Půjčka na splátku hypotéky aneb Cesta do propasti

Lidový slovník opět stále častěji protkávají pojmy jako „krize“, „nezaměstnanost“, „dluhy“… Mohou za to nejen média informující o situaci v eurozóně, mohou za to nejen vlády stahující své státy do dluhových pastí, ale může za to také skutečnost, že se recese dostává z televizních obrazovek do reálné ekonomiky – tedy do firem, které propouští, a do domácností, jejichž živitelé ztrácejí zaměstnání.

Je-li domácnost zatížená hypotékou či jinými velkými závazky, stává se pro ni ztráta příjmu o to více kritickou. Čím napnutější rodinný rozpočet je, tím je domácnost finančně ohroženější. A při rozpočtu bez dostatečných rezerv se může stát, že na splátku hypotéky peníze nezbydou. Stále častějším řešením pak je čerpání spotřebitelské půjčky na splátku hypotéky.

Půjčit si na splacení dluhu jiným dluhem může být za některých okolností výhodné. Kupříkladu tehdy, je-li nová půjčka levnější (i po započítání případných nákladů na předčasné splacení předcházející) než stávající. To ale rozhodně není případ půjčky na splátku hypotéky.

„Odložení“ splátky hypotéky a její rozdělení do menších splátek delší splatností odporuje snad všem zásadám řízení osobních a rodinných financí i rozumného úvěrování. A především to nic neřeší. Pokud domácnost nemá na splátku hypotéky v jednom měsíci, pravděpodobně nebude mít na splátku ani příští měsíc. Zvyšováním zadlužení se tak pouze propadá do stále hlubší roviny dluhové spirály. A ta se dokáže chovat jak tekuté písky.

Kam až může vést látání jednoho dluhu jinými, stále dražšími, ukazuje v současné době v plamenných barvách Evropská unie. Na úrovni rodinného rozpočtu to platí úplně stejně. Nebo ještě lépe: Na úrovni státu platí stejná pravidla jako na úrovni domácnosti. A to navzdory prohlášení některých populistických výroků politiků, že se dluhy (státu) platit nemusí. Pravda je taková, že musí.

Hypotéka splácená spotřebitelskou půjčkou v číslech

Domácnost, která začne vytloukat klín (hypoteční splátky) klínem (spotřebitelskými půjčkami) se dostává do dluhové spirály mnohem rychleji, než by se zpočátku mohlo zdát. Ukažme si to na příkladu.

Představme si rodinu, která čerpala hypotéku 2,5 mil. Kč na pořízení vlastního bydlení. Původně hypotéku chtěla co nejdříve splatit, a tak se rozhodla pro 20letou splatnost, kterou „ještě utáhla“, i když s minimálními rezervami. Úrokovou sazbu předpokládejme na úrovni 5 %. Anuitní splátka hypotéky tak činí (po zaokrouhlení) 16 500 Kč.

Rodina se dostane do finančních potíží a nebude mít peníze na splacení celé splátky. Bude si muset půjčit 10 tis. Kč a splátky rozloží na 1 rok při úrokové sazbě neúčelového úvěru 15 %. Měsíční splátka se bude pohybovat na úrovni těsně nad 900 Kč. Domácnost tak v daném měsíci bude muset zaplatit „jen“ 7 400 Kč, a pokud neumí pracovat s finančními informacemi, může se domnívat, že na transakci krásně ušetřila.

Tabulka 1: Výdaje domácnosti na splátky při jediné půjčce na splátku hypotéky

Jenže pak přijde další měsíc (a za ním ještě dalších 10 měsíců), kdy bude domácnost muset ze svého rozpočtu najít 17 400 Kč. A to v situaci, kdy již jednou neměla ani na nižší splátku. Rodina tak stojí před dilematem: Půjčit si dalších 10 000 Kč „jen za 900 Kč měsíčně“, nebo platit celou (zvýšenou) splátku?

Rozhodne-li se domácnost pro „pohodlnou“ variantu čerpání půjčky na splátku hypotéky i v dalších měsících, velmi rychle ji úvěr dostihne. Každý měsíc po dobu jednoho roku se celková splátka zvyšuje o dalších 900 Kč a po 12 měsících je vyšší než původní hypoteční splátka a ustálí se při čerpání stále nových a nových ročních úvěrů na splátku ve výši 17 300 Kč.

Tabulka 2: Výdaje domácnosti na splátky při každoměsíční půjčce na splátku hypotéky

Na jednu stranu se může zdát, že tento způsob může fungovat. Vždyť je splátka „jen“ o 800 Kč (bez použitého zaokrouhlování o 831 Kč) vyšší a při „rolování“ půjček je cena nižší než při jediné půjčce, která se následně splácí. Takto vyšší splátka znamená zdražení hypotéky z 5 % na téměř 5,6 % (bez započítání poplatků za sjednání s vedení spotřebitelských půjček) a za 20 let by to znamenalo zvýšení nákladů o téměř 200 tis. Kč. To v konečném důsledku není tak zlé. Ale…

Opět se dostáváme k jádru jezevčíka: Pokud domácnost měla potíže se zaplacením nižší splátky, bude mít velmi pravděpodobně potíže i se zaplacením splátek vyšších. Jak to řešit? Dalšími dluhy? Může se pak snadno stát, že domácnost novou půjčku nedostane. Co se stane pak?

V prvé řadě splátky úvěru vylétnou o 10 tis. Kč, které nelze znovu rozložit do dílčích splátek. Poté bude každý měsíc splátka klesat vždy se splacením dalšího úvěru.

Tabulka 3: Výdaje domácnosti na splátky úvěrů při splácení půjček na splátku hypotéky

Přestože se může zdát půjčka na splátku hypotéky řešením, jak bance platit včas a „nezatěžovat“ ji svými problémy, je to cesta značně ošidná. Asi jako procházka po zledovatělé skluzavce vedoucí do dluhové pasti.

Lepší řešení? Odklad splátek či prodloužení splatnosti

Při finančních potížích domácnosti je vždy vhodné s bankou komunikovat – a to co nejdříve a hledat konstruktivní řešení.

Jednou z možností je odklad splátek úvěru. Banka si sice naúčtuje nějaké poplatky za změnu smlouvy či nastavení nového splátkového kalendáře, ale nedochází k dalšímu zadlužování rodinného rozpočtu. Toto lze ale využít zpravidla až v pozdějších fázích úvěru, neboť banka zpravidla vyžaduje platbu alespoň úroků a odklad se týká pouze jistiny. A při anuitním splácení je v prvních letech splátka z naprosté většiny platbou úroků.

Druhou možností je prodloužení splatnosti. Tu některé banky nabízejí 30 až 40letou. Maximální splatnost úvěru je ale také dána věkem dlužníků, kdy úvěr musí být splacen ještě v produktivním věku a nelze ho zpravidla protáhnout do období penze.

Prodloužením úvěru z příkladu z 20 let na 30 let by došlo ke snížení anuitní splátky hypotéky na 13 421 Kč, tedy o více než 3 000 Kč. Pokud by banka přistoupila na 40letou splatnost, činila by splátka 12 055 Kč.