Jak moc je zpátečnický koncept patnáctiminutového města?

Patnáctiminutové město

Koncept patnáctiminutového města se svou podstatou vrací do minulosti, do začátku minulého století, kdy nebylo běžné vlastnit auto. A kdy lidi chodili nejčastěji pěšky. Do práce, do školy, na nákup, na návštěvu. Vše si člověk vyřídil v dosahu patnáctiminutové chůze.

Autorem tohoto mírně zpátečnického konceptu je Carlos Moreno, který s ním přišel v roce 2016. Hlavní myšlenkou je to, že ve městě, kde se snadno dopravíte pěšky a kde můžete chodit bezpečně a neomezeně, se dobře bydlí. Neboli, kde se dobře chodí, tam se dobře bydlí.

Patnáctiminutové město neznamená automatický zákaz aut ve městě, ale předpokládá, že to auto prostě nepotřebujete. Tím, jak ubydou v ulicích auta, protože je obyvatelé už nebudou potřebovat, tak město získá další prostor pro rozvoj veřejného prostranství. Navíc život bez aut má hned několik pozitivních dopadů. Snižuje produkci skleníkových plynů a zlepšuje životní prostředí. Také podporuje fyzickou aktivitu obyvatel a zlepšuje jejich zdraví. A navíc i zvyšuje bezpečnost v ulicích, dopravní nehody se moc nestávají v místech, kde nejezdí auta.

Je to zpátečnické a brzdí to pokrok lidstva

Tak by se asi daly shrnout největší námitky proti patnáctiminutovému městu. Protože tento koncept jde ruku v ruce s myšlenkou světa bez aut, tak to vlastně zastavuje technický pokrok. Navíc to narušuje právo každého z nás se dopravovat kamkoliv a kdykoliv vlastním automobilem. Který mám právo zaparkovat přímo na ulici před svým domem.

^REKLAMA

Patnáctiminutové město navíc může vytvářet uzavřená čtvrtě a gheta a vlastně izoluje obyvatele na jasně omezeném území, které dokáží dosáhnout vlastní chůzí. Zmenšuje také životní prostor jednotlivce. Práce, bydlení, koníčky… to vše je jen v jedné jasně dané oblasti.

Navíc je tento koncept často spojený se zákazem aut, s omezením parkovacích míst nebo s omezením automobilového provozu. Což se také nemusí každému líbit. Jedno až dvě auta v rodině se staly v posledních letech standardem. Stejně tak jako to, že bydlíme v rodinných domech za městy, veřejnou dopravu využíváme stále méně a upřednostňujeme jezdit autem. Do práce, do školy, na nákup, na návštěvu, ke kadeřníkovi. Proti tomu všem patnáctiminutové město staví svou utopickou vizi pěší dostupnosti.

Může patnáctiminutové město uspět?

Sám Carlos Moreno ale tvrdí, že současná města mají tendence izolovat obyvatele od společnosti a že naopak patnáctiminutové město znamená snažší, zdravější a společensky angažovanější život. Pravdou je, že řada měst se touto myšlenkou v posledních letech inspirovala. A v Paříži dokonce přizvali Carlose Morena jako poradce pro rozvoj města.

V duchu tohoto konceptu omezují v dnešních především západoevropských metropolích vjezdy automobilové dopravy. Města zcela bez aut nebo s výrazně omezeným vjezdem jsou tak stále častější. Amsterdam, Kodaň, Barcelona nebo Paříž. Alespoň minimální inspirace patnáctiminutovým městem můžeme vidět po celé Evropě. Dokonce i v Americe se tímto konceptem začínají inspirovat. I když je tedy pravda, že to americké pojetí spíše připomíná satelitní městečko.

Patnáctiminutové město v nové době

Odpůrci tohoto klimatického lockdownu můžou mít mnoho námitek.  Ale je pravdou, že daný koncept rozhodně není dogmatickým seznamem pravidel, která by musela současná města splňovat. Je to spíše jen návrh na to, jak by mohla v moderní době města fungovat. Tak, aby nabídla maximální pohodlí pro své obyvatele. Ostatně i Praha inspiraci tímto konceptem přiznává.

Má tedy patnáctiminutové město budoucnost v územním rozvoji? Opravdu se lépe bydlí ve městě, kde mají přednost chodící obyvatelé? Nebo by se naopak měla města přizpůsobovat automobilové dopravě? Je město bez aut zpátečnické nebo naopak pokrokové?