Měl by se zrušit odpočet hypotéky od daně z příjmu?

Odpočet úroků u úvěrů na bydlení

Úroky z hypotéky (nebo z úvěru ze stavebního spoření) si můžete odečíst při pořízení vlastního bydlení, pro vlastní potřebu, pro nákup musíte použít právě úvěr určený na bydlení. Od daní si můžete odečíst pouze zaplacené úroky, přičemž ty odečítáte od daňového základu. Snížení povinné daně z příjmu je tak 15% podíl zaplacených úroků.

Daňový odpočet můžete použít jednou ročně. Buďto v ročním zúčtování daně nebo v daňovém přiznání. Pro většinu zaměstnanců použití tohoto odpočtu znamená vznik daňové vratky. Stát vám tedy vyplatí zpět peníze, které zaplatíte na dani z příjmu během daňového období. Osobám samostatně výdělečně činným tento odpočet snižuje případnou daň z příjmu. A díky odpočtu zaplatí méně na dani z příjmu.

Odpočet funguje následovně. Nejdříve si spočtete svůj daňový základ, kam zahrnete příjmy ze závislé činnosti (např. zaměstnání), ze samostatné výdělečné činnosti (např. OSVČ), z pronájmu a další příjmy (např. prodej nemovitosti). Z tohoto daňového základu odečítáte daňové odpočty, tady odpočet hypotéky, ale i jiné, jako například odpočet na životní pojištění nebo penzijní spoření. Poté z poníženého základu počítáte 15% podíl, to je povinná daň z příjmu. A z té následně odečítáte daňové slevy, např. slevu na poplatníka nebo daňové zvýhodnění na děti.

Proč by se měl tento odpočet zrušit?

Nutno říct, že v tuto chvíli neprobíhají výrazné politické debaty o rušení odpočtu hypotéky. Rušení tohoto odpočtu bylo zmiňované v kovidovém období, v roce 2020, v souvislosti se zrušením daně z nabytí nemovitosti. Nakonec byl ale odpočet pouze upraven a snížen na polovinu pro nově čerpané hypotéky. Občas ale můžete narazit na odborný názor, že tento odpočet nefunguje jako podpora pořízení vlastnického bydlení pro nízkopříjmové skupiny a že dokonce může mít negativní dopad na růst ceny nemovitostí. Že může přeneseně zhoršovat situaci na realitním trhu a zvyšovat ceny.

^REKLAMA

Odpočet je určen spíše bohatým

Už z logiky použití odpočtu je vidět, že nejvíce z něj získávají lidé čerpající vysokou hypotéku, kteří zaplatí na úrocích během daňového období nejvíce. Vysokou hypotéku dají pouze žadatelům s dostatečnými příjmy. Odpočty úroků tak v nejvyšší možné míře využívají pouze vysokopříjmové skupiny, je otázkou, zda by stát měl právě tyto skupiny podporovat daňovými odpočty při pořízení vlastnického bydlení.

Dalším aspektem je to, že ty opravdu nízkopříjmové skupiny odpočet ani nedokáží uplatit. Jejich roční povinná daň z příjmu je často rovna nebo se blíží výši základní daňové slevě na poplatníka. I když tyto skupiny kupovaly bydlení na hypoteční úvěr a můžou uplatit tento rozpočet, tak v praxi je čerpání tohoto odpočtu opravdu minimální.

Ostatně nízkopříjmové skupiny často ani nedosáhnout na vlastnické bydlení a na čerpání hypotéky nebo úvěru ze stavebního spoření. Tento aspekt je stále zřetelnější s tím, jak postupně rostou ceny nemovitostí. Přičemž tento růst v minulých letech výrazně přesahoval růst celkové životní úrovně. Odpočty z hypotéky se tak staly téměř výhradně rozpočtem pro vysokopříjmové skupiny. Ty nízkopříjmové na hypotéku nedosáhnou, bydlení řeší pronájmem a odpočet nečerpají.

Neměl by stát podporovat více nájemní bydlení?

Jestli něco minulá dekáda na českém realitním trhu ukázala, tak to je fakt, že Češi sice chtějí vlastnit své bydlení, ale bohužel se stále častěji musí spokojit s pronájmem. Na tom není nic až tak neobvyklého, ostatně v mnoha vyspělých zemích jsou pronájmy velmi obvyklé a oblíbenější než u nás. Stačí se podívat třeba na rezidenty ve Vídni, kteří ve velké míře bydlí v nájemních obecních bytech a rozhodně tím nijak netrpí.

Jaký je ale rozdíl mezi českým a rakouským hlavním městem? Především vytrvalá a dlouhodobá podpora nájemního bydlení. Která ve Vídni funguje a v Česku vlastně ani není řádně definována. Stát sice v rámci odpočtu na bydlení podporuje vlastnické bydlení, ale bez odpovídající podpory, kterou by mohl nabídnout u pronájmů. Sice funguje příspěvek na bydlení, na který stále častěji sahají i lidé se středními a vysokými příjmy. Ale výraznější podpora nájemního bydlení chybí.