Rozhovor: Zahušťování zástavby činí z města lepší místo pro život

V roce 1950 žila ve městech téměř třetina světové populace. Dnes je to už více než polovina a do roku 2050 to podle prognóz OSN bude téměř 70 procent. Čím je město tak atraktivní?

Města byla vytvořena, aby spojovala lidi, chránila je a umožňovala jim spolupracovat a být produktivními. Také a především jim pomáhají vstoupit do vzájemného dialogu jako společenským bytostem. To je důvod, proč je město pravděpodobně nejlepším vynálezem lidstva za posledních 10 000 let.

Od roku 2007, kdy vyšla vaše kniha „Hustota měst“, se zasazujete o vnitřní zahušťování měst. Proč tomu tak je?

Protože nemáme alternativu. Rozrůstání měst – a s ním i ničení venkova – narostlo do obrovských rozměrů. Musíme s tím přestat. Pokud budeme takto pokračovat, zničíme základ našeho života. Měli bychom stavět jen tam, kde už budovy jsou – a v případě potřeby zahušťovat zástavbu.

Nejsou hustě obydlená města pro jejich obyvatele stísněná a nepohodlná?

Zdá se vám historické centrum Říma nebo středověká Siena neatraktivní? V té době byly budovy postaveny velmi blízko sebe, nebyly tam téměř žádné zahrady a nezbylo mnoho místa na ulice a veřejná prostranství. Na druhé straně ulice a náměstí, které existovaly, byly obzvláště krásné.

Nebo si vezměte rozvoj měst v 19. století, kdy se mnohá evropská města v krátké době výrazně rozšířila a zahustila, ať už to byla Paříž, Berlín, Barcelona, Milán, nebo Curych. Vznikly nové kompaktní městské části, které jsou i dnes mimořádně vyhledávané – v neposlední řadě proto, že nabízejí krátké vzdálenosti a šetří nám drahocenný čas, díky čemuž máme větší prostor pro seberealizaci.

^REKLAMA

Takže zahušťování jako takové není špatná věc. Záleží na tom, jak se zrealizuje z pohledu urbanismu a architektury.

Na rozdíl od 19. století, nezůstaly v městských oblastech téměř žádné nezastavěné prostory. Znamená tedy dnes zahušťování stavět co nejvýše?

Výškové budovy jsou určitě jedním z řešení, ale nepovažuji je za ideální. Umožňují velkou koncentraci bytů, ale potřebují také velký odstup od sousedních budov, aby je nezastínily. Naše studie ukázaly, že nejvyšší hustoty dosahují blokové obvodové zástavby s pěti až osmi podlažími. Otázkou však není jen hustota, otázkou je kvalitní hustota.

Co myslíte pojmem kvalitní hustota?

Podmínky pro příjemné městské bydlení musíme vytvářet spíše budováním městských čtvrtí než internátních sídlišť. Ne bez invence pospojované řady domů s pochmurnými zelenými pásy, ale domy, které jsou vzájemně propojené tak, že vytvářejí krásné, užitečné prostory.

Kvalitní zahuštění také znamená zachování stávající struktury budov v maximální možné míře a použití odolných materiálů pro novostavby. A samozřejmě dobré zahuštění znamená nejen vysokou hustotu zástavby, ale také vysokou hustotu osídlení.

V jakém smyslu?

Nemá smysl bourat domy a stavět hustší zástavbu pro stejný počet lidí než dříve, protože nové byty jsou větší. V průměru nyní využíváme dvojnásobnou podlahovou plochu než před sto lety. Tento standard je přehnaný a výrazně přispívá k nedostatku dostupného bydlení.

Vede zahušťování nutně ke gentrifikaci, jak říkají její kritici?

Záleží na tom, jaký je váš cíl. Pokud moudře zahustíte s cílem město zlepšit, můžete vybudovat živé čtvrti s pracovními prostory, školami, obchody, hospodami a krásnými náměstími a byty pro lidi všech příjmových tříd. Hodnota bytu závisí nejen na jeho prostorách a úpravách, ale především na jeho okolí. Inteligentní investoři to už dávno vědí. U velkých projektů se zaměřují na vyváženou kombinaci bytů s vysokou cenou a cenově dostupného obytného prostoru. Podporují také budovy, které si zachovávají hodnotu a jsou energeticky optimalizovány.

^REKLAMA

Na mnoha místech nyní zažíváme paradoxní situaci. Zatímco městské bydlení je stále vzácnější, stavební předpisy stále více ztěžují zahušťování výstavby.

Nejsem proti pravidlům. Jsou důležitá pro regulaci našeho soužití. Stavební předpisy však mohou být velmi komplikované a řada z nich pochází z minulosti, z dob neomezeného růstu. Například vyhláška o snižování hluku stanoví normy, které jsou vhodné na venkově, ale ne ve městě. Nutí byty odklánět se od ulice, což odporuje jakékoli městské architektuře a omezuje zahušťování zástavby. Dnes chceme všechno – živý městský život a úplný klid. To nefunguje. Musíme se rozhodnout.

Kde vidíte největší potenciál zahušťování?

Na předměstí. Kompaktní vnitřní města jsou víceméně kompletně vybudována a fungují. Na předměstích je ale stále místo a velká potřeba změny. Předměstský prostor je dnes matoucím mixem skupin rodinných domů, pozemků, kancelářských budov a prázdných nebo předělaných továren. Je třeba jej předělat. Mohly by zde vzniknout nové městské čtvrti s vyváženou hustotou a vysokou kvalitou života.

Zůstane město atraktivní i v budoucnosti? Navzdory zkušenostem z pandemie? Navzdory postupující digitalizaci a nárůstu práce z domova?

Pokud bychom se vzdali naší představy o hustotě měst a městském životě, bylo by to zničující, a to nejen pro životní prostředí a planetu. Ztratili bychom základy našeho moderního kolektivního života, a tím i chápání komunity a kultury.

Vittorio Magnago Lampugnani (nar. 1951) je jedním z předních světových vědců, kteří se věnují urbanismu. Po pozicích ve Stuttgartu, Harvardu, Berlíně a Frankfurtu vyučoval do roku 2016 jako profesor dějin městského designu na ETH Zurich. V letech 1986 až 1996 redigoval časopis Domus a v letech 1990 až 1994 byl ředitelem Deutsches Architektur-Muzeum ve Frankfurtu nad Mohanem. Má vlastní architektonickou praxi v Miláně a spolu se svým partnerem Jensem Bohmem i praxi Baukontor Architekten v Curychu. Lampugnani realizoval řadu realitních projektů v různých evropských zemích, včetně výzkumného a administrativního centra Novartis Campus v Basileji, stanice metra Mergellina v Neapoli a čtvrti Richti ve Wallisellenu. Napsal také množství knih, například „Städtische Dichte“ (Hustota města,  NZZ Libro) a „Die Stadt im 20. Jahrhundert“ (Město ve 20. století,  Verlag Wagenbach). Jeho poslední anglickou publikací je „A Radical Normal. Propositions for the Architecture of the City“ (vydavatelství DOM).