Podvod v realitní kanceláři: Kde končí odpovědnost jednatele?
Za poměrně malého zájmu médií dokončil na počátku roku Městský soud v Praze soudní řízení v případu, jenž se týkal zpronevěry sumy téměř 6 000 000 Kč dvěma pracovníky velmi známé realitní kanceláře.
Realitní společnost fungovala na principu „Ponziho schématu“. Klient, prodal (například) garsonku za 2 miliony korun, a i když se dohodl, že provize realitky bude 50 000 Kč, realitka si z utržených (a u ní uložených) peněz vzala třeba 300 000 Kč, které utratila za svůj chod. Klienta vyplatila, až prodala jiný, další byt od jiného klienta. A opět se kolotoč roztáčel nanovo. Na konci samozřejmě byla skupina nevyplacených klientů, čekajících na svoje peníze.
Městský soud v Praze řešil jeden konkrétní případ. A to, co je na celé věci k pozastavení, je skutečnost, že k soudu, v pozici obviněných, docházel jednatel firmy a jako druhá osoba obviněná byl finanční ředitel firmy. Majitel postižen nebyl.
Oba dva v případu obvinění muži k soudu docházeli jen z počátku. Pak je již vozila soudní eskorta, neboť v jiném případu, též souvisejícím s realitní kanceláří, dostali 5 roků vězení a nastoupili trest.
Oba muži se hájili tím, že jako pouzí vykonavatelé příkazů majitele nejsou za toto odpovědní. Zejména u jednatele firmy ovšem senát Městského soudu v Praze měl o tomto velké pochybnosti.
I když jednatel byl zřejmě skutečně pouze jednatelem de jure, práci pro společnost nijak nevykonával a v kancelářích firmy se jen mihnul, aby si dal s finančním ředitelem to pověstné kafíčko, nezprošťovalo jej toto odpovědnosti za chod firmy.
Jak praví staré Německé přísloví: S kým tě chytí, s tím tě pověsí.
Jednatel házel vinu na majitele a finančního ředitele. Finanční ředitel zase na jednatele a majitele. A majitel? Ten skončil v nemocnici. Dlouhodobá nemoc. Neschopen soudního líčení. Jednatel a finanční ředitel tedy jsou ve vězení a kromě 5 roků odnětí svobody jim ve zmiňovaném řízení ještě Městský soud v Praze přidal náhradu škody rukou společnou a nerozdílnou ve výši 5 000 000 Kč v tomto konkrétním případě. Další řízení je čekají.
U mnoha lidí se setkávám s tím, že se domnívají, že pozice jednatele firmy je jakousi zástěnou pro jednání s úřady, ale jinak nemá valné odpovědnosti. Rádi přijímají pozici jednatele a nechávají si za toto vyplácet jednotky tisíc korun měsíčně s tím, že to považují za skvělý výdělek. Dojde-li na „lámání chleba“, řeknou na Policii u výslechu, že o ničem nerozhodovali, nikde není jejich podpis, že oni nic neprovedli.
Tato „taktika“ vychází povětšinou jen do toho okamžiku, než se stane nějaký velký průšvih. U malých průšvihů skutečně Policie (zcela nelogicky) vysvětlení o fiktivnosti jednatelství povětšinou přijímá. U větších věcí ale vše přenechává soudům, tedy státní zástupce sděluje obvinění a soud nařizuje hlavní líčení, kde soudy jsou (povětšinou) nemilosrdné a na fiktivnost jednatelství nepřihlíží.
Jsem přísedícím Městského soudu. A v současné době mám „na stole“ tři ekonomické případy, ve všech třech se jednatelé hájí, že o ničem nevěděli, ve všech třech jsou ovšem oni součástí obžaloby a u soudu vystupují v pozici obžalovaného.
Jednatel má právo i povinnost jednat za společnost a má dostatek nástrojů k tomu, aby společnost kontroloval, řídil a případnému nekalému konání zabránil. Naprosto nepochopím myšlení člověka, který za 5000 Kč měsíčně podepíše jednatelství u společnosti, kde o ničem nerozhoduje, nezná ani strukturu společnosti a netuší, čím se vlastně společnost zabývá. Takový jednatel, který se pak (nelogicky) chová ve smyslu „čím méně budu vědět, tím lépe“, se nemůže divit, když mu jednou přijde obsílka a on se bude muset obléci do svátečních šatů a jít si k soudu vyslechnout rozsudek.
Jednatelství u společností je závažný úkon a každý jednatel by si měl důkladně rozmyslet, než takový krok učiní. Jednatelství brát odpovědně, provádět kontrolu a řízení společnosti a přirozeně, fiktivní jednatelství nebrat vůbec – a o takové činnosti ani neuvažovat.