Pravidla běžné údržby a oprav se změnila. Za co a kolik musí nájemník platit?
Podle nového občanského zákoníku je nájemce povinen provádět a platit běžnou údržbu a drobné opravy, které souvisí s užíváním bytu. S příchodem nového občanského zákoníku v lednu 2014 došlo ke zrušení nařízení vlády z roku 1995, které do té doby drobné opravy a běžnou údržbu v nájemním bytě upravovalo. Zrušené nařízení se ale využívalo i nadále v případě, že v nájemní smlouvě nebyly běžná údržba a opravy výslovně definovány. Nově schválené nařízení vlády, které vejde v platnost od příštího roku, dosud využívanou úpravu aktualizuje a zvyšuje limity nákladů, které hradí nájemce.
Péče o omítky a podlahy je v režii nájemce
Za běžnou údržbu je ve schváleném nařízení považováno „udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při delším užívání bytu.“ Nájemce je tedy povinen byt malovat, opravovat omítky či tapetovat, čistit podlahy, obklady stěn či vodovodní odpady až ke svislým rozvodům. Cílem běžné údržby je udržovat zařízení, které je součástí bytu, funkční.
Nájemce musí také provádět a hradit pravidelné prohlídky a čistit vodovodní výtoky, baterie, sprchy, ohřívače vody, dřezy, vany, splachovače či kuchyňské vybavení jako je například sporák, vařič, trouba, digestoř, kuchyňská linka, ale i vestavěné a přistavěné skříně.
Údržba a povinnost drobných oprav, které musí zajistit nájemce, se týkají i kamen a kotlů. Pronajímatel ale musí zajistit opravy v případě poškození radiátorů a rozvodů ústředního topení.
Na hlavní uzávěry nesahejte
Opravovat a při poškození měnit musí nájemce na vlastní náklady také zámky a kliky vstupních dveří do bytu, rolety a žaluzie, zásuvky, vypínače, zvonky, žárovky, domácí telefony, zásuvky rozvodů datových sítí i signálů televizního vysílání, klimatizace, spínače ventilace, centrální vysavač či audiovizuální zařízení, která otvírají vchodové dveře do domu.
REKLAMA
Nájemce musí zaplatit i za opravy a certifikace bytových měřidel, které slouží k rozpočítávání nákladů na vytápění či spotřeby vody. V neposlední řadě se opravy a kontrola vztahují i na termostaty nebo hlásiče kouře a požáru a vodovodních baterií s elektronickým řízením.
Opravy a výměny uzavíracích ventilů rozvodu plynu či uzavíracích armatur na rozvodech vody provádí také nájemce. Pronajímatel ale musí zajistit opravy hlavních uzávěrů plynu či vody pro byt, výměny sifonů či lapačů tuku.
Výčet zařízení a jeho částí, o které se musí starat nájemce, je ve schváleném nařízení nemalý a navíc není konečný. Pronajímatel totiž může požadovat i další opravy bytu a jeho vybavení, případně výměnu zařízení či jeho součástí, náklady ovšem nesmí překročit tisíc korun. Opakovaných nákladů na opravované zařízení se ale obávat nemusíte. Nařízení omezuje opakované a související opravy: „Provádí-li se na téže věci několik oprav, které spolu souvisejí a časově na sebe navazují, je rozhodující součet nákladů na související opravy. Náklady na dopravu a jiné náklady spojené s opravou, se do nákladů na tuto opravu nezapočítávají.“
Maximálně 100 korun za metr čtvereční
Nájemce se nepřiměřených výdajů obávat nemusí. Pronajímatel nájemce k postupným opravám bytu ve špatném stavu využívat nemůže. Nařízení chrání nájemce stanovením ročního limitu nákladů na opravy a údržbu. Za kalendářní rok tak nájemce zaplatí nejvýše 100 korun za metr čtvereční podlahové plochy bytu. Do plochy se jednou polovinou započítávají i sklepy, balkóny či lodžie.
Někteří pronajímatelé si raději opravy v bytě dělají sami a nevadí jim ani převzít náklady s tím spojené. S nájemcem se může v nájemní smlouvě dohodnout, že některé, případně i veškeré opravy a související náklady převezme na svá bedra sám.