Privatizace bytů aneb Úplatky voličů za stovky miliard korun

Jedna pohroma vystřídala druhou. Po Druhé světové válce byl bytový fond poničený dobyvateli i osvoboditeli a potřeboval rekonstrukci a obnovu. Jenže pak přišla druhá Jobova rána v podobě znárodnění a zabavení soukromého majetku. Po dobu následujících 40 let stál bytový fond "na dluh" a pomalu chátral.

Sametová revoluce přinesla revoluční změny. Byty a bytové domy se vrátily zpět původním majitelům (či v mnohých případech již jejich dědicům) a zbytek – se mnohde zprivatizoval. Dostat se do blízkosti privatizace obecního bytového fondu bylo doslova terno. V Praze se byty prodávaly přibližně za 10 % jejich tržní ceny, v Brně přibližně za 20 %!

Získat byt v privatizaci ovšem nebylo tak triviální. Nejsnazší cestou bylo "vlastnit" dekret opravňující k nájmu bytové jednotky, mít štěstí, že původní majitel domu se o svůj majetek nepřihlásil, a zároveň onen dům byl zastupitelstvem vybrán k privatizaci. Šlo to ale i jinak. Např. koupit si dekret před privatizací nebo být ve správnou dobu na správném místě – a pravděpodobně se správnou obálkou.

Kromě spekulantů získali levné byty nájemníci s dekretem – obyvatele a především voliče v dané obci. Politici tak de facto rozdali úplatky až v řádech milionů korun, které zaplatili ostatní obyvatelé obce, kteří neměli možnost za dumpingové ceny byt koupit. Obecní byt byl totiž i jejich majetkem, stejně jako jakýkoli majetek obce.

Kolik obce rozdaly

Podle údajů Tomislava Šimečka, předsedy správní rady OSMD, čítal bytový fond v České republice 1,5 milionu nájemních bytů. Z nich bylo privatizováno přibližně 600 tisíc bytů. Kolik činí škody obyvatel obcí z prodeje za minimální ceny?

^REKLAMA

Velká část bytů byla privatizována ve velkých městech. Průměrnou tržní cenu bytu odhadněme na 1,5 mil. Kč, což pro pražské a brněnské byty je cena spíše podprůměrná, naopak v jiných částech České republiky ceny bytů ani dnes této hodnoty nedosahují. Průměrná cena, za kterou obce byty prodávaly, může dosáhnout 20 %, tedy přibližně 300 tis. Kč. Při 600 tisících "zprivatizovaných" bytech tak obce rozdaly majetek v objemu 720 mld. Kč!

Brno aneb Jeden příklad za všechny

V Brně bylo dosud prodáno 18 840 bytových jednotek a dalších 5 225 bytů plánuje magistrát ještě prodat. Tržby z již prodaných bytů dosáhly 5,2 mld. Kč (konkrétně 5 203 493 000 Kč). To odpovídá průměrné ceně za byt kolem 276 tis. Kč.

Smutné je, že Brno zároveň plánuje investovat do výstavby 150 "startovacích bytů" 300 mil. Kč – tedy 2 mil. Kč za jeden malometrážní byt. V okamžiku, kdy vlastní více než 5 tisíc bytů v obecním majetku, které chce prodat za 10 – 20 % jejich tržní ceny se zdá být výstavba nových bytů za těchto podmínek přinejmenším zvláštní.

Trochu světla do motivací brněnského zastupitelstva může vnést informace, že "startovací byty" nemají být stavěny od základů, ale mají být koupeny od developerů z jejich zásob – tedy z bytů, které developeři nedokázali prodat na trhu. Následně developeři dostanou zaplaceno za dostavbu rozestavěných bytů…

^REKLAMA

Sociální byty aneb Černá díra společných peněz

Jsou bezpochyby lidé, kteří potřebují pomoc ostatních. Dostat se do tíživé životní situace může kdokoli, a tak i pro lidi bez aktuálních problémů je vidina záchytné sociální sítě příjemná. Vědí, že když se na ně osud zamračí, dostane se jim pomocné ruky.

Důležité ale je, aby sociální síť fungovala. Sociální byty, jejichž výstavbu spolufinancuje stát, obce a mnohdy i Evropská unie, ovšem nefungují. "Sociálních bytů", tedy bytů, v nichž obec nevybírá tržní nájemné, ale nájemné "sociálně únosné", je a nutně bude vždy nedostatek. Je o ně totiž nebývalý zájem. Ostatně, kdo by nechtěl bydlet v luxusním sociálním bytě za zlomek běžné ceny?

Nedostatek sociálních bytů znamená, že se nedostanou na všechny. To ovšem znamená, že se nedostanou především na ty, co pomoc s bydlením skutečně potřebují. Ti nemají dostatečné konexe, nemají peníze na úplatky a ani mnohdy nevědí, kam by se se žádostí o sociální bydlení měly obrátit. A tak velká část "sociálních bytů" končí v rukou lidí šikovných, kteří ovšem pomoc rozhodně nepotřebují.

Příkladem může být Praha 1. Obecní úřad vybudoval s podporou Ministerstva pro místní rozvoj 57 "sociálních bytů". Při kontrole se ukázalo, že jsou pouze ve 27 případech obsazeny lidmi se sociálním důvodem pro přidělení takovéhoto bytu.

Řešení? Adresné sociální dávky

Řešit tíživou situaci rodin přidělením draze vybudovaného bytu se historicky ukázalo jako kontraproduktivní. Není to přitom doména jen České republiky. Jedním z možných řešení je místo přidělení obecního bytu s regulovaným nájemným, jaký využívá kupříkladu sociální případ poslance Stanislava Křečka, je přidělit časově omezenou finanční pomoc na úhradu nájmu.