Sociální bydlení: Jak a pro koho?

Občanské sdružení majitelů domů, bytů a jiných nemovitostí (OSMD) uspořádalo diskusi s představiteli politických stran na téma sociální bydlení. Zúčastnila se Klára Dostálová (ANO), náměstkyně ministra pro místní rozvoj, Jan Skopeček (ODS), poslanec a radní, a Jakub Michálek (Pirátská strana), pražský zastupitel. V pražské zácpě uvízl Jan Bartošek (KDU-ČSL) a nedostavil se žádný zástupce ČSSD.
„Nepodařilo se nám sehnat zástupce ČSSD, protože se nenašel žádný člen Sociální demokracie, který by se po neúspěchu zákona o sociálním bydlení paní Marksové diskuse zúčastnil,“ zdůvodnil Tomislav Šimeček, předseda OSMD.
Základní premisy sociálního bydlení nastínil Tomislav Šimeček. Lidé v bytové nouzi jsou především lidé, kteří nemají kompetence k bydlení. Kompetence k bydlení jsou přitom dvojí: finanční kompetence a morální kompetence. Nedostatek financí přitom již dnes řeší poměrně schopně příspěvek na bydlení. Potíž zůstává u nedostatečných morálních a sociálních kompetencí.
Tomislav Šimeček v této souvislosti citoval občanský zákoník, podle něhož realitní makléř nesmí navrhnout uzavření nájemní smlouvy s osobou, u které je pochybnost, že bude plnit řádně povinnosti z nájemní smlouvy. Soukromý pronajímatel má právo si svého nájemníka vybrat a nemá povinnost ubytovat kohokoli. Pro výběr nájemníka může zjišťovat jeho finanční situaci (příjem) a jeho morální kompetence (např. z trestního rejstříku).
Potíž lidí v bytové nouzi z důvodu chybějících sociálních a morálních kompetencí vidí Tomislav Šimeček také v tom, že pokud se jich sestěhuje více na jedno místo, vznikají ghetta. Jejich rozmístění je patrné i z cenových map tržního nájemného Asociace realitních kanceláří. V oblasti ghett je znatelně nižší tržní nájemné než v jinak srovnatelných lokalitách.
Tomislav Šimeček odkázal na institut „domovské obce“, která měla povinnost se o lidi v bytové nouzi postarat. Tento institut fungoval úspěšně po celá staletí. Nyní by se o lidi v nouzi měla postarat obec, kde bydlí, s financováním státu. Tím by se naplnila i proklamace ústavy, která ukládá povinnost státu postarat se o lidi, kteří se živí prací a bez svého zavinění jejich příjmy nestačí na všechny jejich potřeby, včetně bydlení.
Starost o lidi bez kompetencí k bydlení by měla být uložena obci, neboť beztak jsou tito lidé jejím problémem – zvyšují kriminalitu a snižují bezpečnost. Řešením ale není „darování“ sociálních bytů, které nezajistí kompetence k bydlení. Navíc podle Tomislava Šimečka žádné sociální byty neexistují. To je jen výmysl lidí, kteří s nimi umí kšeftovat.
Tomislav Šimeček neefektivitu sociálních bytů dokládá na zkušenosti z Rakouska, kde má možnost získat sociální byt člověk s příjmem v přepočtu 196 tis. Kč měsíčně. Soud také rozhodl v případě poslance rakouského federálního parlamentu s příjmem 7 500 EUR měsíčně, že může v sociálním bytě bydlet, protože v době jeho přidělení byl jeho příjem nižší. Ještě horší je situace ve Francii, kde se sociální byty přidělují na doživotí.

Klára Dostálová, ANO

Klára Dostálová působí jako náměstkyně na Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR). Ministerstvo má na starosti řešení části bytové politiky, druhá část spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). To by chtělo ANO změnit. „Chceme bytovou politiku pod jedním ministerstvem,“ říká Klára Dostálová s tím, že by pod jedním ministerstvem mělo být jak přidělování dotací na zateplení, tak sociální dávky a řešení lidí v bytové nouzi.
Základní myšlenkou je, že každý jednotlivec je zodpovědný za vlastní bydlení. V tomto základním zaměření se neshodovali s neschváleným zákonem o sociálním bydlení z dílny ČSSD. Zákon navíc špatně definoval lidi v bytové nouzi, naopak pokládal bydlení za základní lidské právo.
Klára Dostálová by prosazovala spíše zákon o bytové nouzi než zákon o sociálním bydlení. Takto by přesněji řešil danou problematiku.
Již dnes je dobře řešen problém lidí, kteří nemají na bydlení dostatek peněz. Sociální systém prostřednictvím příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení potřebné finance dorovnává. „Stát by měl pomoci obcím postarat se o znevýhodněné a vyloučené osoby,“ říká Klára Dostálová. Již dnes přitom existuje celá řada dotačních titulů, které obcím pomáhají.
Lidé bez sociálních kompetencí k bydlení ovšem nejsou zatím řešeni. Nepomůže jim přidělení sociálního bytu, neboť v něm potřebné kompetence nezískají. Navíc by to pouze vyvolávalo napětí ve společnosti. Nezbytná je sociální práce, díky níž potřebné kompetence mohou nabýt. Do té doby ale musí někde bydlet. Řešením mají být certifikované ubytovny, aby nedocházelo k obchodu s chudobou.
Obce by měly mít povinnost se o lidi bez sociálních kompetencí postarat. Pokud tak neučiní, padne úkol na Státní fond rozvoje bydlení, který ale nemůže v dané obci nic postavit, protože když obec nepřizpůsobivé spoluobčany nechce, tak nevydá stavební povolení. Může byty koupit, ale jako řádný hospodář je musí nakoupit v nejlevnější oblasti republiky – a tím se dále podporuje vznik ghett.

Jan Skopeček, ODS

„Jsem rád, že se neschválil zákon o sociálním bydlení tak, jak byl ministerstvem sociálních věcí napsán. Ten by měl katastrofální následky,“ prohlásil Jan Skopeček. Sociální systém je již dnes přebujelý a vychoval řadu občanů závislých na sociálních dávkách. „Zákon o sociálním bydlení by toto ještě zhoršil,“ dodává na adresu zákona z dílny ČSSD.
„Neexistuje něco jako nárok na bydlení. Na bydlení není automatický nárok, člověk si na něj musí vydělat a postarat se o něj. S opačnou logikou byl napsán zákon o sociálním bydlení,“ vysvětlil svůj nesouhlas se zákonem Jan Skopeček.
Sociální síť by podle Jana Skopečka měla být spíš sociální trampolínou. Člověk v nouzi nemá uvíznout v síti, ale má se odrazit jako od trampolíny opět do produktivního života. Každá sociální pomoc musí být časově omezená a musí být pravidelně testován příjem a majetkové poměry žadatele a příjemce dávek.
Nemá smysl budovat opět obecní bytový fond. Toho jsme se zbavili v 90. letech a je to podle Jana Skopečka dobře. Soukromý vlastník se o majetek stará lépe než stát či obec. Zákon o sociálním bydlení přitom tvorbu bytového fondu ve vlastnictví obce požadoval. To by ale jen vytvářelo nové pořadníky na byty a bylo by to zdrojem korupce.
Poskytování sociálního bydlení by mělo být v kompetenci obce. Ovšem stát by měl zajistit jeho financování. Obec by neměla být k zajištění sociálního bydlení nucena, ale měla by být motivována ho poskytovat.

Jakub Michálek, Pirátská strana

Jakub Michálek se podělil o své zkušenosti ze zastupitelstva Hlavního města Prahy, kde se setkal s přidělováním sociálních bytů. Podle jeho slov v nich bydleli soudci a státní zástupci, kteří pak mají být více nakloněni Praze v případných soudních sporech. Za sociální byt platili nejdříve 45 Kč/m², následně byl nájem zvýšen na 60 Kč/m². A to v lokalitách, kde nájem u novostavby činil řádově 200 Kč/m².
Pirátská strana nechce ale odstranit sociální bydlení a sociální byty, ale korupci s nimi spojenou. Sociální bydlení má být řešeno na úrovni státu, který nařídí obcím, aby se o své občany postaraly. Navíc se má pravidelně testovat příjem a majetek obyvatel sociálních bytů, aby se nestalo jako v Praze, že ve 140 m² sociálním bytě bydlí jeden člověk s příjmem 50 tis. Kč.
Praha se také rozhodla zřídit „fond dostupného bydlení“. Do něj vložila 2 mld. Kč z privatizace bytů. Ovšem výsledkem jsou dva domy se sociálními byty se zelenou střechou a dalšími vymoženostmi prosazenými především zástupci Strany zelených. Lidé bez sociálních kompetencí ovšem pravděpodobně tyto vymoženosti neocení, naopak je mohou snadno zničit.