Namrzlé chodníky: Kdo má odškodnit zraněné chodce?

Komu chodník patří?

Klíčovou otázkou je otázka, komu chodník vlastně patří. Je to vlastník, kdo odpovídá za újmu, kterou by špatný stav chodníku mohl chodci způsobit.  Toto pravidlo zakotvila tzv. „chodníková novela“ zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v roce 2009. Podle § 27 odst. 3 zákona je „vlastník místní komunikaci nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit (…), ani na ni předepsaným způsobem upozornit.“ Pokud jde o závady způsobené povětrnostními situacemi, má vlastník povinnost závadu alespoň zmírnit.

Pokud je chodník samostatnou místní komunikací nebo součástí místní komunikace, odpovídá za bezpečnost obec. Jde-li o soukromý chodník ve vlastnictví majitele pozemku. „Do celého procesu vstupují různé dohody a smluvní vztahy, takže nakonec mohou být odpovědné například technické služby. Dopátrat se toho, kdo měl komunikaci správně ošetřit a z jehož pojistky se tak odškodnění vyplatí, občas připomíná spíše práci pro detektivy,“ uvádí společnost Vindicia, která se zabývá získáním odškodnění pro poškozené klienty. Podle experta na odškodnění Tomáše Becka ze společnosti Vindicia se přibližně u dvou třetin kauz vše táhne více než rok, přitom si však poškození na kompenzaci odnášejí v průměru zhruba půl milionu korun.

Byl chodec dostatečně opatrný?

V nedávném rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 2853/21 z června loňského roku připomněl Ústavní soud pravidla pro odškodnění chodců na chodníku. V řešeném případě si manželka stěžovatele chůzí na rozbitém chodníku při venčení psa podvrtla kotník, spadl a během pádu šlápla do díry na silnici, čímž si zlomila levý kotník. Po propuštění z nemocnice byla plně závislá na manželovi, který z důvodu péčé o manželku přišel o zdroj příjmů. Stěžovatel u Ústavního soudu napadnul rozhodnutí Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání proti druhostupňovému rozsudku jako nepřípustné a v souladu s dosavadní judikaturou.

„Závadou ve schůdnosti je pouze místo, které se celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, v čemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce, který jinak volí způsob chůze přizpůsobený obecně panujícím podmínkám,“ vysvětluje Nejvyšší soud skutečnost, že silniční zákon má zohlednit pouze tzv. nepředpokládané závady.

^REKLAMA

Toto odůvodnění ale není podle Ústavního soudu dostatečné. Odkazuje na dřívější nález sp. zn. I. ÚS 2315/15 týkající se úrazu na namrzlém chodníku, podle něhož domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví způsobené v souvislosti s nedostatečným stavem chodníku (resp. místní komunikace), mají soudy posuzovat, zda se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. „V rámci toho se mohou zabývt veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze, okolnostem, ale i zda volil vhodnou obuv, apod.“

Na druhé straně je ale potřeba, aby obecné soudy zhodnotily také to, jestli a do jaké míry vlastník komunikace dodržel povinnost zajistit, aby komunikace (či chodník) umožňovala bezpečný pohyb chodců. „O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec, a naopak, nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace,“ uvádí Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2315/15.

Vše raději zdokumentovat

Stane-li se člověku na namrzlém chodníku úraz, doporučuje Tomáš Beck, aby člověk okamžitě vše nafotil například na mobilní telefon, a případně získal i výpověď svědka. „Zpětně se totiž stav chodníku prokazuje hůře – v době, kdy je člověk ošetřován v nemocnici, už může být ledovka ošetřena štěrkem nebo solením,“ vysvětluje Beck.

Úspěšný byl případ poškozené, kterou Vindicia zastupovala po nehodě na chodníku před panelákovým domem, kde bydlela. Zprvu se společnost obrátila na společenství vlastníků jednotek, poté na město. „Nakonec se podařilo zjistit, že je pozemek v gesci technických služeb, které se ovšem vyplacení odškodnění bránily. Případ tak skončil u soudu. Naštěstí zde zafungovali svědci události, kteří dosvědčili, že místo vůbec nebylo posypané, což potvrdili i záchranáři, kteří pro paní přijeli se sanitkou,“ uvádí Beck.