Omezování krátkodobých pronájmů obcemi jde proti vývoji tuzemského trhu i zkušenostem ze zahraničí
Schvalování novely zákona o podmínkách podnikání v cestovním ruchu je před druhým čtení. Prozatím v ní navzdory výtkám zůstává pravomoc obcí regulovat krátkodobé pronájmy. Od ní si někteří slibují zlepšení bytové situace a snížení cen nájemného. Jak ale ukazují data z trhu či zkušenosti ze zahraničí, jde o zkreslená očekávání.
V Praze tvoří nemovitosti využívané ke krátkodobému pronájmu jedno procento celkového bytového fondu hlavního města. Aktivních bylo v loňském roce zhruba 7500 nabídek sdíleného ubytování, převážná část v okolí centra města.
„Pravomoc obcí řeší problém, který jsme tu měli před 6 lety. Trh se ale mezitím zásadně změnil. jak co se týče skladby turistů, tak samotných čísel. Covid trh pročistil a zprofesionalizoval. Aktuálně je na 60 % objemů oproti roku 2019, byť počet turistů předcovidová čísla loni překonal,“ shrnuje Matěj Koutný, předseda České asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí (ČAPUS).
Podle Českého statistického úřadu bylo loni hostů v tuzemských hromadných ubytovacích zařízeních o 820 000 více oproti roku 2019 a počet přenocování byl o 264 000 nocí vyšší. Sdílené ubytování podle ČAPUSu dnes oslovuje nejvíce mladé rodiny, pro něž nabízí apartmány více komfortu než tradiční hotely.
Dopady na bytový fond
Ač se počet bytů v metropoli zvyšuje, stále se nedaří stavět dostatečně. Za první tři čtvrtletí se loni prodalo 5350 bytů, což představuje dvojnásobek oproti předloňsku, a očekává se, že za celý rok půjde o více než sedm tisíc bytů, tedy obdobně jako v rekordním roce 2021. Analytici včetně Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ale dlouhodobě upozorňují, že pro uspokojení poptávky by bylo potřeba každý rok postavit alespoň deset tisíc nových bytů.
REKLAMA
„V tomto kontextu chybělo na trhu během posledních let kolem čtyř a půl tisíce bytů ročně. I pokud by se tak všechny byty využívané ke sdílenému ubytování dostaly naráz na trh, znamenalo by to pozastavení nárůstu cen některých typů nemovitostí – zejména drahých bytů v centru města – na období kratší než rok a půl. A to za cenu likvidace turistického odvětví navázaného na tento segment, který zaměstnává tisíce osob,“ vysvětluje Matěj Koutný, s tím, že plošná regulace by nepřinesla kýženou úlevu.
I proto asociace nesouhlasí s případným udělením pravomoci obcím, aby mohly libovolně určovat maximální počet dní v roce a období, kdy bude, respektive nebude možné sdílené ubytování poskytovat.
„Dopady na nájemní trh by byly minimální a velmi lokální, na druhou stranu by vedly ke zdražení hromadných ubytovacích zařízení či k tomu, že byty, které by v nabídce krátkodobého ubytování zbyly, by zbytečně zůstávaly po určitě období nevyužívané,” doplňuje Koutný. Nyní se průměrná obsazenost sdílenéno ubytování pohybuje kolem 60 %.
Srovnání z Varšavy a Barcelony
Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že omezování sdíleného ubytování k větší stabilizaci nájemního trhu nevede. Například Barcelona, která patří mezi města, jež se krátkodobé ubytování snaží co nejvíce omezovat, zavedla již v roce 2014 přísná omezení pro license na turistické ubytování v centru města, které výrazně omezily jak počet sdílených jednotek, tak dnů, kdy mohou být pronajímány.
Nicméně údaje po deseti letech ukazují, že ceny běžných nájmů za tu dobu vzrostly o více než 70 procent a průměrná cena hotelového pokoje se zvýšila o více než 60 procent. Důvodem byla i velmi omezená výstavba – v dané dekádě se postavilo nejméně domů od roku 1970.
Právě dostatečně výstavba se ukazuje být nejúčinnějším nástrojem pro stabilizaci nájemních cen. V o třetinu větší Varšavě staví v poslední dekádě 20–25 tisíc bytů ročně a tamní nájmy se daří držet na částkách o třetinu nižších oproti pražským. „Obce a stát by se měli snažit o maximální podporu a zjednodušení nové výstavby, eTurista by měl sloužit k tomu, k čemu byl původně navržen – kontrole trhu, pomoci s výběrem poplatků a snížení byrokracie,” uzavírá Matěj Koutný.
