Regulované nájemné? Základ sociální nespravedlnosti

Regulace nájemného je z jedné strany opěvována jako způsob podpory nízkopříjmových domácností, které by si nemohly dovolit platit tržní nájemné, z druhé strany je kritizována jako necitlivý zásah do tržních mechanismů a základních lidských práv majitelů nemovitostí. Rozřešení, na čí straně je pravda, přinesl Český statistický úřad ve svém výběrovém šetření Příjmy a životní podmínky domácností 2012.

Výsledkem průzkumu ČSÚ je jednoznačný závěr: To, co zastánci regulace nájemného nazývají podporou „sociálně potřebných“, je naprostý nesmysl. Ve všech příjmových kategoriích žije v bytech s regulovaným nájemným přibližně stejný podíl domácností.

Tabulka 1: Podíl domácností s regulovaným nájemným v jednotlivých příjmových kategoriích

Poznámka: Příjmový decil: Seřaďte domácnosti podle výše příjmů od nejnižšího po nejvyšší a celou řadu rozdělte na deset stejných dílů. V prvním decilu (nejnižších 10 %) budou domácnosti s nejnižšími příjmy, v desátém decilu (nejvyšších 10 %) budou domácnosti s nejvyššími příjmy.

Zdroj: ČSÚ

V nájemním bydlení s regulovaným nájemným bydlelo v České republice v době sběru dat pro výběrové šetření 4,5 % všech domácností. Kupodivu nejchudší domácnosti se držely na průměru, stejně jako dva decily nejbohatších domácností. Odchylky v jednotlivých příjmových skupinách jsou přitom minimální – nejvyšší podíl má třetí decil (6,2 %), nejnižší má čtvrtý a sedmý decil (3,8 %) a hned druhý decil je podprůměrný.

Proč nebydlely v regulovaných bytech nejchudší?

Regulace nájemného v České republice vznikla více méně historicky. Po změně společenského zřízení z komunistické diktatury na demokracii se politici obávali neúnosného růstu nájemného, který by způsobil nutnost „velkého stěhování národa“, kdy by si každá domácnost musela během velmi krátké doby najít přiměřený byt. Již tehdy se hovořilo o sociální únosnosti zejména ve vztahu ke starším lidem.

V rámci navrácení komunistickým režimem zabavených bytových domů se tyto dostaly (zpravidla potomkům) jejich původním majitelům. Často v zanedbaném až dezolátním stavu. Staronoví majitelé potřebovali investovat do oprav a rekonstrukcí, ovšem s nízkým regulovaným nájemným neměli dostatečné zdroje plynoucí z vlastněné nemovitosti. Tato skutečnost dále zvyšovala obavy politiků z neúnosného růstu nájemného, navíc „sociálně spravedlivá“ regulace je pro masové voličské uši rajskou hudbou.

V regulovaných bytech ovšem nebydleli „sociálně potřební“, jak je skupina domácností s nízkými příjmy nazývána. Bydleli v nich lidé, kteří získali „dekret“ – právo užívání bytu, zpravidla ještě v komunistickém režimu. K lepším a větším bytům se tak nedostaly rodiny s více dětmi, které obecně potřebují více prostoru, ale často prominenti režimu.

Není tajemstvím, že regulovaného nájemného si užíval též jeho největší obhájce – bývalý sociálně demokratický poslanec Stanislav Křeček, dnes zástupce veřejného ochránce práv. Naopak nově zakládané mladé rodiny neměly šanci získat byt s regulovaným nájemným.

Náklady regulace nesli pronajímatelé

Stát stanovil regulaci nájemného, která měla chránit lidi s nízkými příjmy. Regulací ovšem podle dat ČSÚ mířil mimo svůj cíl. Na to dlouhodobě upozorňovali vlastníci nemovitostí, kteří státní regulaci platili. Stát pouze vydal „výnos“, jaké může být maximální nájemné, a majitelé bytů nemohli účtovat starousedlíkům více, přestože by o jejich byt byl široký zájem.

Náklady regulace nesené vlastníky bytů jsou nyní předmětem mezinárodních soudních arbitráží.

Sociální aspekt

Jeden sociální (společenský) aspekt regulace nájemného zejména v souvislosti s nemožností vypovědět starousedlíka ještě měla. Bohužel se jedná o aspekt zcela negativní, který souvisí se způsobem, jak docházelo k zabírání domů a přidělování bytů v minulém režimu.

V bytech s regulovaným nájemným mnohdy bydleli lidé (či jejich potomci), kteří domy původním majitelům zabírali – a mnohdy dost nevybíravým způsobem. Tito lidé i po pádu komunistického režimu užívali cizí majetek takřka zadarmo a chráněni zákonem se mohli bezpečně vysmívat lidem, které před desetiletími připravili o majetek často budovaný mnoho generací.