Nechceme změny ve stavebku

Změny ve stavebním spoření připravované vládou nepatří mezi oblíbené. Státní příspěvek již snížen nebude (zatím), ale na pořadu dne je zavedení účelové vázanosti státního příspěvku a „produktové řešení“ stavebního spoření, které je největším trnem v oku stavebních spořitelen.

Stavební spořitelny produktové řešení vážně ohrožuje. Proč by si měly jejich mateřské banky držet samostatné společnosti, když budou moci vytvořit vlastní produkt stavebního spoření – a vybrané peníze využít nacokoli, nejen na poskytování úvěrů na bydlení? Vždyť by to pro ně bylo neefektivní. Stavební spořitelny se ale nechtějí vzdávat bez boje.

Největší stavební spořitelna – ČMSS (Liška) – se vydala hledat podporu mezi lidi na sociální síti Facebook. V červnu založila stránku „Nechceme změny ve stavebku“, kde vysvětluje důvody, proč jsou navrhované změny špatné. A za měsíc a kus fungování stránka našla podporu u více než 950 uživatelů sociální sítě.

Rozsáhlou informační kampaň o novele spustila také celá Asociace českých stavebních spořitelen (AČSS). Samozřejmě celkové vyznění kampaně je vůči novele nepřátelské. Hned v úvodu k právním aspektům novely asociace uvádí:

„Návrh novely přináší řadu právních konstrukcí, které nesou znaky snahy stavební spoření omezit a nerespektují obvyklé právní principy tvorby norem. Porušuje celou řadu principů, kterým normotvroba podléhá.“

A konkrétních výtek mají stavební spořitelny hodně.

^REKLAMA

Retroaktivita

První námitkou proti návrhu novely zákona o stavebním spoření je zpětná účinnost. Tato námitka ale nejspíš neobstojí, stejně jako neobstála v případě snížení státního příspěvku. Ostatně – stát do již uzavřených smluvních vztahů zasahuje prakticky neustále a kupříkladu změna ve výpočtu daní či sociálního a zdravotního pojištění také neplatí až od nově uzavíraných pracovních smluv.

Účelovost

Účelovost vnímá Asociace také problematickou. Sice by mělo dojít k rozšíření účelu i na možnost převodu do penzijního připojištění (či penzijního spoření), ovšem na rozdíl od požadovaného prokázání účelu na bydlení jen u státního příspěvku, by měly být na penzijní připojištění převedeny prostředky všechny, „včetně uspořené částky a úroků, které jsou osobním vlastnictvím účastníků stavebního spoření a se státní podporou nemají nic společného.“

Stavební spoření na penzi

Stavební spořitelny lobbovaly za zapojení stavebního spoření do penzijního systému, což by zvýšilo jejich atraktivitu pro klienty a tím jejich životaschopnost. Způsob, jakým se v novele se zapojením počítá, se jim ale nezamlouvá: „Nemotivuje dostatečně účastníka k rozšíření úspor na penzi, ale podporuje v zásadě jen přelévání prostředků do penzijního systému.“ A proč se jim způsob zapojení nelíbí? „Zapojení do penzijní reformy je nastaveno tak, aby směřovalo jen k odlivu prostředků ze systému stavebního spoření.“

Rovný přístup pro všechny

Produktové pojetí stavebního spoření je největším trnem v oku současných stavebních spořitelen. Ty v současnosti mohou ostatním finančním produktům konkurovat štědrým státním příspěvkem, na který mají monopol. O ten produktovým pojetím přijdou, neboť banky budou moci nabízet stavební spoření i bez stavebních spořitelen. Konkurence stavebních spořitelen se tak rozšíří nejen na další banky, ale i jejich matky budou zvažovat, zda se jim stavební spořitelna ještě vyplatí.

Nejsilnějším argumentem stavebních spořitelen proti produktovému řešení je nerovný přístup. Stavební spořitelny mají silně omezené možnosti použití klientských prostředků podle zákona o stavebním spoření. Banky budou omezeny jen obezřetným podnikáním – a s prostředky uložených na produkt stavebního spoření budou moci nakládat stejně jako s prostředky ostatními.

^REKLAMA

Stavební spořitelny nejspíš s argumentem neobstojí… vláda se pojistila. V novele dává stavebním spořitelnám možnost rozšířit svou licenci a stát se univerzální bankou. O to ale stavební spořitelny nestojí. Vždyť jsou samy členy finančních skupin, v nichž univerzální banka zastoupena již je.

Klamání spotřebitele

Produktový přístup ke stavebnímu spoření podle stavebních spořitelen zakládá na klamání spotřebitele. Bankovní produkt stavebního spoření bude odlišný od produktu stavebních spořitelen, což vychází z odlišné legislativy a regulace. Navenek se ale oba produkty budou tvářit stejně.

Zda má argument šanci na úspěch, lze těžko posoudit. Pokud by uspěl, musely by nejspíš většinu svých produktů přejmenovat i družstevní záložny. Ty jsou také zakládány podle odlišného zákona než banky a nikdo (zatím?) jejich běžné a spořicí účty za klamání spotřebitele nepokládá.

Obtížné získání univerzální bankovní licence

Stavební spořitelny považují nabídku rozšíření bankovní licence za nerealistickou. „Vzhledem ke specifiku jejich stávajícího portfolia (spořící fáze 6 let a následná úvěrová fáze 15 let) budou mít problémy se získáním licence univerzální banky, neboť Česká národní banka může považovat jejich portfolia za nevhodná.“

Jejich obavy nejsou nereálné. Vždyť i Česká národní banka považuje peníze na stavebním spořením za potenciální riziko. Ovšem ČNB právě proto transformaci stavebního spoření podporuje.

^REKLAMA

Zásah do vlastnického práva klientů

„Právo účastníka na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření je v uzavřeném systému obzvláště zajištěno. Naproti tomu by právní postavení účastníka stavebního spoření u univerzální banky nebylo nadále srovnatelně zajištěno, ale bylo by, právě kvůli otevřenosti systému, vystaveno dalším rizikům, která jsou uzavřenému systému stavebního spoření cizí. Z toho vyplývají nevýhody a zhoršení vlastnického postavení účastníka.“ 

Stát do vlastnického práva obdobným (a dokonce i zásadnějším) způsobem zasahuje běžně. V poslední době se hovoří např. o zrušení či omezení listinných akcií na doručitele – tedy zakázání anonymního vlastnictví podniků. To je zásah, který má mnohem větší dopady na práva majitelů akcií než produktové řešení stavebního spoření na klienty. Zda jsou takové zásahy oprávněné či správné, je otázkou pro mnohem širší debatu.

Zásah do svobody podnikání

Stavební spořitelny připouští právo státu měnit podmínky státní podpory. Ale pokud by odliv klientů způsobený změnami podpory a tím způsobeným snížením zájmu o stavební spoření byl příliš velký a ohrozil současnou podobu systému stavebního spoření – „To by mohlo představovat zásah do práva na svobodné podnikání stavebních spořitelen a jejich vlastníků.“

(Nepřímé) vyvlastnění

„Novela by mohla vést až k (nepřímému) vyvlastnění majitelů stavebních spořitelen z důvodu de facto likvidace systému stavebního spoření jako specializovaného odvětví.“

Jedním z důvodů změn je závislost systému na „přátelských klientech“ – tedy klientech, kteří spoří, čerpají státní příspěvek, ale úvěr neplánují využít. To podle zprávy z hodnocení dopadů regulace ohrožuje likviditu stavebních spořitelen a je to jedním z důvodů pro současný návrh novely.

„Toto tvrzení je přitom zásadním nepochopením systému stavebního spoření jako uzavřeného systému, který je stabilní a anticyklický,“ uvádí stavební spořitelny a dodávají: „Jeho stabilita je ohrožena pouze v případě, že dojde k nesystémovému zásahu státem změnou právní regulace.“

Závěrem

Strach o svou existenci deklarují stavební spořitelny zcela otevřeně. V závěru shrnutí právních aspektů novely zákona o stavebním spoření uvádí: „Existuje přitom riziko, že stát svým nesystémovým zásahem zlikviduje systém stavebního spoření v jeho tradiční podobě.“

Pravděpodobně mají stavební spořitelny pravdu. Otázka ale zní, zda v dnešní době (či v dohledné době budoucí) má tradiční systém stavebního spoření ještě význam. Systém, který většina voličů vnímá jako „způsob, jak dostat ze státu alespoň něco zpět“, za což platí 1 % z cílové částky a přibližně 300 Kč ročně stavebním spořitelnám, které jim nabízí při vázací době 6 let úrok kolem 2 % ročně…