby se mohli postarat sami. V roce 1998 tak vzniklo stavební spoření se státní podporou – tak štědrou, jakou nemají v žádné zemi, kde si tento finanční produkt vydobyl své místo. Navíc nebyla účelově vázaná…

V první variantě stát vyplácel (a u běžících smluv uzavřených do roku 2003 stále vyplácí) příspěvek ve výši 25 % naspořené částky… maximálně z 18 tis. Kč ročně, tedy nejvýše 4 500 Kč. Díky tomu se stavební spoření uvedlo do povědomí lidí jako nejvýhodnější spoření na trhu. To, že se jedná do značné míry o fikci, si většina lidí neuvědomuje.

Stát se tehdy unáhlil. Začal si to plně uvědomovat, když státní podpora přesáhla 10miliardové částky ze státního rozpočtu. Prosadit škrty u produktu, který využívá přibližně polovina populace a za kterým stojí silná bankovní lobby, není nikterak jednoduché. V roce 2003 se to podařilo pouze napůl – tedy přesněji o třetinu.

Smlouvy uzavřené v roce 2004 již dostávají nižší příspěvek – „jen“ 15 % z naspořené částky, maximálně z 20 tis. Kč, tedy nejvýše 3 tis. Kč. Úsporné opatření se „podařilo“ a od roku 2005 vyplacená částka na státní podpoře klesá… bohužel i v letošním roce by měla dosáhnout 14,5 mld. Kč…

Tabulka: Státní podpora a uzavřené smlouvy

Zdroj: AČSS

Zpomalování výplaty státního příspěvku jde pomalu. Zato deficit státního rozpočtu se krotit příliš nedaří. A tak nezbývá než hledat další cesty pro úspory veřejných financí. Jednou z možností je sáhnout na státní příspěvek stavebního spoření.

"Velmi rád bych omezil mandatorní výdaje s názvem podpora stavebního spoření. Pokládal bych za reálné, aby žádná z forem odpovědného spoření, tedy spoření na bydlení, penzi či studium, nebyla oproti jiným zvýhodněna, jako je tomu nyní," uvedl pro týdeník EURO Miroslav Kalousek, ministr financí. Obratem ale vyloučil možnost, že by se mohl příspěvek zcela zrušit, což je možnost o které se podle týdeníku také uvažuje.

Dovolit si prohlásit cokoli o omezování státního příspěvku stavebního spoření (či obecně jakéhokoli výdaje) předznamenává nelibost veřejnosti, opozice, médií, koalice, finančních institucí… prostě téměř všech. Proto raději na pravidelné tiskové konferenci zdůraznil: „Nikdy jsem neřekl, nikdy jsem neuvažoval a rozhodně nikdy nenavrhnu zrušení stavebního spoření.“

Příspěvek ze stavebního spoření je placen ze státního rozpočtu. Ve státním rozpočtu ale nejsou virtuální peníze, nýbrž peníze nás všech, daňových poplatníků. Státní příspěvek stavebního spoření v zásadě dělá to, že v podobě daní občanům peníze sebere a obratem (se zpožděním a po snížení o náklady na výběr peněz a jejich přerozdělení) je zase vrátí. Důsledkem je zvyšování dluhu české ekonomiky o cca 15 mld. Kč ročně.

A kdo na tom vydělá? Především stavební spořitelny. Za uzavření smlouvy si nechají zaplatit nejčastěji 1 % cílové částky (o toto se rozdělí s mohutnou distribuční sítí), za vedení účtu několik set ročně a za vklady na „nepřekonatelném spoření“ platí 1 až 2 %… za vklady vázané 6 let. Pro srovnání: aktuální úrokové sazby na spořících účtech bez výpovědní lhůty dosahují přibližně 3% úroku.

Je třeba podotknout, že stavební spoření jako systém má smysl. I bez státní podpory. Jeho smyslem je spoření za nízký úrok výměnou za jistotu úrokové sazby z úvěru v budoucnosti.

"Jakékoli zásahy by mohly mít nebezpečné dopady na celý trh. Došlo by k útlumu stavebního spoření. To by rovněž znamenalo, že by byl nedostatek prostředků na úvěry, a došlo by tím i k postupnému útlumu půjček, které dávají stavební spořitelny. Prodloužily by se čekací doby na úvěr," uvedl Vojtěch Lukáš, předseda Asociace českých stavebních spořitelen.

Ano. K útlumu by došlo. Znamenalo by to ale snížení úsilí lidí o zajištění vlastního bydlení? To byl totiž cíl státní podpory stavebního spoření.