Vláda podlehla pocitu „nesnesitelné lehkosti“ přijímání kontroverzních zákonů

Vláda schválila návrh cenového moratoria nájemného z bytů. Předložilo jej Ministerstvo financí (MF). Nájemné se díky němu po dobu mimořádných opatření nebude zvyšovat. Je toto nařízení vlády podle vás adekvátní?

V tomto případě se jedná především o PR sebeprezentaci vlády, než že by takové opatření mělo reálný smysl. Navíc se tím opět snaží vrazit klín mezi pronajímatele a nájemce. Tím, že se vytvoří dojem, že poskytovatelé bydlení jen čekali na příležitost, jak svého nájemníka (osobně používám název klienta) napálit. To s realitou nemá nic společného.

Proč si to myslíte?

V drtivé většině případů vztah pronajímatel-nájemce funguje bez závad. A to z prostého důvodů, že potřeby obou stran jsou na trhu vyváženy. Po letech zákopových válek z časů tuhé a dodejme protiústavní regulace nájmů je to mimochodem docela úlevné zjištění. A navíc, s případným zvýšením nájemného by musel nájemce souhlasit. Pokud souhlasí, ví určitě proč. Za své peníze dostane plnění v kvalitě, které mu vyhovuje. Tak proč takovému soukromoprávnímu ujednání má někdo bránit?

Uveďte nějaký příklad…

Představme si případ, že se obě strany domluví na výměně starých wafek za nový úsporný kondenzační kotel, vše v režii majitele bytu. A to s tím, že nájemné pak bude o pět set korun vyšší. Nyní toto ujednání MF svým cenovým moratoriem staví zcela nesmyslně a proti vůli stran mimo zákon. A nedovedu si představit soudného pronajímatele, který by svému nájemci v tomto období zvyšoval činži. K tomu by musel mít reálný důvod a muselo by to být po předchozí domluvě.

Proti moratoriu byla sepsána ústavní stížnost.  Kdo jí sepsal a proč?

Naše občanské sdružení (OSMD) společně s právničkou Hanou Kordovou Marvanovou vypracovalo ústavní stížnost ke dvěma souvisejícím zákonům. Ty vláda silou protlačila parlamentem a jsou nyní v platnosti. Jde o normy, které zakazují nájemci bytu, a v druhém případě nájemci prostoru k podnikání, dát výpověď z důvodu neplacení nájemného v důsledku koronavirové krize. Zároveň poskytují odklad doplacení nájemného na konec tohoto roku.
Pokud jde konkrétně o ústavní stížnost na cenové moratorium, tak mám informaci, že se na její realizaci podílela nově založená Asociace nájemního bydlení. Bohužel jsem zatím neměl možnost se s textem této stížnosti podrobně seznámit. Mohu jen říci, že s uvedeným zvýšeným rizikem zneužití výkonu moci v krizovém období naprosto souhlasím. Koneckonců, všechny tři uvedené předpisy jsou toho důkazem.

^REKLAMA

Jak si myslíte, že ústavní stížnost dopadne?

Pevně věřím, že Ústavní soud všem zmíněným stížnostem vyhoví. Nejen proto, že argumentace paní Marvanové je, alespoň dle mého názoru, brilantní. Ale rovněž z důvodu jisté historické návaznosti na předchozí nálezy ÚS ve věci protiústavní regulace nájemného. Tehdy, v mezidobí let 2000 až 2003, se ústavní soudci opakovaně postavili za majitele domů v jejich nerovném souboji s tehdejší vládou i poslaneckou sněmovnou. Náprava i pak trvala ještě dlouhých 10 let.

Podle řady ekonomů je moratorium výsledkem nekoncepčního přístupu vlády. Souhlasíte s tímto hodnocením?

Souhlasím. Připadá mi, že vláda podlehla pocitu „nesnesitelné lehkosti“ přijímání kontroverzních zákonů ve zrychleném nouzovém režimu. A to mimochodem i u norem, které s řešením krizové situace nemají vůbec nic společného. Jedním z typických příkladů je novela zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu – jinak známého jako „zákon o Airbnb“. Všem bylo asi jasné, že nějaké zákonné ukotvení tohoto celosvětového fenoménu bude nutné přijmout. Ale určitě ne tak, že se Česká pirátská strana dohodne s ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou a doslova vpašují tuto novelu narychlo. A to bez jakékoli další diskuze mezi balík „koronavirových norem“.

„Vadí mi pachuť politické či marketingové účelovosti“

O odkladech daní a pojištění se nemělo diskutovat a měly proběhnout okamžitě. Souhlasíte s tím?

Ano, ledacos se zřejmě dalo udělat lépe a rychleji. To je obecné pravidlo. Nechci tedy za každou cenu kritizovat všechno, co vláda udělala. V překotné době každý může udělat chybu. Co mně však vadí, a to nelze nazvat chybou, je určitá pachuť politické či marketingové účelovosti, které se u některých norem projevuje.
Proč jsme nikdy neslyšeli návrh, že vláda odloží splatnost faktury za vodné, plyn či elektrickou energii? Proč ministryně financí Alena Schillerová vyčlenila 150 mld. státních záruk bankám jako 25% garanci za toxické úvěry? A to samé riziko konečného nesplacení povinně odložených nájmů odmítla pronajímatelům alespoň částečně kompenzovat? K čemuž vládu ostatně vyzval Senát.

Uveďte nějaké příběhy pronajímatelů, které koronavirová krize tvrdě zasáhla a nedočkali se adekvátního řešení?

Nepochybně jsou to provozovatelé zavřených obchodních center, kteří v plné síle pocítili vládní shutdown. Respektive jeho druhotný projev poté, co všichni nájemci obchodních prostor v těchto OC přišli ze dne na den o veškeré výnosy. Platí to samozřejmě i jednotlivých „malých“ pronajímatelích obchodních prostor. Ty významným způsobem spoléhali na příjem právě z nebytových částí svých nemovitostí. V nedávných dnech sice vláda schválila tzv. program COVID – Nájemné, který ještě čeká na notifikaci Evropské unie. Taková pomoc měla určitě přijít dříve.  A to namísto vymýšlení protiústavních norem o zákonném odkladu hrazení nájmu. Ty navíc vůbec nic neřeší, a naopak mají potenciál situaci samotných nájemců významně zhoršit.

^REKLAMA

Jaká je podle vás budoucnost například krátkodobých pronájmů?

Pokud někdo nevypne internet, a to jak známo nelze, tak sdílená ekonomika někdy také nazývaná ekonomika „peer-to-peer“ (P2P) je tu napořád. Jednou z jejich neviditelnějších verzí je služba krátkodobého ubytování, které v posledních deseti letech zaznamenalo obrovský rozvoj a popularitu. Nynější bezprecedentní situace s pandemií samozřejmě zasadila tomuto byznysu obrovskou ránu. Jakmile se ale svět s tímto čínským virem vypořádá, poptávka po takových službách se zase navrátí. Může však nějakou chvíli trvat, než se lidem vrátí chuť zase cestovat i poté, co nebude hrozit už žádné riziko nákazy. Svoji roli v tom budou hrát jak čistě psychologické aspekty. Lidé budou obecně více zvažovat zdravotní rizika spojená s turismem, tak se pochopitelně na chuti cestovat projeví i zhoršená celosvětová ekonomická situace v časech po této pandemii. Taková situace může trvat i několik let.

Myslíte si, že koronavirová krize změní vztahy mezi nájemcem a pronajímatelem z dlouhodobého hlediska?

Není k tomu sebemenší důvod. Tedy pokud politici opět nepřijdou s nějakým „převratným řešením“, které by obě nyní kooperující entity opět nahnalo do zákopů, jako tomu bylo za časů Stanislava Křečka (jedná se o bývalého předsedu Sdružení nájemníků, který za své doby byl poměrně známý svým bojovným postojem proti pronajímatelům nemovitostí. Nyní ombudsman. Pozn. red.).