Od července mohou samoživitelé žádat o náhradní výživné. Nárok ale budou mít jen ti, co proti neplatičům vedou exekuci

„Zákon považuji za krok správným směrem. Obzvláště podmínka vedené exekuce ve mně vzbuzuje dojem, že se stát skutečně snaží „vychovávat“ neplatící rodiče a snaží se je donutit plnit své závazky. Lze předpokládat, že díky nové úpravě nejenže budou samoživitelé moci požádat o sociální dávku náhradního výživného, ale zároveň si vyzkouší, že existují i jiné efektivní nástroje, jak se k výživnému dostat i bez pomoci státu – a to prostřednictvím exekuce,“ hodnotí novou legislativu prezident Exekutorské komory ČR Jan Mlynarčík.
Největší změnou podle nového zákona o náhradním výživném je zakotvení možnosti žádat o novou sociální dávku. Nárok na náhradní výživné na nezaopatřené dítě vzniká v momentě, kdy tomuto dítěti není povinnou osobou hrazeno stanovené výživné, nebo tak činí pouze částečně. Jde o částku ve výši rozdílu mezi soudem stanovenou či uznanou měsíční dávkou a částečným reálně poskytnutým plněním výživného za daný kalendářní měsíc. Omezena je ovšem hranicí 3 tisíce korun měsíčně, a to nejdéle po dobu 24 výplat do skončení nezaopatřenosti dítěte či nabytí věku 26 let. Žádosti vyřizují pobočky Úřadu práce ČR.
Soudní exekutoři disponují širokým výběrem nástrojů, které navíc mohou vhodně kombinovat s ohledem na specifika konkrétního případu. Za všechny uveďme povinnost rodiče samoživitele označit během trestního řízení majetek povinného i způsob, kterým má být postižen. Naopak exekutor si tyto informace zjišťuje sám a dokáže odborně zhodnotit, jak dlužnou částku vymoci co nejefektivněji.
Jedním z efektivně využívaných prostředků je vydání exekučního příkazu určujícího pozastavení řidičského oprávnění povinného. Tento institut se do exekučního řádu dostal novelizací v roce 2013, která se inspirovala obdobnou úpravou již dlouhodobě využívanou v sousedním Slovensku. Od té doby je takových exekučních příkazů v Česku vydáno více než 1600. Zkušenosti z praxe dokazují, že vytrvalí neplatiči často potřebné zdroje najdou právě v momentě, kdy jim je odebráno řidičské oprávnění.
„Samozřejmě nejde o institut, který by bylo možné aplikovat ve všech případech. Nevidím ale důvod, proč se na tomto místě neinspirovat a dát exekutorům další podobná oprávnění. Nabízí se například pozastavení platnosti zbrojního průkazu, loveckých nebo rybářských lístků nebo třeba pilotních průkazů. Tyto průkazy většinou slouží toliko k zábavě a dotčená osoba na nich není existenčně ani materiálně závislá. Pokud takový postup urychlí vymožení výživného, pak jde skutečně o legitimní cíl i způsob,“ navrhuje prezident Exekutorské komory ČR.
Zákon předpokládá, že před udělením sociální dávky rodič samoživitel vedl proti povinnému exekuci nebo výkon rozhodnutí a upřednostňuje tak způsoby, které byly i dosud efektivnějším řešením než trestní stíhání. „Podání trestního oznámení v případě, že povinná osoba neplní svou vyživovací povinnost, by mělo být až nejzazším krokem. Samoživitelé by si měli uvědomit, že tento postup může vyústit až v udělení trestu nepodmíněného odnětí svobody, což značně ochromí schopnost povinného částku v blízké budoucnosti reálně splácet, “ vysvětluje Jan Mlynarčík.
Exekutorská komora ČR proto doporučuje všem rodičům – samoživitelům, aby neváhali a obraceli se přímo na soudní exekutory v místě bydliště, kteří jsou připraveni v případech zanedbání povinné výživy kvalifikovaně pomoci.
Soudní exekutoři měli pravomoc vymáhat dlužné i běžné výživné i před zákonem o náhradním výživném. Postačuje k tomu exekuční titul, v tomto případě rozsudek soudu o stanovení vyživovací povinnosti povinného rodiče. Přesto tento postup volilo – ve srovnání s trestněprávní variantou – pouze minimum samoživitelů.