Nová regulace úvěrů a další legislativní novinky

Tento rok byl z pohledu regulace finančního poradenství zahájen tím, že v únoru vstoupila v platnost velká novela zákona o ochraně spotřebitele, která přinesla mimo jiné zásadní rozšíření kompetencí finančního arbitra. Ten je nyní oprávněn mimosoudně řešit téměř veškeré spory mezi spotřebitelem a finančním zprostředkovatelem, což je pro spotřebitele velmi příznivé, levné, rychlé a efektivní. Tato novela zavedla, mimo jiné, důkazní novinku, kdy zprostředkovatel musí prokazovat směrem k dozorovému orgánu, že vůči spotřebiteli dostál všem svým povinnostem, tedy nikoliv jako před běžným soudem, kde žalobce, i když je to spotřebitel, dokazuje aktivně sám, že byl poškozen.

Ministerstvo financí v letošním roce dotahovalo transpozice směrnice regulující pojišťovny, tzv. Solvency II, která má za cíl regulovat např. kapitálovou přiměřenost pojišťoven v EU, dále pak byla legislativním procesem posouvána novela zákona proti praní špinavých peněz a připravována transpozice regulace investic MiFID II, která byla nakonec o rok odložena z rozhodnutí EU, protože nebylo možné původní termíny stihnout na úrovni jednotlivých členských států.

V průběhu letošního jara pak vrcholila bitva mezi zprostředkovateli a pojišťovnami o regulaci provizí v oblasti životního pojištění. I to, jak tato bitva dopadla, se dočtete v tomto článku.

Spotřebitelské úvěry a hypotéky od letošního prosince dle nového zákona

Obecné principy nového zákona

Dne 5. srpna 2016 nabyl platnosti nový zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabude účinnosti dnem 1. prosince 2016 a nahradí tak původní zákon o spotřebitelském úvěru z roku 2010. Tento nový zákon transponuje směrnice EU známé pod zkratkami CCD a MCD, které měly v členských zemích EU platit již od března tohoto roku, ale z důvodů nejrůznějších politických přestřelek se tento termín nestihl, což Českou republiku vystavilo riziku sankcí ze strany EU.

Zákon dopadá na celý sektor poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů a zavádí jednotná pravidla pro všechny subjekty na trhu, včetně zaměstnanců bank, což je jistě dobrá zpráva nejen pro spotřebitele. Zákon zavádí některé jasně definované okruhy regulace. Nejprve uveďme skupiny spotřebitelských úvěrů dle nového zákona:

1. spotřebitelský úvěr (znamená jakýkoliv úvěr, půjčku či jinou odloženou platbu, kde jednou stranou kontraktu je spotřebitel),
2. spotřebitelský úvěr na bydlení (úvěr zajištěný nemovitostí, nebo účelově určený na zajištění bydlení, zjednodušeně hypoteční úvěr),
3. vázaný spotřebitelský úvěr (úvěr poskytnutý na pořízení konkrétního zboží, nebo služby, s výjimkou hypoték).

Zákon je třeba číst tak, že není-li stanoveno pro zvláštní typ úvěru jinak, platí regulace „obecného“ spotřebitelského úvěru (ad i.) též na úvěry speciální (ad ii. a iii. dle věty předchozí).

^REKLAMA

Zákon dále zavádí čtyři skupiny zprostředkovatelů:

1. samostatný zprostředkovatel (SZ),
2. vázaný zástupce (VZ),
3. zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru,
4. zahraniční zprostředkovatel.

Finančně poradenské společnosti se z tohoto pohledu stanou samostatným zprostředkovatelem a spolupracovníci v sítích se stanou vázanými zástupci, tak jak je tomu třeba u investic či pojištění. Vázaný zástupce bude smět vykonávat činnost jen pro jednoho zastoupeného, tedy začne platit princip exkluzivity, a to na základě registrace ČNB, která též bude tento sektor nově dohlížet. Zákon nadále umožňuje fungování „tipařů“, avšak za striktně stanovených podmínek. Činnost tipaře může spočívat v pouhém předání kontaktu na zájemce o úvěr. Činnost tipaře naopak nesmí spočívat v napomáhání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tipař rozhodně nesmí nic doporučovat či provádět jakoukoliv analýzu potřeb klienta nebo srovnání produktů.

Zákon dále zavádí odpovědnost samostatného zprostředkovatele za svoje vázané zástupce, což je další podobnost s regulací zprostředkování investic či pojištění. Tyto podobnosti nejsou náhodné, neboť regulace zprostředkování na finančním trhu obecně směruje v celé EU k tomu, aby platila stejná, či minimálně obdobná pravidla ve všech sektorech zprostředkování jednotlivých finančních produktů a nástrojů.

Rada vs. doporučení

Zákon nově definuje, co znamená poskytnutí rady spotřebiteli. Tento proces je přesně vymezen v § 85 zákona. V této souvislosti je též dobré upozornit na zákaz pobírání odměny od spotřebitele a provize od věřitele zároveň, který je obsažný v § 80. S tím dále souvisí zákaz pobídek upravený v § 79. Toto vše je pak nutné vnímat v souvislosti tzv. klientem placeného poradenství, které je nutné oddělit od zprostředkovatelských modelů většiny finančně poradenských společností. Obecné používání slova „poradce“  zákon výslovně nezakazuje, není ale možné zcela vyloučit výkladové tendence dohledového orgánu určitá pravidla dovozovat z pravidel pro poskytování „rady“ jako takové.

Nejprve se podívejme na „doporučení“, které budou finanční poradci ve své praxi zcela jistě klientovi poskytovat. Proces poskytování doporučení je obsažen v samotné definici „zprostředkování“ (§ 3 odst. 2). V rámci poskytování doporučení je možné při přípravných pracích klientovi připravit nabídku, či několik různých nabídek s tím, že klient se sám rozhodne, která nabídka je pro něho nejvhodnější (např. zda chce 3letý fix, či delší, nebo zda preferuje určitou banku nebo jiné parametry produktu). Poskytnutí doporučení bude tedy běžnou praxí finančních poradců. Poskytnutí doporučení je regulováno relativně obecně, kdy musí být tato činnost poskytována transparentně, musí být zohledňovány zájmy spotřebitele atd. Nejedná se tedy o taxativní výčet povinností, které bude muset zprostředkovatel v rámci poskytnutí doporučení vůči spotřebiteli plnit. Jde spíše o běžnou odbornou péči o klienta, která je ve Fincentru naprostým standardem již mnoho let.

^REKLAMA

Oproti tomu poskytnutí rady je zákonem přesně vymezeno a požadavky na „poradce“ jsou jasně určeny. Zprostředkovatel nemá povinnost radu poskytovat, ale pokud tak nečiní, je povinen o tom spotřebitele výslovně informovat. I toto je možné přirovnat k dnešní regulaci zprostředkování investic. Pokud se rada spotřebiteli poskytuje, musí být splněny následující povinnosti:

1. provedení analýzy situace, potřeb a cílů klienta,
2. provedení analýzy rizik po dobu trvání úvěru,
3. poskytnout výběr z dostatečného počtu produktů dostupných na trhu,
4. poskytnou spotřebiteli záznam o poskytnuté radě, a to v listinné podobě nebo na trvalém nosiči (rozsah záznamu je opět specifikován zákonem, in concreto § 85 odst. 3).

Odborné zkoušky a maturita

Zákon požaduje doložení „všeobecných znalostí“ na úrovni maturitní zkoušky, přičemž tato lze nahradit minimálně tří letou (nepřetržitou) praxí v oboru, které je třeba dosáhnout před účinností zákona. K získání maturitní zkoušky zákon stanovil přechodné období v trvání 42 měsíců. Podmínky uznávání praxe nejsou zcela jasně vymezeny, proto budou ještě předmětem diskusí s regulátorem (např. uznávání praxe z běžných úvěrů vs. hypotéky, případně též způsob prokazování takové praxe, atd.).

Zákon dále specifikuje „odbornou způsobilost“, která bude prokazována složením odborné zkoušky u akreditované osoby dle otázek garantovaných přímo ze strany ČNB. Tyto zkoušky nebude možné nahradit žádným jiným způsobem a k jejich absolvování zákon stanovil přechodné období 24 měsíců. Po dobu přechodného období bude zkouška nahrazována čestným prohlášením o odborné způsobilosti (pravidla pro čestná prohlášení jsou nyní diskutována).

Fincentrum v tomto směru také usiluje o získání akreditace, aby mohlo pro svoje spolupracovníky pořádat zkoušky samostatně, tak jak je tomu u penzijních produktů, kde je Fincentrum taktéž akreditovanou osobou (nutno dodat, že jako jediné mezi konkurencí).

Dohled, registry a poplatky

Sektor úvěrů bude nově dohlížet ČNB, která taktéž povede registry zprostředkovatelů, tak jak to dnes známe např. u investic. Zápis do registru bude prováděn vždy na 12 měsíců a bude zpoplatněn poplatkem 2 000 Kč za prvozápis a za prodloužení na dalších 12 měsíců poplatkem 1 000 Kč. Do registru budou vázaní zástupci zapisování na základě žádosti nadřízeného subjektu, tedy finančně poradenské společnosti či hypotečního makléře.

^REKLAMA

Informace pro spotřebitele, odměna zprostředkovatele

Spotřebitel má dle nového zákona nárok na celou řadu informací, přičemž valná většina z nich bude poskytována prostřednictvím tzv. formuláře ESIP – Evropský standardizovaný informační přehled (nebo anglicky ESIS – European Standard Information Sheet). Prostřednictvím tohoto formuláře bude spotřebitel seznámen, mimo jiné, i s výší odměny zprostředkovatele.  V této souvislosti ještě očekáváme diskuse s bankami a s ČNB, v jakém formátu (částka nebo procento) a výši se budou tyto zveřejňovat. Náš výklad je, že se bude zveřejňovat provize na úrovni finančně poradenské společnosti či hypotečního makléře a celkové náklady na úrovni banky, přičemž tento výklad zatím neformálně potvrzuje i ČNB. Na Slovensku jsme se však historicky setkali i s opačným přístupem, kdy NBS (Národná banka Slovenska) požadovala uveřejnění odměny na úrovni příslušného zprostředkovatele (např. senior poradce), což je však z mého pohledu pro spotřebitele matoucí, a proto takový výklad neudržitelný.

Odměny zprostředkovatelů nejsou zákonem diktovány, např. tak jak se o to snažili pojišťovny s poslancem Šinclem, v rámci zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích u životního pojištění. Spotřebitel se tedy bude moci svobodně rozhodnout, zda služby využije za cenu vytvořenou tržně, což je fér pro všechny zúčastněné.

Předčasné splácení úvěru

Zákon přináší zbrusu novou regulaci možností pro předčasné splacení úvěru, kterou v podrobnosti řeší § 117. Ve zkratce je možné říci, že hypoteční úvěr bude možné předčasně splatit dle následujících pravidel:

1. jednou ročně bude množné bezplatně splatit 25 % celkové výše úvěru,
2. bezplatně při výročí fixace jako dnes,
3. bezplatně při úmrtí, dlouhodobé nemoci, či invaliditě dlužníka nebo jeho manžela, pokud tyto okolnosti vedou ke snížení schopnosti splácet,
4. za poplatek max. 50 000 Kč bude možné splatit hypotéku, která je sjednána na více než dva roky, při prodeji nemovitosti,
5. za poplatek, který nesmí přesáhnout součet výše úroků do výročí fixace, bude možné hypotéku splatit tak jako dnes.

Je důležité zmínit, že tato nová pravidla nedopadnou automaticky a ihned na všechny hypotéky tak, jak se tomu stalo na Slovensku, ale budou platit pro úvěry sjednané od 1. prosince 2016, dále pak pro úvěry sjednané před uvedeným datem, ale až od okamžiku, kdy bude u těchto „starých hypotečních úvěrů“ dosaženo nejbližšího výročí fixace po účinnosti zákona.

Jiný než hypoteční úvěr bude možné předčasně splatit za sankce omezené 1 % z předčasně splácené části celkové výše úvěru, je-li doba splatnosti delší než jeden rok, resp. 0,5 %, je-li doba splatnosti kratší než jeden rok. Tolik v kostce ke splatnostem a v podrobnostech je tato regulace upravena v § 117 zákona.

Závěr k úvěrům

Je otázkou, jak se k nové regulaci postaví banky, zda budou chtít zvýšené administrativní náklady promítnout do úrokových sazeb či zda některé náhodou nenapadne promítnout náklady na předčasné splácení do stornopodmínek na provize za hypotéky. I na základě zkušeností ze Slovenska věříme, že tomu tak nebude.

Ostatní legislativa

Ohledně provizí na životním pojištění finančně poradenské společnosti střet s poslancem Šinclem a pojišťovnami zvládli s následujícím výsledkem:

1. provize nebudou zastropovány (výhra finančně poradenských společností),
2. pojišťovny dosáhly prodloužení storna na pět let lineárně (výhra pojišťoven).

Posuďte sami, jaký je to výsledek, ale osobně se domnívám, že finančně poradenské společnosti částečně uhájily vítězství zdravého rozumu a částečně podlehly mocnému lobbystickému tlaku pojišťoven.

Smutnou obětí této regulace je produkt rizikového životního pojištění bez složky odkupného, protože regulace dopadá i na tento čistě rizikový produkt. Produkt jako takový nemusíme litovat, ale nutno závěrem politovat spotřebitele, který byl použit jako štít při prosazování zájmů velkých pojišťoven. Čisté rizikové životní pojištění bez odkupného prostě nemělo být regulováno vůbec, protože tímto opatřením byl klient nelogicky „uzamknut“ v produktu minimálně na 5 let, což je u rizikových produktů naprostý nesmysl a pro klienta je takový zákonný požadavek ne zcela výhodný (ztráta motivace zprostředkovatele předložit klientovi včas lepší a levnější řešení). Důležité je dodat, že tato nová regulace stornoobdobí nebude dopadat na produkty sjednané do účinnosti zákona (nebude tedy retroaktivní), přičemž účinnost zákona očekáváme nejspíš k 1. prosinci 2016. Letošní podzim je tedy poslední příležitostí k sjednávání životního pojištění za „starých podmínek“.

V závěru roku a v roce příštím očekáváme návrh zákona o distribuci, který bude implementovat právě směrnici IDD (Insurance Distribution Directive – směrnice o distribuci v pojišťovnictví). Následovat budou např. implementace směrnic MiFID II (Markets in Financial Instruments Directive II – regulace investičních služeb) či PSD II (Directive on Payment Services II – směrnice o platebních službách na vnitřním trhu EU). Zároveň začne diskuse ohledně tzv. produktů PEPP („panevropský penzijní produkt“) a dalších.