Nájemní vs. vlastní bydlení: Jak se bydlí v Evropské unii?

Téměř 70 % obyvatel EU své bydlení vlastní

Dle údajů z loňského roku své bydlení v EU vlastnilo celkem 69,7 % obyvatel. V Česku nemovitost vlastní nemovitost k bydlení téměř 80 % obyvatel (78,9 %). Oproti západoevropských zemím je to spíše vysoká hodnota, ale mezi bývalými komunistickými zeměmi patří Česko spíše k těm, kde stále bydlí velká část obyvatel v pronájmu.

Za komunismu to nešlo, teď to jde?

Čím je vlastně způsoben tak velký podíl vlastnického bydlení právě v postkomunistických zemích? Pravděpodobně za to může nastavení, kdy obyvatelé nevlastnili téměř nic během komunismu, byl to přece komunismus. V okamžiku, kdy se trh s nájemním bydlením po revoluci dereguloval a zprivatizoval, bylo koupení vlastního bydlení pro mnoho lidí jediným možným představitelným krokem.

Dalším faktorem nejspíš byly relativně nízké ceny nemovitostí a k tomu v posledních letech rostoucí platy. Na vlastní byt s hezkou hypotékou dosáhl v posledních letech kde kdo. Pokud k tomu přidáme i velmi nízkou migraci obyvatel, tak je jasné, že Čechům a dalším slovanským národům se vlastní bydlení vyplatí. Oproti tomu západní Evropané mají tendenci se častěji stěhovat za prací a nemají problém si své bydlení pronajmout.

zdroj: Eurostat

^REKLAMA

Jak se bydlí v západní Evropě?

V poválečném období bylo vlastnictví domu nebo bytu považováno za projev bohatství a také pozitivního přínosu pro společnost. Proto byla koupě vlastní nemovitosti promována státními úřady a koupě byla samozřejmě i podporována například dotacemi nebo deregulací trhu s kapitálem, především s hypotékami. Největší dopad měly tyto státní politiky ve Velké Británii a Irsku, v Nizozemí nebo ve Skandinávii.

Trošku odlišná situace ovšem byla po válce ve Francii a v Německu. Tyto dvě země byly výrazně zničeny válečnými operacemi a především v Německu byl po válce velký nedostatek bydlení. Problém byl v té době řešen především sociálními byty a vlastnictví nemovitosti nebylo hledanou alternativou. Stejně tak v sociálně zaměřené Francii bylo sociální bydlení jedním z hlavních proudů. A podporováno nejen státem, ale i významnými architekty, kteří se podíleli na rezidenčních projektech.

Spolu s rostoucím blahobytem se ovšem situace měnila i v dalších západo- i severoevropských zemích. Sociální bydlení jako alternativa pro příjmově slabší sociální skupiny bylo postupně prosazováno i pro ostatní. A získávalo stále větší podporu. Ostatně rakouský model z Vídně, která aktivně vstoupila na trh s nájemním bydlení, je často skloňován i v Česku.

V Německu se jako hlavní faktor prosadila také státní regulace nájemního bydlení. Ostatně cenová regulace berlínského trhu pronájmů se občas objeví i v českých novinách. Spolu s absencí dotací na nákup nemovitosti a s tím, jak se ceny nájmů udržovaly relativně nízko k disponibilním příjmům obyvatel, je tak Německo jedna z nejlevnějších oblastí v pronájmu nemovitostí.

^REKLAMA

Tyto faktory se poté přepsaly do skutečnosti, že v současné době má právě Německo a Francie nejmenší podíl vlastnického bydlení. V Německu vlastnilo svůj byt či dům v roce 2020 pouhých 50,4 % obyvatel. Méně než 60 % vlastních nemovitostí najdeme také v Rakousku, Dánsku nebo Švédsku.

Náhradový poměr důchodu jako hlavní faktor na východě?

Jedním z faktorů, o kterém se až tak často nemluví v souvislosti s bydlením, je výše důchodů. Nízké důchody nahrávají spíše vlastnickému bydlení. Neboli pokud chcete mít jistotu, že ve stáří budete důstojně bydlet, je lepší bydlení vlastnit. A pokud víte, že se o vás i ve stáří stát postará, ať už odpovídající výší důchodů, nebo regulací nájmů, tak můžete bydlet v nájmu celý život a vaše životní úroveň si ani nevšimne.

Ve bývalých postkomunistických zemích je náhradový poměr důchodu k poslední pobírané mzdě často velmi nízký. K tomu připočtěme minimální regulaci nájemního bydlení a hned je jasné, že obyvatelé si rychle spočítají: lepší je vlastnit než platit nájem. A to i za cenu toho, že většinu svého aktivního života budou splácet vysokou hypotéku.