Lež, zatracená lež a… reklama
Podle bonmotu, který prý rád používal americký spisovatel Mark Twain, existují tři druhy lží: „Lži, zatracené lži a statistiky“. Přesnější by ale bylo do třetího stupně lží zahrnout spíše jiný obor – reklamu. Skoro každá reklama totiž lže – více či méně přehání, některé informace zdůrazňuje, jiné naopak neuvádí. Příkladem může být nejmenovaná firma vydávající své čokoládové výrobky za zdravou a lehkou svačinku plnou mléka. O tom, že jsou plné cukru a tuku, takže se po nich tloustne a kazí se zuby, ale samozřejmě pomlčí.
Nelze očekávat, že reklama o propagovaném výrobku či službě bude mluvit jinak než v superlativech. Nesmí ale obsahovat nepravdivé údaje a neměla by ani žádné podstatné informace zamlčovat, aby neuváděla v omyl. V takovém případě by se totiž jednalo o klamavou reklamu, která je protiprávní. Osobám, jejichž práva byla takovouto reklamou dotčena, zákon umožňuje, aby se na původci klamavé reklamy domáhali náhrady škody. Pokud jejich nároky odmítne, mohou se obrátit na soud.
| § 45 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník: |
|---|
| Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků. … Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl. |
Mezi zakázané nekalosoutěžní praktiky kromě klamavé reklamy dále patří např. klamavé označování zboží a služeb a srovnávací reklama. Za klamavé označování zboží a služeb je podle § 46 obchodního zákoníku považováno každé označení, které může vyvolat mylnou domněnku, že dané zboží či služba vykazuje „zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost“. Přitom není rozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo.
Srovnávací reklama spočívající v porovnávání vlastního výrobku či služby s výrobky či službami jiného soutěžitele je podle § 50a obchodního zákoníku přípustná, jen pokud mj. není klamavá a objektivně srovnává jeden či více základních znaků daného zboží nebo služeb, které jsou pro ně důležité, ověřitelné a charakteristické. Úskalí většiny srovnávacích reklam je právě v zajištění objektivity srovnání a ověřitelnosti údajů.
Klamání spotřebitele je zakázáno
Uvádění veřejnosti v omyl výslovně zakazuje i zákon o ochraně spotřebitele. Původní ustanovení § 8 obsahující zákaz klamání spotřebitele zejména uváděním nepravdivých, nedoložených, neúplných, nepřesných, nejasných, dvojsmyslných nebo přehnaných údajů anebo zamlčením údajů o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek bylo novelou zákona nahrazeno ustanoveními § 4 a § 5, které zakazují užívání nekalých a klamavých obchodních praktik.
| § 4 a § 5 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele: |
|---|
|
Obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. … Užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. …
Obchodní praktika je klamavá, a) je-li při ní užit nepravdivý údaj, b) je-li důležitý údaj sám o sobě pravdivý, ale může uvést spotřebitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl užit, c) opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem, … |
Zákon o ochraně spotřebitele v platném znění ve své příloze č. 1 obsahuje výčet obchodních praktik, které je třeba vždy považovat za klamavé. Výslovně je tak zakázána například tzv. „vábivá reklama“ spočívající v nabídce výrobků a služeb za podmínek, které jejich dodavatel či poskytovatel nakonec nemusí být schopen zajistit. Klamavou je také mj. obchodní praktika spočívající lákání zákazníků zdůrazňováním předností nabízených výrobků či služeb, které vyplývají přímo ze zákona.
| Příloha č. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele: |
|---|
|
Obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud podnikatel … d) nabízí ke koupi výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo služeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama), … i) uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona, … |
Výhody bez záruky
Na klamavé reklamy a nekalé obchodní praktiky lze v Česku narazit skoro na každém kroku – a prozatím se nic neděje. Platí totiž, že kde není žalobce, není ani soudce. Zdejší spotřebitelé většinou nevědí, jaká práva mají a jak se mohou nekalým obchodním praktikám bránit. Prokázat příčinnou souvislost mezi klamavou reklamou na čokoládové výrobky a nabranými kilogramy by asi bylo obtížné, o vyčíslení vzniklé škody nemluvě. V některých jiných případech by to ale zase až tak složité být nemuselo.
Příkladem může být nabídka stavebního spoření. Stavební spořitelny ve svých reklamách a prospektech klientům slibovaly výnosy, kterých nyní nedosáhnou. Krom toho atraktivita jejich nabídek spočívala v nabídce práv, která účastníkům stavebního spoření vyplývají přímo ze zákona. Jejich reklamy nezněly: „Nabízíme vám produkt, jehož výhodnost je dána podmínkami zákona o stavebním spoření“, ale „Uzavřete s námi smlouvu o stavebním spořením a při vkladu 20 000 Kč každoročně dostanete 3 000 Kč plus úroky.“
Výhodnost svých nabídek stavební spořitelny obvykle dokládaly údajem o celkovém úrokovém výnosu, kterého klient může dosáhnout. Jeho správnost si ale klient nemohl ověřit. Není totiž zřejmé, co v údaji bylo a co nebylo zahrnuto. Lze pouze dovodit, že obsahoval úrok poskytovaný (a garantovaný) stavební spořitelnou a státní podporu poskytovanou (a z dnešního pohledu negarantovanou) státem. Byly ale ve výpočtu zohledněny např. i poplatky za uzavření smlouvy a vedení účtu?
V kontextu výše uvedených ustanovení zákona o ochraně spotřebitele byl kontroverzní i způsob prezentace výhody spočívající v osvobození výnosů ze stavebního spoření od daně z příjmů fyzických osob. Tato výhoda totiž vyplývala ze zákona. Loňská smršť vládních úsporných opatření ukázala, že její zachování bylo zcela mimo kompetenci stavebních spořitelen. Od letošního roku proto budou svým klientům připisovat úrokové výnosy snížené o 15% daň, obdobně jako tomu je u ostatních bankovních vkladů.
Kontroverzní je i zkratkovitá prezentace výhody spočívající v odpočtu úroků z úvěru poskytnutého stavební spořitelnou od daňového základu. Pokud by klient stavební spořitelny daňový odpočet uplatnil, aniž by splnil podmínky stanovené zákonem o daních z příjmů (§ 15 odst. 3) a 4) zákona č. 586/1992 Sb.), se zlou by se potázal. To, že uvedený odpočet lze uplatnit mj. pouze ve zdaňovacím období, po jehož celou dobu poplatník byt či dům vlastnil a užíval ho k trvalému bydlení svému či svých blízkých příbuzných, si uvědomí málokdo.
Komu není rady …
Stavební spořitelny se jistě mohou bránit, že radikální změnu přístupu státu k podpoře stavebního spoření nemohly očekávat. Ony samy přece podmínky klientům nezhoršily. To je pravda, ale na druhé straně určitě mohly a měly být ve svých obchodních nabídkách daleko opatrnější a profesionálnější. Tristní je, že svůj přístup dodnes vesměs příliš nezměnily. Nadále klienty lákají příslibem výhod, které nemusejí získat. O tom, že se v některých případech jedná o klamavou reklamu a nekalé obchodní praktiky, asi nemůže být pochyb.
V jejich reklamách a prospektech se nadále objevují neúplné a zavádějící informace, které mohou uvést zájemce o sjednání stavebního spoření v omyl. Problémem pro stavební spořitelny se tak mohou stát nejen jejich stávající klienti nespokojení s vývojem situace, ale i klienti noví. Kdykoliv v budoucnu při změně podmínek totiž budou moci namítat, že byli o výhodnosti stavebního spoření špatně informováni, a pokud by měli správné informace, smlouvu by neuzavřeli.
Tento problém se aktuálně týká internetových stránek přinejmenším tří z pěti v Česku působících stavebních spořitelen:
|
Příklady prezentace výhod stavebního spoření na internetových stránkách stavebních spořitelen (stav k 27. 8. 2011) |
|---|
|
Českomoravská stavební spořitelna: – Stavební spoření od Lišky je jedním z nejvýhodnějších a nejbezpečnějších finančních produktů … – Aktuálně na trhu neexistuje produkt, který by se výnosem při srovnatelné míře jistoty stavebnímu spoření i po úpravách jeho podmínek vyrovnal. Roční efektivní úroková míra u nových smluv o stavebním spoření i po úpravách státní podpory a zdanění úroků z vkladů může být vyšší než 5 %. … Zdroj: www.cmss.cz |
|
Stavební spořitelna České spořitelny: – Jeden z nejvýnosnějších spořicích produktů na českém trhu, i po změně státní podpory bude dosahovat zhodnocení vkladů až 5,4 % ročně (hodnota nezohledňuje zdanění úroků ani úhrady spojené se stavebním spořením).“ – 2% úročení vkladů a státní podpory od Buřinky; úroky jsou sjednány pevně na celou dobu spoření na rozdíl od většiny spořicích účtů, investic do podílových fondů a dalších produktů. – Zůstatek účtu (při nevyužití úvěru) může být použit na cokoliv. – Možnost odečíst zaplacené úroky z úvěrů od základu daně z příjmů. … Zdroj: www.burinka.cz |
|
Raiffeisen stavební spořitelna: Výhody stavebního spoření u Raiffeisen stavební spořitelny: – Státní podpora nově až 2 000 Kč ročně. – Atraktivní výnos (vyšší výnos než na spořicích účtech). – Po vázací době (6 let) můžete zhodnocené úspory použít na cokoliv. – Úroky z úvěru lze odečíst z daňového základu. … Zdroj: www.rsts.cz |
Zavádějící informace lze nalézt i na webu Asociace českých stavebních spořitelen (AČSS). Na několika místech (například na stránce http://www.acss.cz/cz/prakticke/chci-vyhodne-sporit/) se zájemce dozví: „Maximální státní podporu 3 000 Kč ročně získáte, vložíte-li 20 000 Kč za kalendářní rok. Důležité je, aby peníze byly na vašem účtu opravdu do 31. 12. každého roku.“ Informaci o snížení státní podpory na 10 % z uspořené částky v kalendářním roce, maximálně však z částky 20 000 Kč, počínaje rokem 2010, má AČSS umístěnu pouze na stránce http://www.acss.cz/cz/prakticke/legislativa/.
Ve hře jsou miliardy korun
Výchozí pozice stavebních spořitelen v případných soudních sporech s klienty není nejlepší. Podle § 54 odst. 2 obchodního zákoníku by totiž měly prokázat, že se nekalé soutěže nedopustily. Vzhledem k obsahu jejich internetových stran, reklam prezentujících výhody stavebního spoření v médiích i obsahu produktových letáků, které klientům zástupci stavebních spořitelen dodnes nabízejí, by to mohlo být obtížné. Klientovi by přitom stačilo prokázat jen výši vzniklé škody, což by v daném případě nemusel být problém.
V případném soudním sporu může jít o opravdu velké peníze. Snížením státní podpory a zdaněním úroků ze stavebního spoření přijde několik milionů klientů řádově o miliardy korun. Náhrady škody vzniklé nedosažením výnosů, které mu stavební spořitelna slíbila při uzavření smlouvy, se přitom může domáhat klidně jediný klient. Ostatní se k žalobě mohou připojit jako vedlejší účastníci. Pravomocné rozsudky vydané o těchto nárocích k žalobě jen jednoho oprávněného jsou účinné i pro další oprávněné.
Vstoupit do diskuze
4 komentáře
